Myslivci u nás každý rok zabijí nebo zraní více lidí než teroristé

Parlamentní zahrada selektivních zájmů opět přivedla na svět plod prospěchářský, tentokrát ve formě mysliveckého zákona. Tak nepokrytou podporu jedné ze zálib člověka jen tak neuvidíte. Pokud doposavad mohl soudný člověk spatřovat ˝vrchol˝ zákonodárné činnosti v kafkovsko-švejkovském zákoně o státních symbolech, nyní tiše zírá. Proč by měla mít skupina zelenooděnců oddaných lovecké vášni práva, která předčí pravomoci policie a soudů? Odpověď je prostá, většina poslanců jsou aktivní nimrodi, a tak myslivecká lobby prosadila svou. Myslivec má právo zakázat chodit do lesa, má právo dělat si ve vašem lese, co chce, může vás ˝zatknout˝, kdy se mu zlíbí, lézt do vaší zahrady, zakazovat vám sbírat houby, a dokonce může les či louku uzavřít. Vy máte jen jedno právo, pěkně mu ze svých daní na jeho zábavičku a vaši buzeraci platit. Trapné vyvrcholení konce naší další svobody. Přitom vše začalo tak nenápadně. Jen malé zmínky v novinách, kterak myslivec zastřelil člověka na jeho poli a byl odstoupen na jeden rok podmíněně. Myslivec, který vyvrhoval krávu a chycený se vymlouval, že ve tmě ji nerozeznal od srnce, a když už se trefil, tak kuchá. Vyvázl bez trestu. S jídlem roste chuť. Odpor veřejnosti byl velmi slabý, ochránci přírody, menšinová skupina, která vystupovala proti posilování mysliveckých práv, nic nezmohla. Nejvíce mě však překvapila vlažnost zastánců pravicové politiky, tuto hrůzu neměli pustit ani přes první čtení. To, že komunisté a sociální demokrati dokázali, že je jim význam vlastnictví a svobody cizí, je potvrzením jejich paternalistického pohledu na svět. Jejich voliči ve své většině jistě zůstávají netknutí přijetím zákona, ukolébáni představou mizivého problému, který se jich netýká. A tak se nelze divit, že se neuvěřitelná arogance těchto ˝ozbrojených brigádníků˝ projevila v plné kráse. Milí spoluobčané, uvědomujeme si, že myslivci u nás každý rok zabijí nebo zraní více lidí než teroristé. Jak je možné, že jim tolerujeme další omezení našich svobod? Lov, součást dějin lidstva, se v důsledku přístupu, který reprezentuje zákon, stává zlem v rukou úzké skupiny jednotlivců, a nikoliv ušlechtilým sportem, když v našich zemích již není nutnou součástí obživy. Každý, a nejen vlastníci lesů či luk, by měl tlačit na své poslance, ať ihned zákon změní. Základní práva, jako nedotknutelnost vlastnictví a svoboda pohybu, jsou ohrožena. Ochránci lidských práv mohou veřejnosti dokázat, že lidská práva jsou velmi konkrétní, a mají jedinečnou příležitost využít své renomé. Pokud zákon nezmění Senát ani veto prezidenta, nesmíme ho respektovat. Braňme svá práva, jinak nás bude brzy na kraji lesa čekat cedule: ˝Sběr hub se zakazuje. Pod trestem smrti.˝

Tisk

Další články v kategorii Ekologie

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics


Kalendář


Podporujeme utipa.info