Lovit zvěř v lednové době strádání - ano či ne?

Patřím spíše ke starší myslivecké generaci s rodinnou mysliveckou tradicí. Zkoušky z myslivosti jsem skládal v roce 1970. Pro mě bylo dlouhodobě samozřejmostí, že puška šla k 31. 12. na "věšák". Do lesa se chodilo přikrmovat a pozorovat zvěř. S přibývajícími roky a stále vyšší lidskou intenzitou v přírodě došlo ke změnám doby lovu u některých druhů zvěře a také např. u černé zvěře k přemnožení.

Tak se stalo samozřejmostí, že zvěř jelení a černá se začala intenzivně lovit především v lednu a někde, bohužel, se pořádají naháňky na zvěř černou i v únoru a březnu. Nejsem vyložený odpůrce lovu černé a jelení zvěře v lednu, ale mám v sobě silně zakořeněná pravidla, za kterých lze tento lov realizovat. Především by měl myslivecký hospodář, pokud si zastává svoji funkci dobře, sám rozhodnout, zda lovit či ne. Měl by se rozhodnout podle toho, zda je mírná zima, bez sněhové pokrývky a zvěř je v dobré fyzické a zdravotní kondici. Dále pouze tehdy, není-li splněn plán lovu té které zvěře a provedena plánovaná redukce stavů. Zároveň se ale musí zeptat sám sebe a svých kolegů, proč za dlouhou loveckou sezonu nebyli schopni provést odlov v příznivých klimatických podmínkách a nechali lov na období pro zvěř nejkritičtější.

Letošní poměrně tuhá zima, lednové mrazy a vysoká sněhová pokrývka mě sice jako milovníka podzimu a zimy potěšila, na druhé straně jsem byl někde zklamán přístupem myslivců ke zvěři. Ve všech sdělovacích prostředcích jsme měli denně možnost sledovat informace o zvěři, jejím přikrmování a strádání. Já sám jsem se o tom každou sobotu a neděli mohl osobně přesvědčit, jak zvěř šetřila energii, nebyla tolik pozorná a plachá a zdržovala se na vhodných místech u přikrmovacích zařízení. Není v tomto období nic snazšího, než tuto zvěř přilákat na krmeliště, přidržet ji na určitém místě a pak individuálně, nebo ještě hůře za pomoci psů, na naháňce ulovit. Ze svého okolí znám řadu myslivců, kteří by to nikdy neudělali i přesto, že patří spíše mezi lovce než myslivce, ale uznávají lov pouze tehdy, má-li zvěř větší šanci. Bohužel, znám i "lovce", kteří naopak právě v tomto období výrazně lovecky pookřejí a věnují veškerý svůj volný čas právě lovu. Možná, že právě z této doby mají své jediné úlovky za celou sezonu. Společné naháňky za pomoci psů jsou to nejhorší, co může být. Důvod je jednoduchý. Trpí jimi především zvěř, které bychom si měli nejvíce vážit - to je zvěř srnčí a přitom není předmětem lovu.

Myslím si, že je dobře, abychom si všichni uvědomili, že i člověk je součástí přírody a jeho necitlivé a neodborné zásahy do ní se zákonitě musí projevit. V konkrétním případě snížením hmotnosti a trofejové kvality srnčí zvěře, zvýšením škod ze strany zvěře jelení atd. Při řádném mysliveckém hospodaření je dostatek času na to, abychom zvěř redukovali v optimální době v souladu s mysliveckou tradicí a etikou, a především pak s úctou k přírodě a ke zvěři zvlášť.

Na závěr bych chtěl vzkázat těm, kteří si myslí, že když v tomto, pro zvěř složitém období, doplní do přikrmovacího zařízení seno a snad přidají i nějaké to jádro, je všechno jak má být. Není tomu tak. Pokud bych i já souhlasil s lovem v těchto, pro zvěř extrémních podmínkách, tak musí být zvěř v dobré tělesné a zdravotní kondici. Tato kondice se však získává v průběhu celého roku. Chci tím jenom říci, že celoroční péče o zvěř a odborné zásahy v souladu se snižováním zvěře na únosné stavy je recept, jak zabránit škodám na zemědělských a lesních kulturách. Soustředění pozornosti na lov v době pro zvěř nejkritičtější tedy neuznávám.