Myslivost ve Španělsku

Vážení čtenáři Myslivosti, jmenuji se Alberto Silvosa a pracuji ve funkci myslivecké stráže ve Španělsku. Žiji v jedné z nejbohatších oblastí na velkou zvěř. Spolupracuji s mysliveckými strážemi v jednotlivých honitbách a se společnostmi pověřenými výkonem myslivosti. Chtěl bych Vám přiblížit naše způsoby lovu, rasy nejpoužívanějších psů, zákony a předpisy, podle kterých je myslivost ve Španělsku řízena. Ačkoliv nás dělí taková vzdálenost, spojuje nás náš společný zájem, kterým je myslivost.

Já žiji na severu země, v kraji listnatých lesů, kde nás občas v zimě navštíví sníh a kde jsou jara vlhká. Zvěř tady během celého roku nestrádá nedostatkem potravy ani vody. Proto máme právě na severu Španělska nejbohatší honitby na černou, srnčí a jelení zvěř.

Rozdíly ve způsobech lovu a legislativa

Pro legislativní účely jsou lovné druhy rozděleny na zvěř velkou a zvěř drobnou. V první skupině nacházíme všechny druhy srstnaté - od iberského vlka, černé a jelení zvěře až po srnčí, které je menšího vzrůstu. Ve skupině drobné zvěře nacházíme veškerou pernatou - koroptev, křepelku, holuba, sluku, orebice až po lišku, která je vzrůstem v této skupině největší a spolu se zajícem a králíkem to jsou tři druhy patřící už do srstnaté zvěře.

Co se týče způsobů lovu, je Španělsko země kontrastů. Ty se v každém případě přizpůsobují charakteru krajiny, ať se jedná o hornaté části, nebo obilná pole v rovinách. Podívejme se blíže na tyto rozdílnosti.

Na severu země se nacházejí terény vlhké s dominantami hornatých masivů, kde se pořádají oblíbené hony na černou zvěř za vydatné pomoci takových psů jako je španělský sabueso, modrý gaskoněc, griffon atd. Loví se na naháňkách nebo na krmelištích, počet lovců a psů je různý. Před vlastním lovem se za pomoci španělských sabuesů obeznává současně několik lokalit, kde se hledají zálehy největších kusů, aby se maximálně zabránilo styku s vodícími bachyněmi. Můžeme říci, že zájemců o tento druh lovu každým rokem přibývá. Obvykle se shromáždí malé skupinky lovců se svými psy a loví v krásných horách naší země. Tento způsob lovu se zcela liší od lovu na jinou velkou zvěř jednak počtem střelců a použitých psů, a jednak tou krásnou atmosférou, která mezi účastníky naháňky dýchá. Jsou to obvykle přátelé, sousedi nebo spolupracovníci, z nichž každý přiveze svého psa, španělského sabuesa. Lovit se sabuesem je jedno krásné umění.

Vzrušuje chraptivým až plačtivým hlasem zarputilého a neznavitelného slídiče. Je pomalejší, ale v tempu stabilní, prostě atlet tělem i duší. S tímto psem se také často loví liška a to ve skupinách kolem 5 lidí. Pes lišku sleduje a nakonec udělá asi dvacet okruhů ve stejné vzdálenosti kolem leče zarostlé hustou divočinou, kterou zvěř posléze některým spádem v dostřelu lovců opouští.

Jeden můj přítel říkává, že při lovu se sabuesem se liška může rovnou odevzdat čertu, ale propásne-li se ten pravý okamžik, zmizí, jako by se do země propadla. Je-li pes zdatný, řádně osvalený a má-li z tohoto lovu zkušenosti, přemůže po hodinách pronásledování unavenou lišku nakonec v přímém kontaktu.

Lovci mají s sebou vždycky nějakého teriéra pro případ, že by liška zatáhla do nory.

Sabuesové jsou obvykle v soukromém držení, ačkoliv v některých případech si skupina lovců koupí psy společně a drží je na náklady společnosti. Hrazeny jsou skutečné náklady na psy, kteří se účastní lovu.

Při výchově mladých psů se setkáváme s jedním velkým problémem. Tím je bohatý výskyt srnčí zvěře. Jestliže pes vyniká jako neúnavný houževnatý slídič a má-li výborné nosové vlohy, je jeho finální zájem pouze o lov černé a odmítá sledování jakékoliv jiné zvěře. Bohužel je to u mnohých psů zcela běžné. Tito jedinci jsou při lovu černé svým způsobem úžasní a budou učiteli a vzory pro mladé i odrostlé jedince mnoha generací.

Na severu se také loví srnčí a jelení zvěř a iberský vlk. Ten se silně teritoriálně rozšířil a lze ho dnes vidět v oblastech, kde se po mnoho let nevyskytoval. Dělá velké problémy chovatelům dobytka, proto úřady vystavují určité množství povolenek k jejich lovu. Je všeobecně známé jejich ro zšíření v oblasti měst Castilla a Leon, Allava a dotýká se až okraje Biskajského zálivu. Na základě požadavků z těchto oblastí pořádáme naháňky a jiné způsoby těchto populárních lovů. Srnčí zvěř je na severu země rozšířená v hojné míře a její zvěřina zaujímá důležité místo ve výživě místních obyvatel.

Mezi drobnou zvěří je opravdovým potěšením pro myslivce sluka. Drží se ve vlhkých lesích a většinou do naší země migruje. V menší či větší míře nás navštěvuje každou zimu. To podle toho, jaká je ve střední Evropě zima. U lovců pernaté na severu vyvolává opravdové vzrušení. Při lovu se používají setři, braky, různé druhy loveckých španělů a pointři.

Uprostřed Španělska, v obilních polích málo obydlených oblastí se loví zajíc za použití chrtů. Hojně se zde vyskytuje i králík, ale dominantní zvěří je zde bezpochyby červená španělská orebice. Ze všech druhů vyskytujících se u nás je to opravdový standard. Je to pták divoký, závratného letu, plné síly při startu, přirovnatelný k divokému a bojovnému španělskému býkovi. Seznamme se s různými způsoby jejich lovu a posuďme, který je krásnější.

Buď se loví tak, že každý myslivec se svým psem prohledávají pole, orebice najdou, pes je vystaví a po ulovení dohledá. A nebo tak, že střelci jsou postaveni v řadě a několik honců kolmo na ně prohledává pole a zvedá orebice do prudkého letu proti nim. Tato zvěř se u nás opravdu hojně vyskytuje a vzbuzuje mezi myslivci z celého Španělska opravdové potěšení z lovu. Je zcela běžné, že na konci týdne, odpoutáni od každodenních starostí, absolvují myslivci stovky kilometrů do míst, kde by mohli lovit tuto královnu španělské myslivosti. Pokud ale naše lovce něco rozlišuje, pak je to jejich fyzická forma. Na konci dne mají totiž v nohou mnoho kilometrů, které projdou rovinatými obilnými poli, nebo místy zarostlými divočinou. Typickými oblastmi s hojností této zvěře jsou Castilla a León, Castilla la Mancha a Extremadura. Musím v tomto místě podotknout, že na jihu země se mimo způsoby popsané při lovu ve středu země pořádají velkolepé hony.

V horách a kopcích se loví za pomoci většího počtu psů (podenků, mastinů, španělských alanů) jeleni, černá zvěř, daňci, srnčí a mufloni. Psi je z nepřístupných míst zarostlých nekulturními divokými křovinami vytlačují na postavené střelce. Jeleni, daňci a srnčí okamžitě po prvním štěkotu vybíhají, ale černá zvěř se drží v krytu. To je právě ten pravý moment pro kvalitní alany. Španělský alano je pes silný v držení, který se také užívá k zadržení zdivočelého dobytka, který utekl do horských divočin. Málo štěká, snad jenom těsně před zadržením zvěře, aby upozornil ostatní psy. Na zadržení jsou vypouštěni kvalitní psi a psovod dává zvěři záraz. Alano je pes vhodný též k nočnímu lovu černé na šoulačce. Jak jsem se již zmínil, neštěká a má vynikající výsledky při lovu na koni v noci, v boji tělo na tělo, kdy potřebujete mít jenom za opaskem nůž.

Existují další druhy zvěře a způsoby, které vám přiblížím později. Nebude to kvůli důležitosti slidičů, ale proto, že vycházejí z typických způsobů španělského lovu.

Lovecké organizace a co potřebujeme k lovu ve Španělsku?

Všeobecnou celostátní mysliveckou organizací, která sdružuje myslivce z celého Španělska je Federación Espaňola de Caza. Tam jsou zvolení lidé, kteří probírají a řeší problémy, každodenně nás obklopující. Prostřednictvím tohoto sdružení jednáme o licencích a honitbách.

Svou důležitost mají myslivecké společnosti, které jsou účinným motorem myslivosti v terénu. Tyto společnosti myslivců řídí lov a spravují honitby na většině honebních pozemků v zemi. K tomu, abychom byli členy některé myslivecké společnosti a mohli v její honitbě po celý rok vykonávat právo myslivosti, musíme zaplatit poplatek, který se pohybuje od 30 do 100 tisíc peset (1 peseta odpovídá přibližně 0,22 Kč - pozn.redakce). A to podle toho, jak je honitba kvalitní a bohatá na zvěř. Poplatek zahrnuje možnost lovit v srpnu křepelku (protože migruje), holuba a v zimě další lovnou a zákonem povolenou zvěř jako je orebice, holub, sluka, kachna, divočák aj. Je též povolena čekaná a šoulačka na srnčí a noční čekaná na černou zvěř.

Ve Španělsku se může stát myslivcem každý, kdo vyhoví legislativním předpisům a získá zbrojní průkaz, který se vydává na základě lékařské prohlídky. Ta musí prokázat, že osoba je psychicky i fyzicky způsobilá k provozování myslivosti. Poplatek za vydání činí přibližně 4000 peset. Na základě toho si může opatřit loveckou zbraň. Zbrojní průkaz platí 5 let pro brokové zbraně a 4 roky pro kulové. Dále musí mát zájemce povinné pojištění občanské odpovědnosti pro případ zranění střelnou zbraní, úraz či smrt psa při lovu, atd. Pojistné se pohybuje mezi 3 až 4 tisíci pesetami podle toho, co všechno je pojištěním kryto. Další podmínkou k lovu je získání licence (povolenky) k lovu. Ta je vydávána každou autonomní mysliveckou společností nezávisle a platí pouze v dané společnosti. Výše poplatku činí asi 4000 peset, avšak konkrétní výše závisí na rozhodnutí společnosti. Licence, resp. povolenka k lovu platí jeden rok. Pro získání licence k lovu jsou v posledních letech některé autonomní společnosti povinny požadovat složení myslivecké zkoušky. Ta se skládá z teoretických otázek týkajících se povolených loveckých střelných zbraní, druhů lovné zvěře, dob hájení (chovu), dob lovu, loveckých psů a ostatních oblastí s myslivostí souvisejících.

Nyní už máme vyřízeny všechny potřebné doklady k provozování myslivosti. Stejně tak ve Španělsku jako v Africe, České republice nebo kdekoliv jinde na světě naplňujeme my myslivci naše plíce svěžím větrem našich loveckých dnů. Je naší pýchou i hrdostí, že nás spojuje stejná vášeň, nadšení a láska k myslivosti. A proto mám to upřímné potěšení Vás pozdravit mysliveckým Lovu zdar, přátelé! A pokud vás budou zajímat další podrobnosti o provozování myslivosti na dalekém Iberském poloostrově, rád Vám v některém z dalších čísel přinesu zajímavé informace.

Alberto Silvosa