Malý zemědělec svádí boj se zónou

Na mapě vznikající průmyslové zóny v Liberci-Doubí figuruje mezi renomovanými zahraničními společnostmi jako Denso, Toyota Tsusho či Fehrer Bohemia i ryze české jméno Vacek. Nejde však o žádnou firmu, ale o soukromého zemědělce. "Nepodařilo se nám koupit jeho pozemky, a tak tu tvrdošíjně pěstuje trávu a popásá dobytek," říká Petr Kupf z liberecké Investorsko inženýrské společnosti, která zónu buduje. Zemědělec Jaromír Vacek má více než šest hektarů zelených luk uprostřed pozemků, kde budou stát výrobní haly, administrativní budovy a sklady továren. "Tolik jsme se tu nadřeli, a teď bychom měli všechno opustit a začínat jinde? Je mi přes padesát a jen pět let trvá, než se půda zúrodní a začne plodit. Na to už nemám chuť ani peníze," říká Jaromír Vacek. Jeho dědeček měl v Liberci-Doubí statek už před válkou. Po listopadu 1989 dostala rodina pozemky zpět. "Za ty, které nám zastavěli paneláky, jsme dostali půdu právě v dnešní průmyslové zóně a další lány jsme si pronajali od pozemkového fondu, vysvětluje. "Celkem jsme tu hospodařili na padesáti hektarech, což je málem polovina území, na kterém vyrůstá dnešní zóna." Když Vacek s farmou začínal, šel se na radnici zeptat, jaké má město s touhle částí Liberce úmysly. "Na odboru územního plánování mi řekli, že strach mít nemusím, že se tu nejméně padesát let nic stavět nebude." V září 1999 přišli za Vackem zástupci Investorské inženýrské s tím, že chtějí jeho pozemky odkoupit. "Cena byla nepřijatelná. Navíc pro mě ta půda znamená mnohem víc než jen peníze. Jsem tady doma," svěřuje se muž. Další ránou pro něj bylo, když přišel o pronájem půdy pozemkového fondu. "Nikdo se se mnou nepáral, prostě mi ji ve vyšším zájmu zabavili. Byla to orná zem nejlepší kvality." Zemědělec bez půdy je podle Vacka bez šance. "Chovám krávy, ovce a koně. Jak je mám uživit, když pro ně nemám pastviny a seno na zimu. A dovážet krmivo odněkud z dálky je nemyslitelné. Kdysi jsem pěstoval obilí, ale pole jsem teď zatravnil, abych měl seno." Podle Vacka je škoda, že Liberec přijde o poslední zelené místo, kde mohla v budoucnu vzniknout rekreační oblast. "Snad se tu mělo stavět golfové hřiště, pak zase rodinné domky. Všechno by bylo lepší než fabriky. Dříve tu byl svatý klid, každoročně přilétal párek černých čápů, vídali jsme tu volavky, v potoce pstruhy. Dnes teče v potoce kalná voda, protože kousek za ním buldozery a bagry připravují staveniště, a klid je ten tam," lituje zemědělec. "A ani čápi už vloni nepřiletěli." Průmyslová zóna v Doubí má zaměstnat až pět tisíc lidí. "To je silný argument," přiznává Vacek. "Ale kdo ví, jestli ty lidi opravdu seženou. To, že příroda se sem už nikdy nevrátí, je však jisté." Vackovi nebyli sami, kdo s výstavbou zóny nesouhlasil. Lidé z okolí sepsali petici, ale bez většího výsledku. "Jsme rádi, že tu pan Vacek je. Je pro nás hrází proti továrnám," říká jeden z Vackových sousedů, Ondřej Macoun.

Tisk

Další články v kategorii Ekologie

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics


Kalendář


Podporujeme utipa.info