Los evropský zabloudil do Brd

Čím více informací se daří sehnat o pohybu losů v našem okrese, tím více je přesvědčen Václav Hlaváč z havlíčkobrodského střediska Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, že se jedná s největší pravděpodobností o dvě zvířata.

Los, který v červnu loňského roku musel být uspán, aby mu ochranáři tímto způsobem pomohli přes dálnici D1, byl ještě 21. června na silnici u Kardašovy Řečice. Tam postával u krajnice. Řidiči přivolali policii a rozjela se další záchranná akce. "Jezdí tam jedno auto za druhým a nebylo možné, aby zvíře překonalo překážku," vzpomíná Hlaváč."Aby nedošlo ke zbytečné kolizi, za pomoci policie se zastavil provoz. Jenomže los se otočil a zmizel v lese. Přešel potom v noci, kdy se provoz zklidnil. Z toho důvodu se mi zdá dost nepravděpodobné, že by se v tomto případě ve vašem okrese jednalo o totéž zvíře. Červencový výskyt zaznamenaný podle stop v Brdech není vyloučený, ale v souvislosti s listopadovými údaji od Slapů si myslím, že jde patrně o dvě zvířata. Veškeré informace, které se podařilo takhle dát dohromady, bych mohl poskytnout Ústav biologie obratlovců v Brně. Tam se dlouhodobě registrují všechna významná pozorování. A tyto údaje mě stále více ubezpečují v tom, že vůbec nejde o jednoho losího býka."

Po loveckých stezkách

Los jako zvíře mě už dávno zaujal svým impozantním zjevem, bohužel k jeho fotografování je tady pramálo příležitostí. Jeho nízké populace v naší republice mnoho nadějí na snímek nedávají, a tak jsem se spokojil s tím, že jej znám z obrazových publikací a filmů. Pravda je, že mně byl bližší, přestože z přírody jsem jej neznal, než muflon nebo daněk. Tyto druhy k nám byly dovezeny, i když se dobře aklimatizovaly. Vidět losa, jeho mohutnou postavu s velkým parožím na prazvláštní klabonosé hlavě, to mi tak trochu připomíná nejenom vzdálené krajiny uprostřed nespoutané přírody, ale i jakýsi přelud z dávného pravěku. Všemu shromažďování údajů o výskytu losa v okrese však předcházela docela dobrodružná výprava. Když jsem se o zvířeti dozvěděl, zajásal jsem radostí, že mohu spatřit takového obra. Ačkoliv je velký jako kůň, v obrovské rozloze lesa je to stejné, jako kdybyste hledali jehlu v kupce sena. A když jsem první den obětoval jeho vystopování a hladověl po snímku, už tehdy jsem věděl, že budu šťastný, když jej jenom zahlédnu.

Nevypočitatelný tvor

Každý, kdo se s tím dotyčným losem z lesa setkal, tvrdil, že se nebojí. I Václav Hlaváč potvrdil, že když tříletého losího býka fotografoval, také nejevil žádné známky strachu. Ba naopak. Když prý přišel moc blízko, samec se začal ohánět mohutnými kopyty a chtěl zažehnat mocným úderem domnělého nepřítele. Když člověk poruší určitou vzdálenost, kterou už zvíře nechce akceptovat, sklopí los uši, a to je znamení když ne k ústupu, tak alespoň k tomu, aby už blíže nešel. To mi potvrdili i lesníci, kteří losího samce viděli několikrát. Tohle chování je známé při migraci. Václav Hlaváč upozornil, že když se zvíře někde usadí, byť na krátkou dobu, přestane být důvěřivé. Podle doložených údajů se zdá, že los se při tom, když se krmí, asi nebojí. Vadí mu, vyruší-li jej někdo při odpočinku z místa, kde v poklidu tráví nebo spí.

V hlubokém sněhu

Hledání losa v Brdech se podobalo indiánskému způsobu. Až na to, že lyže neobuji na nohy a sněžnice nevlastním, a tenkrát bylo půl metru sněhu. Šel jsem do míst, kde jej viděli lesní dělníci. To bylo den před tím, než přišla obleva a sníh mizel jako pára. Bořil jsem se po kolena do sněhových závějí a hledal byť jediný náznak po losí stopě. V jeleny udusaném sněhu se těžko orientovalo, ani jsem nevěděl, co mám vidět. Poprvé v životě hledám losí stopu. Vím, že je mohutná s dvěma kopýtky, toť vše. Téměř jsem už obešel les, kde se býk zjevoval jako přízrak, a žádný výsledek. Až dlouho odpoledne, když už jsem byl promočený po kolena a utahaný jako malé štěně, vidím velké a hluboké otisky ve sněhu. Určitě je to on! Stopní dráha se klikatila v nízkém okraji smrčiny a mizela v houštině, na druhé straně pokračovala podlouhlou mýtinou. Nešel jsem po stopě, urazil jsem ještě tak půl kilometru a najednou objevoval jednu stopní dráhu za druhou. Začalo se mi vyjasňovat, odkud los chodí a kam. Jenomže večer se neúprosně blížil.

Dokončení za týden v bláhové představě, že ještě udělám snímek.

Fotografie:

Třebaže je řeč o losech, kvapem se blíží když ne jaro, tak alespoň předjaří. V lese kvetou lýkovce a staří jeleni začali shazovat své ozdoby a zbraně.

Foto Karel Hutr