Největší zamrzlé rašeliniště na světě se mění v jezera

Oblast o rozloze jednoho milionu kilometrů čtverečních na trvale zamrzlé západní Sibiři se podle ruských badatelů, kteří se odtamtud počátkem srpna vrátili, mění ve spoustu mělkých jezer. Při náhlém tání rašeliniště o rozloze Francie a Německa by mohly do ovzduší uniknout miliardy tun metanu, účinného skleníkového plynu. Zprávu o dramatických změnách v jedné z nejméně navštěvovaných oblastí světa přinesli botanik ruské Tomské státní univerzity Sergej Kirpotin a Judith Marquandová z Oxfordské univerzit.

Podle Kirpotina je drastická ekologická změna pravděpodobně nezvratná a nepochybně souvisí s globálním oteplováním ovzduší. Celý západosibiřský subarktický region začal tát, tvrdí badatel, a to vše "se děje v posledních třech nebo čtyřech letech". To, co bylo donedávna rozlehlou monotónní krajinou zmrzlého rašeliniště, se mění ve vodou prosáklou krajinu jezer, z nichž některá mají napříč více než kilometr. Kirpotin se domnívá, že byl překročen nějaký neznámý kritický práh, což odstartovalo tání.

Západní Sibiř se otepluje rychleji než kterékoliv jiné místo na naší planetě. Průměrné teploty tu v uplynulých 40 letech stouply o zhruba 3 °Celsia. Má se za to, že oteplování je kombinací lidstvem zapříčiněných klimatických změn, cyklické změny cirkulace vzduchu známé jako arktická oscilace plus zpětného vlivu tání ledu, při němž se odkrývají holá zem a oceán. Ty pak absorbují více slunečního tepla než bělostný led a sníh.

Zjištění ze západní Sibiře následuje dva měsíce po zprávách o tom, že v uplynulých třiceti letech zmizely na východní Sibiři tisíce jezer - také kvůli klimatickým změnám. Tyto dvě skutečnosti jsou opačnými konci téhož procesu. Během tohoto procesu stoupající teplota vzduchu nejprve způsobuje "vymrzání", které mění věčně zmrzlou půdu v řadu jam a ostrůvků. Pak začíná věčně zmrzlá půda tát, přičemž voda se hromadí na povrchu, vytváří jezírka, kterým zmrzlé rašeliniště vespod znemožňuje odtékat. Jezírka se spojují do stále větších jezer, dokud nakonec neroztají poslední zbytky zmrzlé půdy. Jezera pak mizí pod zemí.

Sibiřská rašeliniště vznikla asi před 11 000 lety koncem poslední doby ledové. Od té doby produkují metan, který většinou uvízl ve věčně zmrzlé půdě a ještě hlouběji v ledových strukturách. Larry Smith z losangeleské Kalifornské univerzity odhaduje, že jen západosibiřské rašeliniště obsahuje na 70 miliard tun metanu – čtvrtinu veškerého metanu na zemském povrchu.

Jeho kolegyně Karen Freyová tvrdí, že pokud rašeliniště vinou oteplování vyschnou, metan se okysličí a unikne do vzduchu jako kysličník uhličitý. Zůstanou-li však vlhká, tak jak je tomu dnes na západní Sibiři, bude přímo do ovzduší unikat metan. Ten je jako skleníkový plyn dvacetinásobně účinnější než kysličník uhličitý.

K obdobnému oteplování dochází také na Aljašce. Jon Pelletier z Arizonské univerzity v Tusconu hlásil letos počátkem léta rozsáhlý vznikl jezer na aljašském North Slope lemujícím Severní ledové moře.