Krize dobytkářství dává za pravdu ekologům

Německá ministryně zemědělství Renate Künastová plánuje přechod pětiny usedlostí na tzv. organické hospodaření

Hysterie evropské veřejnosti nad šířením nemoci šílených krav a výskytem slintavky a kulhavky podporuje příklon k tzv. ekologickému zemědělství, jemuž se ovšem silná farmářská lobby v EU brání.

Miroslav Prchal

Nemoc šílených krav, jedovatý dioxin, jímž byla krmena drůbež, a nakonec i slintavka a kulhavka donutily Evropskou unii dát své zemědělské politice naléhavou prioritu, napsala včera agentura Reuters. Vlády členských zemí EU (ale nejenom ony) si stále více uvědomují, že občané věnují stále větší pozornost tomu, co jedí a jaké potraviny se dostanou na jejich stůl.

Jak lze vysvětlit, že v hospodářsky vyspělých zemích Evropy se dobytkářství dostalo do krizové situace? Zemědělská výroba se podrobila tlaku supermarketů, aby se na pulty dostaly co nejlevnější potraviny, což donutilo farmáře k intenzifikaci své produkce i na úkor její zdravotní nezávadnosti. Například v Británii kontroluje 80 procent potravinového trhu pět sítí supermarketů, jejichž zisk přesahuje příjem všech malých farmářů v zemi. Jak tento týden prohlásil britský premiér Tony Blair, tyto řetězce "vydělávají na úkor zemědělců". Nenavrhl však žádné řešení.

S východiskem z krize zemědělství Evropské unie přišla německá ministryně Renate Künastová ze strany Zelených, která hodlá prosadit, aby do deseti let 20 procent zemědělské výroby v Německu přešlo na tzv. organické, neboli ekologické zemědělství.

Sžíravé kritice podrobila i tzv. společnou zemědělskou politiku Evropské unie (CAP). Podle ní nadmíru štědré subvence EU podporují tzv. industrializaci zemědělství, což vedlo k tomu, že trh je zavalen přebytky mléka, obilí a masa. Výsledek: ohrožení zdravotní nezávadnosti potravin. A podle agentury Reuters je CAP "francouzským vynálezem, který v posledních čtyřiceti letech každoročně ujídá zhruba polovinu rozpočtu Evropské unie, tedy asi 90 miliard eur". Lobby francouzských zemědělců je údajně nejvlivnějším odpůrcem "organické" výroby.

Tzv. ekologické zemědělství zatím v unii není konkurenceschopné. Podle rakouského zemědělce Roberta Simonlehnera, jehož rod hospodaří na stejném místě od roku 1448, "za dobrou kvalitu nedostanete zaplaceno". Vídeňský expert Bernhard Freyer pravil, že "nynější politický přístup není schopen reflektovat potřebu učinit z ekologického zemědělství soběstačnou alternativu". A dodal, že většina politiků si zatím neuvědomuje klíčový význam ekologického zemědělství.

Jak je tomu v Česku? Jak HN řekl Jiří Urban ze Sdružení ekologických zemědělců v Šumperku, i když určité státní podpory se jim dostává, neexistuje faktická rovnoprávnost s neekologicky vyrábějícími podniky. I přes nynější kritiku politiky EU v otázce ekologického zemědělství unie poskytuje tomuto odvětví větší podporu než státní orgány v České republice. Ministerstvo zemědělství ČR podle něho zaostává zejména v nedostatečné osvětě o významu ekologických potravin mezi veřejností. A mělo by také přispět na marketing ekologických produktů. To proto, aby si "náš spotřebitel uvědomil, že koupí-li si levnější nebo nejlevnější potravinu, neznamená to vůbec, že získal také kvalitní a zdravý produkt".