Lidstvo čeká zápas o zdroje pitné vody

Příčinou příštích velkých válečných konfliktů se mohou stát problémy v zásobování pitnou vodou. Především se to týká oblasti Blízkého východu, jižní Afriky, severních regionů Číny a Střední Asie.

Příští bitva o vodní zdroje je mnohem blíže, než si Evropané myslí. Bombardování NATO narušilo zásobování jugoslávské metropole, ve válce o Kuvajt poškodil Irák pro Kuvajťany životně důležité zařízení na odsolování mořské vody. Tajné dokumenty potvrzují, že aliance chtěla v boji proti Iráku dočasně vysušit koryto Eufratu. Již v roce 2025 bude mít více než 40 procent obyvatelstva zeměkoule problémy s pokrytím své denní potřeby vody. Postiženy budou nejen rozsáhlé oblasti třetího světa, ale i Evropa.

V Kalifornii je už dnes boj o vodu všude patrný. Ministerstvo životního prostředí bude muset postupem času omezit ekonomicky velice výhodné vinařství, jinak by desetitisíce lidí neměly co pít. Ve Španělsku, kde se staví nové vodovody výhradně v turistických centrech, jsou každým rokem zaznamenána katastrofální sucha. Podle zdrojů Spojených národů nemá už dnes jedna miliarda lidí přístup k nezávadné pitné vodě a v příštích dvou desetiletích se stav jejích zásob zhorší na celém světě. I když se v průmyslových zemích dnes ušetří více zdrojů pitné vody než kdysi, probíhající industrializace rozvojových zemí vyžaduje obrovské množství životadárné tekutiny.

Pro srovnání: V posledních sto letech se spotřeba vody na obyvatele ve světě zdvojnásobila, celková spotřeba je ale v důsledku industrializace a růstu světové populace devětkrát vyšší. Podle časopisu Spektrum ale není hlavním viníkem průmysl, nýbrž zemědělství, a to právě díky nynějším problémům spojeným se zásobováním pitnou vodou. Dvě třetiny celosvětové spotřeby vody je věnováno na zavlažování zemědělských ploch. Uměle zavodňovaná pole přitom v současnosti dodávají čtyřicet procent celosvětové produkce potravin.

Možnosti zintenzívnit šetření vodou existují dnes především v krizových regionech třetího světa. Kapkové zavlažování by zde ve srovnání s tradičními technikami ušetřilo až 70 procent spotřebované vody. Zároveň by rozvojovým zemím stoupla úroda. Daný problém prohlubuje navíc také zásadní odpor, jenž mají obyvatelé mnoha vyspělých států vůči geneticky upraveným rostlinám, které by v moderním zemědělství ušetřily značné množství vodních zdrojů.

Před politiky stojí proto nyní velká výzva: jak reorganizovat zásobování vodou na celosvětové úrovni. Experti proto žádají liberalizaci trhů, aby vodní zdroje byly efektivněji přerozdělovány. Odstranit stávající problémy v rozvojových zemích se podle nich dá řešit jedině pobídkami pro soukromé investory. Nový kapitál je zapotřebí, což dokazuje fakt, že rozvojové země ročně investují do svého vodohospodářství více než 65 miliard dolarů.

Také průmyslové země jsou ve velice komplikované situaci. Jižní státy USA zvažují dovážení pitné vody z Aljašky. Západoevropské vodárenské podniky musí z tohoto důvodu využívat už dnes šancí, které jim nabízí globalizace, aby se dostaly ke zdrojům nejcennější suroviny poskytované přírodou. Zatím je úkol přerozdělování vody v rukách veřejných institucí, což se má obzvlášť v Evropě velice rychle změnit. Obrat soukromých vodáren by se měl v Evropě zvýšit z nynějších devadesáti miliard eur na 430 miliard eur.

V rámci Evropské unie představují v tomto ohledu špičku francouzské společnosti Suez des Lyonnaise des Eaux a Vivendi, které dnes slouží více než 100 miliónům zákazníků. Třetím nejúspěšnějším vodárenským podnikem je německý RWE, který se vedle Evropy specializuje na severoamerické trhy s vodou. Soukromé investory čeká nyní velká zkouška. Podaří se jim dorazit k těm 20 procentům světového obyvatelstva, které si v současnosti ničí svoje zdraví kontaminovanou pitnou vodou, dříve, než bude pozdě?

Současné prognózy jsou velice nepříznivé. Nejen, že spotřeba pitné vody v rozvojových zemích stoupá rok co rok o dvě až tři procenta, ale i nutná privatizace distribučních sítí a vodovodů ve vyspělých zemích nepokračuje tak, jak by to daná situace žádala.