Myslivost

Myslivost učarovala nejen jemu, ale také otci a bratrovi. Všichni chlapi v rodě byli od nepaměti nimrodi. Tělem i duší. Proto nemůže být Miroslav Jemelka jiný.

"V kamizole zelené chodívám od roku 1976. K myslivosti mě přivedl otec, který stál u zrodu mysliveckého sdružení Vlčí prameny v Lipové," říká Miroslav Jemelka a dodává, že u existujících vodních pramenů v někdejším Hanšpachu byl podle pověsti zastřelen poslední vlk na Šluknovsku.

"Střelba k myslivosti patří, ale vůbec není tím nejdůležitějším. Fakt, že se člověk dostane ven, do lesa, že se může prakticky den co den přesvědčovat o výsledcích své práce, je asi tím pověstným motorem, který ho žene vpřed. Myslivost, to je především starost a péče o zvěř. O chov. Stejně ale i radost z toho, je-li zdravá a krásná," svěřuje se Miroslav Jemelka. Jeho prvním úlovkem byl srnec. Prozatím posledním pak kňour.

Myslivec bez psa a bez sbírky trofejí by asi nebyl myslivcem. Miroslav Jemelka to ví a tak se může pochlubit celou řadou trofejí, především srnčích.

"Mohu se ale pyšnit i hlavou kapitálního kance či preparovanými lebkami lišky, jezevce, hranostaje, kuny či káněte z úhynu," vypočítává Jemelka a současně se s radostí svěřuje, že jeho fenka štýrského brakýře porodila právě v těchto dnech čtyři zdravá štěnata.

Zlí jazykové tvrdí, že to byl právě Jemelka, který Šluknovsko před léty zachránil před jakousi černou bestií. Ta se potulovala po lesích Šluknovska.

"Střelil ji a její hlavu má nad postelí," prozradil jeden z oněch nejmenovaných zlých jazyků. Noviny a novináři se tehdy předháněli v senzačních odhaleních, jako že jde o pumu, jaguára či takovou nějakou podobnou potvoru. Miroslav Jemelka se ale jen pod vousy usmívá. Halt o tom ví své. My ale dobře víme, že ložnice je pro hosty jeho domácnosti přísně zapovězena.