Myslivci vracejí koroptve zpátky do přírody

Milešín je malá vesnička na okrese Žďár nad Sázavou. Když se před třemi lety zdejší myslivci rozhodli obnovit starou metodu na záchranu koroptve polní, možná netušili, že tím zapisují jméno svého domova do novodobé historie významných momentů v oblasti životního prostředí.

V Česku unikátní projekt ochrany živočicha spolu s vytvářením vhodných podmínek pro jeho další existenci a rozvoj přinesl nečekané výsledky. Za tři roky vzrostl počet komorovaných ptáků z 11 na 176. Počet koroptví, vyskytujících se zde ve volné přírodě i přes zimu, je těmto číslům úměrný.

Historie učí, ale i varuje

K 1. září loňského roku napočítali myslivci na 2,5 tisících hektarech oblasti chovu cca 500 koroptví. Na téměř 150 tisíce hektarů honiteb celého okresu Žďár nad Sázavou je 2,5 tisíce koroptví. Znamená to, že na necelých 2 % území se zdržuje 20 % veškerých koroptví okresu! A jejich počet díky zdejším myslivcům neustále utěšeně roste. "Po kalamitních zimách let 1939 až 41 byla na území protektorátu Čech a Moravy koroptev zcela zdecimována. Protektorátní vláda vyhlásila program na její záchranu. V Polabí se odchytilo asi 1500 párů a každá honitba, která si požádala, dostala dva," uvedl mě malým exkursem do historie komorování koroptví jeden z autorů projektu Ivo Mühlhansl. "Do konce desetiletí se pak stav koroptví tak zvedl, že se opět začala i lovit, jako předtím. Jenže socialistické zemědělství si vybralo krutou daň. V roce 1985 vyhlásil Československý myslivecký svaz akci na záchranu koroptví. Požádal myslivce, aby odchytili chovné hejno. Na celém území republiky se podařilo odchytit devět párů. Následek kolektivizace byl strašný." Koroptev ke svému životu potřebuje specifické podmínky. Jednak k hnízdění, tj. místo výrazné z hlediska vlastní orientace, ale přitom ukryté před predátory, a jednak z hlediska potravy. Zde nastala po rozorání mezí další katastrofa: tito hrabaví ptáci se živí velkým množstvím druhů hmyzu, který škodí zemědělcům - včetně například mandelinky bramborové. A také semínky nejrůznějších plevelů. Nástup intenzivní zemědělské výroby dal v obou složkách přednost chemii a koroptve přišly o potravu.

Pravá podoba myslivosti

Ivo Mühlhansl, Petr Jobánek a Josef Odehnal jsou jména členů Mysliveckého sdružení Březí-Březeny, kteří v zájmovém území Milešín začali v roce 1998 naplňovat program na záchranu koroptve polní. Vystopovali, kam koroptve chodí, nainstalovali na ta místa tzv. koroptví boudy a začali s přikrmováním. Když pak uhodila zima naplno, provedli u krmítek odchyt a ptáky umístili doma ve voliérách. Tam se o ně celou zimu starali a zjara, kdy se nachýlila doba toku a koroptve se začaly párkovat, přistoupili k vypouštění. Každý pták dostal křídelní značku, vitamíny a očkování a opeřenci ve speciálních bedýnkách putovali na místa, odkud je myslivci odnesli před nástrahami kruté zimy. V sobotu 9. února se tak stalo už po třetí v novodobé historii. Stejně jako vypouštěných koroptví už bylo nepoměrně více i zúčastněných. Zdejší myslivecká sdružení vyjádřila projektu důvěru a spojila hranice tří honiteb na jednu oblast chovu. "Na tomto projektu je unikátní jeho komplexnost. Pokud by koroptve po vypuštění nenašly potřebné podmínky, byla by celá péče v háji," upozornil Pavel Kříž z referátu životního prostředí žďárského okresního úřadu. Zdejším myslivcům vyšli vstříc vlastníci pozemků včetně zemědělského družstva. Bez jejich pochopení by to nešlo. "Krajina se musí rozčlenit pruhy, kam se seje směs potřebných rostlin. Toto území se neseče, chemicky neošetřuje a nikdo tam nechodí. I výměra těchto lokalit rok od roku vzrůstá. A do třetice chodí myslivci v době sečení a koroptve plaší, aby jim technika neublížila. A tohleto je pravá myslivost. Ne lovení zvěře," upozornil Pavel Kříž.

Učí se od přírody

Koroptvičky se vypouštějí časně ráno, ještě za tmy. To jen kvůli zvědavým fotoaparátům jsou myslivci vzácně ochotni udělat malou výjimku. Ale povídat si se zapálenými obnoviteli přírody můžete kdykoli, protože je pořád o čem. "Myslivcem jsem už 35 let, ale řeknu vám, že příroda člověka celý život učí. Třeba tyhle koroptve: nejdřív jich bylo dost, a tak si jich člověk moc nevšímal, pak zase nebyly žádné a nebyla příležitost. Teď tu příležitost konečně máme a je nesmírně zajímavé sledovat, jak třeba kohoutek roztáhne křídla, aby do jejich tepla vpustil cizí kuřátka, a ona se do toho peří tak krásně zavrtají," usmál se myslivecký hospodář Josef Holý a přidával další a další zkušenosti a postřehy. Odcházelo se mi docela těžko. Je totiž moc příjemné vidět, že ještě v dnešní době se někde dělá něco, co neslouží výdělku, jen tak z lásky a přesvědčení o dobru pro příští generace.