Možnosti lovu kuny skalní

Seminář s tímto názvem proběhl dne 25. 2. 2001 v budově Střední zemědělské školy v Bystřici nad Pernštejnem a následně v honitbě MS Lesoňovice, okres Žďár nad Sázavou, za účasti více jak tří desítek nadšenců okresu. Cílem semináře bylo seznámit zájemce z řad myslivců nejen se způsobem života kuny skalní a technikami jejího lovu, ale i s možnostmi propagace pozitivního významu myslivosti v očích veřejnosti. Vždyť už pouhá skutečnost, že se sjedou zájemci z celého okresu, aby o svém volném čase a beze zbraně probrali přímo v přírodě mnoho otázek související se způsobem života a následnou redukcí jednoho druhu zvěře, jež nemá pro dotyčné žádný významný přímý ekonomický efekt, je povzbudivý a pozitivní signál pro nás myslivce i veřejnost. Naopak je nutno si uvědomit a nemyslivecké veřejnosti sdělit, že je to myslivec, který v mezích zákona, na vlastní riziko a ve volném čase redukuje živočišný druh, jenž je vektorem vztekliny či případných dalších zoonóz, “strašákem” některých chovatelů drobného domácího zvířectva a spolubydlícím v řadě rekreačních a hospodářských objektů, které samozřejmě přizpůsobuje svým potřebám. Mnohdy až zde si účastníci semináře uvědomili, jak snadno lze na příkladu kuny skalní propagovat dobré jméno české myslivosti a získat na svou stranu venkovské obyvatelstvo (drobnochovatelem domácího zvířectva je na vesnici téměř každý) i část rekreujícího se obyvatelstva městského (chatař s malými dětmi nebude chtít mít spolunocležníka, jenž může být potencionálním přenašečem vztekliny, jenž porušuje izolace stavby, znečišťuje ji svým trusem a v neposlední řadě ruší i obyvatele častým hlukem). Na základě takovýchto argumentů si i zarytí odpůrci myslivosti vzpomenou na některého místního opravdového myslivce a ještě možná rádi poskytnou účinnou pomoc. Pomineme-li skutečnost, že myslivec redukcí kuny skalní řeší i snížení predačního tlaku na zbytkové populace drobné zvěře, jde vlastně o službu veřejnosti.

A nyní již k samotné technice lovu kuny skalní, tak jak je praktikována spolupořadatelem semináře - MS Lesoňovice a jeho předsedou panem Chmelíčkem. Nezbytným základem pro úspěšný lov je vycvičený lovecky upotřebitelný pes libovolného plemene s dostatečnou ostrostí. Máme-li takového psa, jenž je systematicky uvykán na pach lasicovitých šelem, nemusíme se spoléhat pouze na obnovu, i když ta zůstává i zde důležitou podmínkou úspěšného lovu. Rozhodující pro úspěšný lov je vybudovat v honitbě dostatečnou síť umělých útočišť - krytů (speciálně upravené kupy klestu, krby, umělé nory vysypané plevami) a mít také dokonalý přehled o útočištích přirozených či vzniklých jinou lidskou činností (skalnaté sutě, staré skládky dřeva, staré rázy dřeva, ale i jednotlivé rekreační chalupy a chaty). Zatímco ze sutě kunu až na výjimky (norování, vypichování holí) nedostaneme, podložená skládka dřeva či ráz dostatečné velikosti je místem, kterého si musíme při návštěvách honitby všímat a psu umožnit ověření pod větrem. Systematickým poklepáváním od jednoho okraje ke druhému lze kunu, za předpokladu že není zrazena, vyhnat a odlovit ( ať už zbraní či pomocí psa). Jelikož takovýchto možností není v žádné honitbě dostatek, je nutno přistoupit k budování umělých krytů (např.: kup) a to hned na počátku léta, aby je mladé kuny hned po rozpadu rodin mohli začít navštěvovat. Stavbou krytů v letních měsících také dosáhneme toho, že do začátku lovecké sezóny dostatečně zestárnou a budou tak atraktivní pro kunu a zařazeny do “rejstříku navštěvovaných krytů”. Později zbudované kryty jsou daný rok kunou většinou ignorovány. Pokud nebude mít kuna možnost zůstat v honitbě, vrací se nad ránem ze svého loveckého okrsku do vesnice (tj. na nehonební pozemky, kde ji dle platné legislativy není možné lovit a to ani odchytem), kde přečkává den.

První možností, jak kunu udržet přes den na honebních pozemcích, je tedy budování speciálně upravených kup klestu. Kupy musí být dostatečně veliké ( nejmenší při exkurzi zhlédnuté měly základnu min. 3x2 m), s odstupem od země - aby netáhla vlhkost, čehož docílíme založením základu hromady z silnějších polen či vršků. Poté je na tento základ položen dutý vystlaný kmen dostatečné délky, či dřevěný truhlík nebo jen vrstva sena krytá svrchu např.: starým igelitovým ubrusem. Základní podmínkou je, aby jádro kupy bylo dokonale suché. Pak už zbývá jen vše zakrýt dostatečnou vrstvou klestu (musí zde být tma) a proložit občas silnější materiál, aby byla kupa dostatečně vzdušná a sloužila po částečném slehnutí i více let. Při obeznání se kupa nerozebírá, ale kuna je vypichována pomocí hole systematicky do kraje kupy, odkud vybíhá, není-li zrazena. Pes musí při vypichování vše v klidu z vymezeného místa sledovat, podmínkou je, že nesmí obíhat kupu a snažit se dostat ke kuně. V takovém případě se kuna vypíchnout z hromady nedá a nezbývá, než kupu rozebrat. Kupy umisťujeme na místa častého přechodu, např. zarostlá mez, lesík

mezi poli, okraje lesa (vybíráme teplé lokality, ne např.: mrazové polohy). Na semináři byla účastníkům exkurze modelově předvedena ukázka práce teriéra při ověřování kupy. Na vzdálenost cca 25 m byla pod větrem navětřena psem kuna a přesně lokalizována. Sledování práce psa bylo pro všechny účastníky velkým zážitkem.

Další metodou lovu, jež byla na semináři demonstrována, je lov pomocí krbů, tj. vlastně dutých kmenů upravených do podoby budek pro sovy, jež jsou umístěny 4 - 6 m nad zemí na zavětvených stromech v hustších porostech středního stáří. Zavětvené stromy jsou podmínkou, neboť kuna skalní špatně šplhá. Vyhnání se pak provádí poklepáním dlouhou latí na dno budky. Velice zajímavé bylo v této souvislosti slyšet názor předsedy MS p. Chmelíčka, jenž zdůraznil, že kuna lesní není lovena pro svůj nízký stav. Je-li tedy zjištěna na obnově stopa kuny lesní, od dalšího lovu se upouští. To je cenný příklad profesionálního přístupu opravdových myslivců (bohužel ne každý kdo má lovecký lístek, povolenku k lovu a zbraň na rameni se tak dá nazvat) k jednotlivým druhům zvěře v honitbě, jenž je pro mnohé samozřejmostí, ale žádný ochránce přírody či novinář o tom nepíše.

Člověk vybudoval pro kunu v krajině další dokonalé “umělé kryty”. Jsou to rekreační chaty a chalupy. Obeznáním na sněhu zjistíme, kudy kuna do objektu leze a kudy odchází do honitby. Kuna se pak za souhlasu vlastníka stavby (poskytnutí klíče) poklepáním vyhání a je řádně odlovena připraveným střelcem na honebním pozemku. Není-li přístup do objektu, zaslepí se v nočních hodinách vstupní otvor a kuna pak při ranním návratu zůstává v nejbližším vhodném krytu (připravená kupa).

Pro mnohé účastníky semináře bylo překvapivé sdělení, že kuna skalní je poměrně často lovena i v klasických umělých norách. Nory jsou při výstavbě vysypávány vrstvou plev, jež přitahují myšovité hlodavce, za kterými se často do nory pustí i kuna.

Závěrem si dovolím konstatovat, že se pořadatelům (Okresní úřad Žďár nad Sázavou, MS Lesoňovice a SZŠ Bystřice n.P.) podařilo vyplnit mezeru v této odborné tématice, o čemž svědčí i zájem praktiků zúčastněných na akci. Organizátoři akce věří, že se zkušenosti zde nabyté promítnou do praktického výkonu práva myslivosti v honitbách. Kuna skalní, jejíž odlovy a stavy se v celé ČR i na okrese Žďár nad Sázavou neustále zvyšují, si pozornost myslivců jistě zaslouží.

Ing. Jaroslav Doubek, Okresní úřad Žďár nad Sázavou