NOVÉ DRUHY ŠELEM V NAŠÍ PŘÍRODĚ A MYSLIVOSTI

01.01.2002 | Svět myslivosti

Ve středu 21. listopadu 2001 zavítal na půdu České zemědělské univerzity v Praze (ČZU) Ing. Jaroslav Červený, CSc. z Akademie věd ČR, aby v cyklu přednášek pořádaných Studentským mysliveckým spolkem při Lesnické fakultě ČZU vystoupil se svojí přednáškou na téma Nové druhy šelem v naší přírodě a myslivosti - psík mývalovitý, norek americký, mýval severní, šakal obecný.

NOREK AMERICKÝ

První šelmou, o které se ve své přednášce zmínil, byl norek americký (mink). Ten bývá často zaměňován s norkem evropským, který se však již na většině území Evropy nevyskytuje. Ačkoliv jsou oba druhy příbuzné, prodělaly odlišný vývoj. Vzájemné křížení mezi oběma druhy nebylo prokázáno. Norek americký se však může křížit s tchořem tmavým. Díky své výborné přizpůsobivosti a schopnosti zaujímat ekologickou niku po konkurenčních predátorech je norek americký rychle se šířícím druhem po celé Evropě, zejména ve Skandinávii, Velké Británii a Pobaltí. Tento nárůst mají na svědomí úniky jedinců z farem a jejich intenzivní rozmnožování. V Německu a Polsku je norku americkému přičítán pokles početních stavů ondatry pižmové. V ČR byl v letech 1960 - 1995 zaznamenán výskyt norka amerického zejména v povodí řek (Labe, Orlice, Berounka, střední Povltaví). V posledních pěti letech došlo k výraznému nárůstu stavů a rozdělení výskytu do několika silných populací: tzv. Jihozápadní populace (povodí Berounky, Úhlavy, Úslavy, Radbuzy, Otavy, Vltavy a Lužnice), silná populace v povodí Labe a Orlice a nová, stále se zvětšující populace na Českomoravské vrchovině. Kromě těchto oblastí byl norek americký sporadicky zaznamenán i na dalších lokalitách (např. Praha, střední Čechy, střední a jižní Morava).

Výrazný nárůst stavů norka amerického v posledních letech mají území ČR na svědomí rovněž úniky jedinců z farem. Území, obývané norkem americkým, se v posledních letech zvětšilo přibližně desetkrát, o zvyšování početnosti populace však neexistují žádné konkrétní údaje. Šíření norka amerického napomáhá i fakt, že k rozmnožování může pravděpodobně docházet v průběhu celého roku.

MÝVAL SEVERNÍ

Stejně jako u norka amerického došlo k rozšíření mývala severního do volné přírody únikem jedinců chovaných v zajetí. Mýval severní je poměrně hojným druhem zejména v Německu a Rakousku. Z výsledků sledování za období 1950 - 2000 vyplývá častější výskyt mývala severního pouze na jižní a střední Moravě (Olomoucko), kde obývá zejména vlhčí biotopy.

PSÍK MÝVALOVITÝ

Dalším introdukovaným predátorem, snadno rozpoznatelným od mývala severního, je psík mývalovitý. Lavinovité šíření tohoto druhu napříč celou Evropou začalo v 30. letech minulého století z kožešinových farem v bývalém Sovětském svazu a postupně pokračovalo až k dnešním hranicím Belgie a Nizozemska. Na území ČR byl první výskyt psíka mývalovitého zaznamenán na severní Moravě v roce 1954. Jednalo se zřejmě o jedince pocházejícího z Polska nebo bývalé NDR. V současné době se psík mývalovitý vyskytuje na celém území ČR. Přednostně osídluje vlhčí biotopy nižších a středních poloh, zjištěn však byl i v nejvyšších partiích Šumavy nad 1100 m n. m. V posledních letech je také často zjišťován v agrocenózách. Jako jediná z uvedených šelem upadá během krutých zim do nepravého spánku. Jedná se o druh s noční aktivitou. Psík mývalovitý se pohybuje velmi pomalu, není tudíž výkonným lovcem, a proto v jeho potravě převládá především hmyz, ovoce, drobní savci, na zemi hnízdící ptáci a obojživelníci, uhynulé ryby a také domácí odpadky. V ČR se loví odstřelem i norováním. Roční úlovek se u nás až do nedávna pohyboval okolo 20 jedinců a teprve v posledních několika letech vzrostl počet ulovených kusů na 50 - 80 ročně.

ŠAKAL OBECNÝ

Šakal obecný se vyskytuje převážně v jižní Evropě (např. Bulharsko, Rumunsko, Chorvatsko, Slovinsko), odtud se však rychle šíří i do střední Evropy (např. Maďarsko, Rakousko, Slovensko). Z území ČR sice doposud nemáme žádný doložený výskyt, věrohodná pozorování však pocházejí ze středních, jižních a severních Čech a také z jižní Moravy. Je také pravděpodobné, že šakal pro možnou záměnu s liškou či se psem uniká širší pozornosti. Zůstává tak pravděpodobně otázkou času, kdy i šakala budeme moci zařadit mezi druhy naší fauny.

Z pohledu škod na zvěři nebo na ostatní domácí fauně lze s výjimkou norka amerického, který ohrožuje na některých lokalitách např. populace raka kamenáče či ještěrky zelené, považovat ostatní uvedené predátory za nevýznamné. V lesnatých oblastech lze spíše očekávat konflikty z důvodu šíření velkých šelem jako např. medvěda hnědého, vlka obecného či rysa ostrovida.

Kladené dotazy v diskusi po konci přednášky směřovaly do dvou okruhů:

1. Systém monitoringu šelem na území ČR probíhá v národních parcích a chráněných krajinných oblastech ve spolupráci s příslušnými okresními úřady. Na ostatním "nechráněném” území se v poslední době daří navazovat kontakt mezi pracovníky Akademie věd ČR a Národního muzea s jednotlivými mysliveckými sdruženími. V každém mysliveckém sdružení by měl být, přibližně jednou za dva roky, vyplněn seznam o pozorování konkrétních druhů šelem.

2. Při vyšetření ulovených jedinců norka amerického a psíka mývalovitého nebyl dosud zaznamenána výskyt tasemnice Echinococcus multilocularis nebo vztekliny.