Krize dopadá i na přírodu. Nebudou peníze na ochranu

Světová finanční krize může mít podle odborníků za následek nedostatek peněz na ochranu přírody a boj s klimatickými změnami. Shodli se na tom během setkání Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN) v Barceloně, píše server NationalGeographic.com.

Vážná ekonomická krize, která započala v USA, se pravděpodobně celosvětově odrazí na prioritách vlád pro několik příštích let. Ochrana přírody bude podle Alejandra Nadala, který zasedá v pracovní skupině IUCN pro makroekonomii a životní prostředí, odsunuta do pozadí.

Krize může také zhoršit ekonomické tlaky například na větší kácení pralesů nebo těžbu ropy.

Ochrana přírody přijde o vládní peníze

Vlády jednotlivých států mohou chtít krizi řešit hledáním opory v soukromém průmyslu vyčerpávajícím přírodní zdroje a naplnit tak finanční rezervy. Další možností je převod kapitálu z ekologických a sociálních programů na pomoc ekonomice.

Podle Nadala jde o „typický příklad makroekonomické politiky, která má vážnou ekologickou odezvu."

„Závažnost této krize by měla ekologům opravdu dělat starosti," varuje podle NationalGeographic.com Alejandro Nadal z IUCN.

Ovšem lidstvo se může podle Nadala z krize i poučit. Strach z ohrožení další krizí může vézt ke snížení celkové spotřeby, společenské nerovnosti a koncentrace bohatství.

Mimo kácení pralesů kvůli ekonomické krizi může docházet i k nadměrnému lovu ryb.větší obrázekAutor: Reuters

„Pokud lidstvo nebude této zprávě věnovat pozornost, stane se číslem jedna na Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN," dodal Nadal.

Nedotování zemědělci přírodu ničí

Pokud finanční krize dotlačí vlády k ukončení podpory sociálních programů jako jsou například výhodné půjčky pro drobné zemědělce, poškodí to komunity žijící poblíž chráněných oblastí.

Jejich obyvatelé, pokud se jim nebude dostávat vnější podpory, budou nuceni mnohem více využívat lesy, vodstvo a další přírodní zdroje k uspokojení svých každodenních potřeb.

Greg Fishbein, ředitel odboru pro financování a plánování ochrany přírody z americké neziskové organizace Ochrana přírody, podle NationalGeogephic.com souhlasí: „Rozhodně v situacích, kde je ohroženo jejich živobytí, budou lidé mnohem agresivněji kácet lesy a nadměrně lovit ryby."

Ekologická krize může ovšem zasáhnout i západní rozvinuté země. Pokud se obyvatelé USA budou cítit ohroženi neschopností splácet hypotéky na dům, těžko se rozhodnou pokračovat v dotování skupin ochránců přírody, které jsou na jejich dobročinnosti často závislé.

Podle Fishbeina by krize neměla ohrozit dlouhodobé ekologické cíle, především boj s klimatickými změnami.

Podle předsedy Evropské komise Jose Manuela Barroso ekonomická krize plán EU proti klimatickým změnám nezhatí. Oponenti tvrdí, že ano.větší obrázekZdroj: Reuters

„Pokud nebudeme brát v potaz klimatické změny, ekonomické důsledky mohou být mnohem horší než krize, o které se mluví v současné době," dodal Fishbein.

Řešení? Opětovná vládní omezení

Zpráva publikovaná v roce 2006 Anglickou vládní ekonomickou službou uvedla, že v současnosti by boj proti klimatickým změnám mohl stát pouze jedno procento světového HDP, ale opomíjení těchto změn by v budoucnu mohlo stát až 20 procent.

Nadala se domnívá, že opětovná regulace, čili převedení neregulovaného finančního sektoru zpět pod vládní omezení, by mohlo stabilizovat trh a pomoci překonat krizi.

Ekonomická krize bude mít podle agentury Reuters dopad i na snahy Evropské unie o snížení emisí oxidu uhličitého.

EU si stanovila ambiciózní cíl snížit emise CO2 do roku 2020 o pětinu oproti měřením z roku 1990. Tuto pětinu emisí má ušetřit snížení dovozu ropy a zemního plynu a přechod k obnovitelných zdrojů energie. Podle kritiků tohoto plánu současný ekonomický pokles vysoké investice do obnovitelných zdrojů energie neumožní.

„V současné době je důležitější než jindy, abychom pokročili vpřed k vlastní elektrické energií a k evropskému balíčku pro klimatické změny. Ne navzdory finanční krizi, ale alespoň částečně kvůli této krizi," řekl podle NationalGeographic.com předseda Evropské komise Jose Manuel Barroso.