Nový veterinární zákon a myslivci

Veterinární zákon vyšel pod oznacením c. 166. Zákony rozhodne nepatrí mezi oblíbenou cetbu myslivcu, presto zákon doznává nekteré zásadní zmeny, týkající se myslivosti v nejširším smyslu.

Pokusíme se upozornit na následující:

Tak už v § 3, odst. 1, písm. d) se v definici hospodárská zvírata rozumí "zvírata využívaná prevážne k chovu, výkrmu, práci a jiným hospodárským úcelum, zejména skot, prasata, ovce, kozy, kone, osli a jejich kríženci, hrabavá a vodní drubež, králíci, kožešinová zvírata, zver a jiná zvírata ve farmovém chovu, ryby a vcely". Podle receného tedy zvírata ve farmovém chovu nejsou zverí podle zák. c. 23/1962 Sb. o myslivosti ve znení pozdejších predpisu.

V cásti tretí zák. c. 166/1999 Sb. v § 80, odst. 1 se mení zákon c. 23/1962 Sb. o myslivosti takto: v 10, vete první, se za slovem "silnice" spojka "a" nahrazuje cárkou a doplnují se slova "a oplocené pozemky sloužící k farmovému chovu zvere" (§ 19, odst. 3), § 10 zák. 23/1962 Sb. o myslivosti vyjmenovává nehonební pozemky, což tedy podle úpravy provedené ve veterinárním zákone 166/1999 Sb. znamená, že pozemky k farmovému chovu zvere jsou pozemky nehonebními se všemi dusledky.

Zákon o myslivosti se mení ješte v § 19, kde se vkládá nový odstavec, který zní: 3) "Zverí podle tohoto zákona nejsou jedinci druhu zvere uvedení v odstavci 1, chovaní k hospodárským úcelum ve farmových chovech. Tito jedinci nesmejí být vypuštení do honitby (§ 11 odst. 1).

Dále v § 3 odst. 3 zák. 166/1999 Sb. je uvedeno, že "Kde se v tomto zákone mluví o zverine, rozumí se tím maso a poživatelné vnitrnosti v prírode Ceské republiky volne žijících druhu, vcetne zvere z farmových chovu".

Dosud jsme si všímali zákona 166/1999 Sb. ve vztahu k farmovým chovum. Dále ale také neco k povinnostem chovatelu k držení a premístování zvírat. V hlave Zdraví zvírat a jeho ochrana, oddíl 1, Povinnosti chovatelu, je v § 4 odst. 1) "Chovatel je povinen" pod písm. f) "zajistit, aby byli psi a nekterá další zvírata držená v zajetí, zejména liška, jezevec, kuna ve veku od 3 do 6 mesícu a poté vždy jednou za rok ockováni proti vztekline".

Pod písm. g), § 4, odst. 1) je uloženo chovateli zajistit, aby bylo neprodlene veterinárne vyšetreno zvíre, které poranilo cloveka, nebo s ním prišlo do prímého kontaktu zpusobem, nebo za okolností, které mohou vyvolávat podezrení z onemocnení vzteklinou".

V oddíle 2, § 6 zák. c. 166/1999 Sb. je uvedeno v odst. 4, že "Veterinární osvedcení, ani zdravotní potvrzení se nevyžaduje k premístení a) psu a kocek, pokud jsou tato zvírata provázena ockovacím prukazem obsahujícím záznam, že zvíre bylo v dobe od 30 dnu do roku pred premístením ockováno proti vztekline a jde-li o premístení k úcasti na svodu zvírat mimo územní obvod okresu také dokladem o klinickém vyšetrení jeho zdravotního stavu provedeném v posledních 3 dnech pred premístením".

Premístování zvírat se deje nejcasteji na tzv. "svod". V § 3, odst. 1, písm. f) je uvedeno, že se rozumí svodem zvírat "soustredení zvírat z ruzných chovu na urceném míste a k urcenému úcelu, zejména trh se zvíraty, výstava nebo prohlídka zvírat, zkoušky výkonnosti a chovatelské souteže".

Protože výstavy a zejména zkoušky z výkonu loveckých psu porádají nejcasteji OMS, prípadne kluby, je treba, aby bylo známo, že: podle § 9, odst. 1 "svod zvírat lze porádat jen pod veterinárním dozorem" a následující odst. 2) ríká, že: "poradatel svodu zvírat je povinen pred podáním žádosti o povolení konání svodu požádat príslušný orgán veterinární správy, aby urcil veterinární podmínky pro konání svodu a zajistit jejich dodržování". Po obdržení podmínek orgánu veterinární správy požádá poradatel podle § 46 zák. 166/1999 Sb. obec, jakožto orgán státní správy ve vecech veterinární péce o schválení místa konání svodu a povolení konání svodu.

V metodickém návodu c. 3/1999 z 21. 12. 1999, kterým se stanoví veterinární podmínky pro premístování zvírat v cl. 1, v bode 4 je stanoveno: "Pri svodu zvírat u nehož není podle § 6, odst. 4, písm. b) zákona c. 166/1999 Sb. o vet. péci treba zdravotní potvrzení, ani veterinární osvedcení, muže pri urcení vet. podmínek svodu § 49, odst. 1, písm. i) OVS požadovat, aby zvírata úcastnící se svodu byla v imunite proti stanoveným nákazám, prípadne vyšetrena na urcené nákazy. Tuto skutecnost muže chovatel doložit potvrzením soukromého veterinárního lékare o provedené vakcinaci, nebo protokolem o provedeném vyšetrení ve Státním vet. ústavu ci laboratori, která má povolení Státní veterinární správy CR pro danou cinnost".

Prejímka zvírat na svodu je podle citovaného metodického pokynu vždy pod veterinárním dozorem OVS. Vlastní prejímku zvírat na svodu provádí soukromý veterinární lékar, kterého zajistí poradatel. Tato ustanovení se týkají zvírat obecne, tedy i svodu psu pro ruzné úcely.

Dále jsou ve veterinárním zákone rešeny záležitosti prohlídky ulovené zveriny, jejího vyšetrení, prepravy atd. Zverinou se tedy podle tohoto zákona (§ 3, odst. 3) rozumí maso a poživatelné vnitrnosti v prírode Ceské republiky volne žijících druhu zvere, vcetne zvere z farmových chovu. § 20 vet. zákona v odst. 1) stanoví "Každý, kdo uvádí do obehu maso, nebo orgány jatecných a jiných zvírat, jakož i výrobky z nich k výžive lidí, muže tak cinit až po vyšetrení, posouzení, prípadne oznacení techto produktu v souladu s výsledky provedeného vyšetrení a posouzení. V odstavci 2 je uvedeno: "Zverina musí pocházet ze zvere ulovené a usmrcené dovoleným zpusobem a musí být vždy patricne oznacena zpusobem umožnujícím identifikovat každý kus a doprovázena veterinárním osvedcením".

V § 21 vet. zákona v odstavci 6, pod písm. a) je uvedeno, že "Provádecí predpis stanoví zpusob provádení prohlídky jatecných zvírat a masa, veterinární vyšetrení ostatních živocišných produktu, posuzování a oznacování živocišných produktu na základe vet. vyšetrení a jejich uvolnování do obehu".

A pod bodem b) provádecí predpis stanoví, kdo provádí predbežnou prohlídku ulovené zvere, kdo pripraví zverinu k veterinárnímu vyšetrení a provede pomocné úkony potrebné k tomuto vyšetrení. Provádecím predpisem je vyhláška Min. zemedelství c. 287/1999 o veterinárních požadavcích na živocišné produkty. V oddíle 4 § 63 odst. 2 je stanoveno, že "soucástí vyšetrování masa prasat, koní, oslu a jejich krížencu a nutrií, jakož i zvere, vnímavé na trichinelózu, je vyšetrení na trichinely."

Cást ctvrtá "Veterinární vyšetrení jiných zvírat a posuzování jejich masa, Hlava I Zver v § 84 stanovuje:

1) Uživatel honitby provede na míste ulovení zvere její predbežnou prohlídku. Pri této prohlídce se posuzují výživný stav, povrch tela, zejména se zretelem na výskyt aktoparazitu, zánetlivých zmen na kuži a poranení pokousáním a dále, jde-li

a) o srstnatou zver spárkatou, podkoží, telní otvory a jejich okolí, výstelku telních dutin, svalovinu, sliznice dutiny ústní, jazyk a vnitrní orgány,

b) o zajíce a divoké králíky, oci, telní otvory a jejich okolí, brišní krajinu a vnejší pohlavní orgány,

c) zver pernatou, oci a telní otvory.

2) Srstnatá zver spárkatá se ihned po ulovení otevre a vyvrhne. Má-li být tato zver veterinárne vyšetrena a neprovádí-li se toto vyšetrení na míste ulovení zvere, musí být orgány dutiny hrudní, játra a slezina, pokud byly vynaty z tela, oznaceny a predloženy k veterinárnímu vyšetrení spolu s telem.

3) Zjistí-li se pri predbežné prohlídce, že se jedná o zver nemocnou, nebo podezrelou z onemocnení nákazou zvírat, nesmí být odstraneny žádné její cásti a tato zver musí být veterinárne vyšetrena.

4) Není-li ulovená zver nemocná, nebo podezrelá z onemocnení nákazou zvírat lze

a) oddelit

1. hlavu, jde-li o tzv. trofejovou zver,

2. jazyk, plíce, játra, slezinu a ledviny, mají-li být ponechány lovci,

b) uvolnit zverinu ke spotrebe v domácnostech úcastníku lovu, anebo podle výsledku veterinárního vyšetrení pro vnitrní trh, poskytování stravovacích služeb, nebo zahranicní obchod.

5) Nepoživatelné cásti vývrhu ulovené srstnaté zvere spárkaté, zejména predžaludek, žaludek, streva, mocový mechýr a pohlavní orgány, jakož i vyháckované cásti z ulovené zvere pernaté se neškodne odstraní.

V § 85 se stanovuje:

1) Zverina musí být ošetrena, prepravována a skladována tak, aby nedošlo k jejímu znehodnocení.

2) Pred veterinárním vyšetrením nesmí být zverina zmrazena.

V § 86 se stanovuje:

1) Uživatel honitby pripraví zverinu urcenou pro vnitrní trh, poskytování stravovacích služeb nebo zahranicní obchod k veterinárnímu vyšetrení a zajistí provedení potrebných pomocných úkonu. Veterinární vyšetrení musí být provedeno do 18 hodin po dodání zveriny do místa vyšetrení.

2) K nákupu zveriny ze srstnaté zvere spárkaté v kuži a jejímu uvádení do dalšího obehu je treba potvrzení okresní veterinární správy o vytvorení vyhovujících podmínek pro uchování, stahování, delení a opracování zveriny.

V § 87 se stanovuje:

Jednotlivé kusy ulovené zvere se oznacují prívesnými štítky, poprípade jiným vhodným zpusobem. Na prívesném štítku se vyznací údaje o uživateli honitby, míste (obec, okres) a dobe ulovení.

Z toho vyplývá, že zverina urcená k výkupu do verejného stravování, obchodu, zahranicního obchodu (Interlov a ostatní), shrnuto pojmem "uvádená do obehu", musí být veterinárne vyšetrena, predloženo je telo zvírete, orgány dutiny hrudní a játra a slezina, kde tato prohlídka bude provedena na míste dohodnutém s OVS. Po provedení vyšetrení muže být "lovecké právo" vráceno lovci (což bude pochopitelne zpusobovat problémy).

K doprave zveriny je treba "Veterinární osvedcení k preprave" krome prepravy pro osobní spotrebu lovce (§ 27, odst. 1a) veterinárního zákona c. 166/1999 Sb.

Soucástí veterinárního zákona je i zmena zákona c. 368/1992 Sb. o správních poplatcích ve znení pozdejších predpisu. Podle § 81 položky 70 se poplatek za vydání Veterinárního osvedcení k preprave živocišných produktu stanoví ve výši Kc 100,- za zásilku (jedno auto, kamion, vagon).

Pokusili jsme se seznámit mysliveckou verejnost s veterinárními predpisy, platnými pro myslivce.

MUDr. Josef Mlejnek