NĚKTERÉ ASPEKTY OVLIVŇUJÍCÍ TECHNOLOGIE CHOVU PRASAT

Šprysl,M., Stupka,R.

Česká zemědělská univerzita, Praha

Z celosvětového pohledu je chov prasat jedním z nejvýznamnějších odvětví nejen živočišné, ale celé zemědělské výroby.

Můžeme konstatovat, že evropský chov prasat zaznamenal během minulých tří desetiletí nebývalý vývoj. V oblasti šlechtění se jednalo o realizace chovatelských programů, které umožňovaly ve velkovýrobních podmínkách plně využívat potenciálních schopností zvířat.

Systematické šlechtění plemen prasat v rámci čistokrevné plemenitby ukázalo, že existují určité hranice jejich zušlechťování, zejména na masnou produkci, mající v mnohých případech za následek snížení reprodukčních vlastností a snížení konstituční zdatnosti.

V posledních letech je realitou jednostranný tlak na změnu užitkových typů prasat na výrazně masný typ, jež se vyznačuje: vysokými parametry masné užitkovosti, technologicky vyhovující kvalitou masa, rychlým růstem, nízkou konverzí krmiva, odolností vůči zátěžím chovatelského prostředí, adaptabilitou pro intenzivní indoor chov, vysokou reprodukční užitkovostí (až 30 OS / prasnici a rok).

Výše uvedené skutečnosti vedou v chovu prasat k výběru prasat vyznačujících se nadprodukcí STH a sníženou produkcí TSH, mající za následek rychlý růst tkání s mnohdy nedostatečnou jejich diferenciací.

Uplatnění výsledků hybridizace a selekce v chovu prasat způsobilo, že současná populace prasat v Evropě dosahuje cca o 250 g vyšší přírůstek při celkové úspoře 45 kg směsi za období výkrmu, než před 25 lety. Rovněž bylo dosaženo zvýšení podílu masitých částí o 4-9%, jakož i snížení podílu tuku v jatečné půlce téměř o polovinu. Zmasilost prasat se zvýšila ze 46 na 56 a více procent a výška tuku se snížila z 26 na 11-12mm. Se zvýšením zmasilosti bylo však nutno do šlechtitelských programů včlenit řešení problematiky kvality vepřového masa. Analýzou DNA lze již dnes přesně stanovit gen ryanodinového receptoru prasat z krevního či tkáňového vzorku a nežádoucí zvířata z dalšího šlechtění vyloučit. Tím se naskýtá možnost snížit výskyt PSE masa prasat z hlediska zpracujícího průmyslu na zanedbatelnou hladinu.

Díky novým statistickým metodám lze odhalovat stále přesněji genetické a prostřeďové vlivy ovlivňující užitkovost. V tomto ohledu sehrává důležitou roli odhad plemenné hodnoty jedince použitím metody BLUP, jejíž aplikace uvnitř mateřských plemen v současné době může přinést žádoucí zvýšení reprodukčních užitkových vlastností prasnic. Rovněž tvorba superproliferních stád prasnic, jakož i imigrace genů čínských plemen do západní populace prasat umožňuje dosažení reprodukční užitkovosti prasnic na úrovni 25 a více odchovaných selat na prasnici/rok a v blízké budoucnosti pak až třicet. Tlak na dosažení této užitkovosti nutí chovatele k přesnému určení říje, inseminace, březosti, kontrole zdraví, odpovídající výživě prasnic a postupnému snižování věku odstavovaných selat.

Výše uvedený progres v chovu prasat s sebou zákonitě přináší vysokou nákladovost výroby vepřového masa, která se řeší cestou koncentrace, kooperace a specializace chovu. Ostré konkurenci, probíhající mezi podniky zvláště v 80.let, nebylo do současné doby schopno čelit 80% výrobců.

Co bude tedy čekat chovatele prasat v následujících letech?

Je potřeba počítat s využitím elektronické identifikace zvířat umožňující automatické shromažďování údajů o vážení a krmení zvířat s možností pružného reagování na měnící se intenzity růstu, tedy na změnu růstových křivek a křivek spotřeby krmiva.

Genetické zlepšení populace prasat ovlivní nové metody přesnějšího odhadu složení jatečného těla u živých zvířat. Bude docházet k využití elektronických krmných boxů pro přesnější odhad genetického zisku při přesném definování využití krmiva, k aplikace růstových stimulátorů ve výživě prasat, k přenosům žádoucích genů určených pro zlepšení imunity organismu, k určování pohlaví prasat jako prostředku pro ovlivnění efektivnosti výroby a vyrovnanosti vepřového masa a ke genetickému ovlivnění otcovských linií ve směru produkce potomstva jednoho pohlaví. Zlepšování populace prasat bude dále prováděno pomocí produkce geneticky identických jatečných prasat nejlepších genotypů, klonováním a přenos klonovaných transgenních zmrazených embryí západoevropských plemen recipientkám čínských plemen. Ta budou pouze selektována na velikost vrhu, linie pro produkci jatečných prasat pak pouze na růst a tvorbu libové tkáně.

Dále bude nezbytně nutné garantovat spotřebiteli zcela transparentní řetězec výroby v podmínkách nejvyšší hygieny a ochrany proti nebezpečným nákazám.

Mají-li však být výše uvedená opatření v plné míře realizována, je nutné vytvořit pro ně takové prostřeďové podmínky, které by na jedné straně umožnily maximální projev užitkových vlastností prasat a tím vysokou rentabilitu tohoto sektoru živočišné výroby, na straně druhé pak vyhovovaly požadavkům etickým, legislativním a správním. Vzhledem k připravovanému přiřazení našeho státu k ostatním státům EU jde tedy o problematiku znalosti správného směru ve způsobech ustájení jednotlivých kategorií prasat, naplňující Protokol o ochraně a životní pohodě zvířat, který je přílohou Smlouvy o založení EU.

V tomto ohledu současná nabídka technologií a zařízení pro chov prasat je jedna z nejširších ze všech odvětví živočišné výroby. Tendence technizace a computerizace pracovních postupů, reprezentující intenzivní směry vývoje, se dnes střetávají se snahou o welfare chovu (zajištění pohody zvířat), o ekologizaci výroby (úměrné koncentrace zvířat s ohledem na zatížení půdy a ovzduší emisemi , apod.). Dále s postoji ochránců zvířat a se směrnicemi Rady ES.

Zásadou při řešení ustájení v chovu prasat je poznání jejich biologických nároků. V každých podmínkách je nutné zajistit ustájeným prasatům pohodu, která je zásadním předpokladem maximální manifestace užitkovosti.

Ta je zabezpečena aplikovanou etologií, jejíž cílem v zootechnice je na jedné straně poznání forem a zákonitostí chování zvířat, které jsou pro ně typické, a poznání hranice přizpůsobivosti se organismu zvířat podmínkám prostředí.

Na druhé straně je to poznání a sledování vlivů, které negativně na zvířata působí a kterým se přizpůsobují za cenu poruch homeostáze. Výsledkem naplnění těchto cílů jsou opatření pro zlepšení organizace pracovních operací, poznatky pro projektanty potřebné pro realizaci nových objektů a technologických zařízení v chovu prasat.

Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že splnění příznivých podmínek pro zvíře, tedy realizací welfaru, bude logicky provázet zvýšení nákladů na jednotku produkce. Při snaze o plné uplatnění welfare v produkci vepřového masa došlo k nákladovosti, a to dle nedávno publikovaných dánských zkušeností, až na úroveň 88,- Kč za kilogram masa. Je zřejmé, že touto "absolutní cestou welfaru" nejde jít uvážíme-li, že je jen otázkou času, kdy se američtí výrobci vepřového masa obrátí na evropský trh, přičemž je známo, že v současné době produkují kilogram živé hmotnosti za 75% průměrného nákladu zemí Dánska, Holandska a Belgie. V tomto případě bude zřejmě nutné jít cestou kompromisu, uvážíme-li, že nízké americké náklady jsou vykoupeny aplikací různých hormonálních aditiv, antibiotických růstových stimulátorů, apod. Otevření trhů však otevírá oba směry, přičemž síla a tradice evropského trhu s vepřovým masem vysoké kvality bude mít ve spolupráci s evropskými zpracovateli dobré šance i na americkém trhu.

Zabezpečení pohody ustájených prasat tedy musí vycházet z následujících etologických poznatků:

Prase je sociální, resp. stádové zvíře, uplatňující princip hierarchie. Prasnice ve stádě žijí se svými selaty a drží se pohromadě, kanci jsou samotáři. Vysokobřezí prasnice se uchylují do soukromí, staví hnízdo, v něm lože, do kterého rodí selata, která v něm ráda leží těsně vedle sebe. Prase je hravé a zvědavé. Stále aktivně ryje, žere a prozkoumává okolí. Pokud to prostředí dovolí, vzájemně si hraje s ostatními prasaty. Ve vzájemném poznávání hraje důležitou úlohu čich, zrak a sluch. Rytí lze umožnit prasatům v chovech předkládáním drnů, slámy, apod., zvědavost a hravost lze uspokojit pomocí různých hraček (koule, pneumatiky, řetízky, a pod.). Prase je všežravec. Hledáním potravy v přírodě uspokojuje svoji zvědavost a hravost. Prase je čistotné zvíře. Při močení a kálení opouští svou skupinu a nikdy nekálí do vlastního hnízda či lože. V omezených prostorách si prasata udržují kaliště v místech, kde je vlhko a studeno, popřípadě mírný průvan. I prasnice mající selata opouští hnízdo, chce-li se vykálet. Je-li uvázána, kálení zadržuje, což vede k zácpám. Lože prasat umožňuje prasatům ležení, při kterém přestávají platit pravidla hierarchie. V chladu leží prasata přes sebe, v horku, nad 18(C, je třeba mít tolik prostoru, aby mohla prasata ležet samostatně na podlaze, chladit se, případně se koupat či bahnit. Prasata se ráda drbou. Protože řada jejich tělesných partií je mimo jejich vlastní možnost olizování, je nutné jim v kotcích tuto možnost poskytnout.

V oblasti ustájení prasat musí projektanti a chovatelé respektovat zásady Evropské dohody o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely, které na podkladě aplikované etologie a výsledků výzkumu vypracoval Stálý výbor Evropské dohody.

K nim, pokud se ustájení prasat týká, mj. patří následující doporučení:

1. Projekční řešení, stavba a údržba budov a zařízení, zejména roštové a jiné perforované podlahy, systém přivazování a ostatní místa, v nichž jsou prasata chována, mají být takové, aby se snížilo na minimum riziko nemocí, poranění či požáru. V tomto ohledu ( se zakazuje v novostavbách a přestavbách:

ustájení březích prasnic v individuálních boxech od 4. týdne po zapuštění do 7. dne před porodem od 1.1.2014, vazné ustájení prasnic a prasniček ( od 1.1.2006 ), ( je povinností zabezpečit prasatům volný pohyb: prasnicím od odstavu po dobu min. 4 týdny, prasnicím od 4. týdne po zapuštění do 7. dne před porodem.

2. Projekční řešení, stavba a údržba budov a zařízení mají být takové, aby bez nesnází umožňovaly zevrubnou kontrolu všech prasat.

3. Podlahy mají být řešeny tak, aby se daly snadno udržovat v suchém stavu a nebyly kluzké. S ohledem na kategorii prasat,jsou požadavky ( pro souvislé pevné podlahy , které mají činit pro:

odstavená selata, výkrm a chovné běhouny 1/3 plochy, březí prasnici 1,3 m2 ( s max. 15% plochou otvorů pro odpad) , prasničku 0,95 m2 ( s max. 15% plochou otvorů pro odpad), při velikost otvorů v mm (

Kotce, zařízení a instalace mají být řešeny a udržovány tak, aby se v co nejvyšší míře omezil kontakt prasat s močí a výkaly a s vodou v místě pro odpočinek. Lehárna, oddělená od kaliště, má prasatům umožňovat normálně uléhat, odpočívat a vstávat. Každé prase má mít možnost:

bez nesnází uléhat, odpočívat a vstávat, mít k dispozici čisté místo pro odpočinek, vidět na ostatní prasata.

4. Zařízení na krmení a napájení mají být řešena, konstruována, umístěna a udržována tak, aby byla minimalizována kontaminace krmiva a vody pro prasata a každé prase musí mít přístup ke krmivu ve stejné době, jako ostatní prasata ve skupině. Musí tedy:

umožňovat plnění základních biologických potřeb a zdraví , poskytovat stimulační prostředí, dovolovat chovat prasata při osvětlení nepoškozující jejich normální fyziologické funkce a chování, nezpůsobovat zranění, být spolehlivé, co nejméně hlučné, usnadňovat řízení, kontrolu, apod.

K naplnění výše uvedených požadavků lze zvolit následující řešení technologií a techniky krmení:

( u březích prasnic:

řízenou výživu pomocí kašových automatů, samopoutacích krmných boxů, odsypávání krmiva, hubicového krmení. ad-libitní výživou kašovými automaty, automaty na suché krmení. ( u prasat v odchovně použitím: automatů na suché, ad-libitní krmení ( s poměrem míst 1:4), intervalovým krmením pomocí dlouhých, kulatých koryt, kašových automatů. ( u prasat ve výkrmu: automatů, koryt na suché krmení, kašových automatů, koryt pro mokré či zvlhčené krmení.

( u plemenných kanečků a prasniček:

samoobslužné automaty umožňující ad-libitní a řízenou výživu.

5. V ustájovacím zařízení má být k dispozici prostor pro separaci a ošetřování nemocných či poraněných prasat.

6. Provedení roštových nebo jiných perforovaných podlah má odpovídat velikosti a hmotnosti ustájených prasat a má tvořit pevný, rovný a stabilní povrch. Velikost podlahové plochy má odpovídat věku, pohlaví, plemeni a fyziologickému stavu (reprodukční cyklus, stadium pohlavního vývoje). V tomto ohledu každé odstavené sele nebo chovné prase chované ve skupině musí mít k dispozici volnou podlahovou plochu o minimální ploše (

7. Pro snížení rizika poruch chování či poranění mají mít všechna prasata přístup ke slámě či jiným materiálům (sláma, kůra, zemina, apod.) byť i jen v malém množství.

8. Ustájovací prostor prasat má být udržován tak, aby teplota prostředí, rychlost proudění vzduchu, relativní vlhkost, prašnost a ostatní atmosférické podmínky neměly nepříznivý vliv na zdraví a pohodu zvířat. Prasata chovaná venku mají mít k dispozici v zimě ochranný přístřešek a v létě zastíněné místo, a podle potřeby i možnost regulovat tělesnou teplotu ( koupání, sprchování, bahnění).

9. Prasata nemají být vystavována trvalému či náhlému hluku, úplné tmě či intenzivnímu světlu.

10. Technologie ustájení mají být snadno čistitelné, udržovatelné v čistotě.