Krize dobytkářství dává za pravdu ekologům

Krize dobytkárství dává za pravdu ekologum

Hysterie evropské verejnosti nad šírením nemoci šílených krav a výskytem slintavky a kulhavky podporuje príklon k tzv. ekologickému zemedelství, jemuž se ovšem silná farmárská lobby v EU brání.

Nemoc šílených krav, jedovatý dioxin, jímž byla krmena drubež, a nakonec i slintavka a kulhavka donutily Evropskou unii dát své zemedelské politice naléhavou prioritu, napsala vcera agentura Reuters. Vlády clenských zemí EU (ale nejenom ony) si stále více uvedomují, že obcané venují stále vetší pozornost tomu, co jedí a jaké potraviny se dostanou na jejich stul.

Jak lze vysvetlit, že v hospodársky vyspelých zemích Evropy se dobytkárství dostalo do krizové situace? Zemedelská výroba se podrobila tlaku supermarketu, aby se na pulty dostaly co nejlevnejší potraviny, což donutilo farmáre k intenzifikaci své produkce i na úkor její zdravotní nezávadnosti. Napríklad v Británii kontroluje 80 procent potravinového trhu pet sítí supermarketu, jejichž zisk presahuje príjem všech malých farmáru v zemi. Jak tento týden prohlásil britský premiér Tony Blair, tyto retezce "vydelávají na úkor zemedelcu". Nenavrhl však žádné rešení.

S východiskem z krize zemedelství Evropské unie prišla nemecká ministryne Renate Künastová ze strany Zelených, která hodlá prosadit, aby do deseti let 20 procent zemedelské výroby v Nemecku prešlo na tzv. organické, neboli ekologické zemedelství.

Sžíravé kritice podrobila i tzv. spolecnou zemedelskou politiku Evropské unie (CAP). Podle ní nadmíru štedré subvence EU podporují tzv. industrializaci zemedelství, což vedlo k tomu, že trh je zavalen prebytky mléka, obilí a masa. Výsledek: ohrožení zdravotní nezávadnosti potravin. A podle agentury Reuters je CAP "francouzským vynálezem, který v posledních ctyriceti letech každorocne ujídá zhruba polovinu rozpoctu Evropské unie, tedy asi 90 miliard eur". Lobby francouzských zemedelcu je údajne nejvlivnejším odpurcem "organické" výroby.

Tzv. ekologické zemedelství zatím v unii není konkurenceschopné. Podle rakouského zemedelce Roberta Simonlehnera, jehož rod hospodarí na stejném míste od roku 1448, "za dobrou kvalitu nedostanete zaplaceno". Vídenský expert Bernhard Freyer pravil, že "nynejší politický prístup není schopen reflektovat potrebu ucinit z ekologického zemedelství sobestacnou alternativu". A dodal, že vetšina politiku si zatím neuvedomuje klícový význam ekologického zemedelství.

Jak je tomu v Cesku? Jak rekl Jirí Urban ze Sdružení ekologických zemedelcu v Šumperku, i když urcité státní podpory se jim dostává, neexistuje faktická rovnoprávnost s neekologicky vyrábejícími podniky. I pres nynejší kritiku politiky EU v otázce ekologického zemedelství unie poskytuje tomuto odvetví vetší podporu než státní orgány v Ceské republice. Ministerstvo zemedelství CR podle neho zaostává zejména v nedostatecné osvete o významu ekologických potravin mezi verejností. A melo by také prispet na marketing ekologických produktu. To proto, aby si "náš spotrebitel uvedomil, že koupí-li si levnejší nebo nejlevnejší potravinu, neznamená to vubec, že získal také kvalitní a zdravý produkt".