Nový výzkum VÚK ukazuje, že zámecké parky chrání přírodu tam, kde okolní krajina selhává

Zámecké krajinářské zahrady nejsou jen kulturním dědictvím, ale mají i značný význam pro ochranu přírody. Vědci z Výzkumného ústavu pro krajinu (VÚK) prokázali, že tyto historické areály mohou uchovávat cenné přírodní biotopy, které jsou v intenzivně využívané krajině stále vzácnější, a tím významně přispívat k ochraně biodiverzity.

Zahrady jako „záchranné ostrůvky“ rozmanité přírody

Rozsáhlý výzkum zaměřený na historické zahrady v České republice ukázal, že tyto lokality fungují jako lokální centra biodiverzity a útočiště mnoha druhů rostlin a živočichů. V krajině, která je dlouhodobě zatížena intenzivním zemědělstvím a urbanizací, představují tato stanoviště často poslední místa s dochovanou přírodou.

Zejména větší zahrady obsahují výrazně vyšší podíl přírodních biotopů jako lesy, druhově bohaté louky nebo vodní prvky než krajina v jejich okolí.

„Historické zahrady nejsou jen estetickým prvkem krajiny. Ukazuje se, že mají značný význam pro ochranu přírody, protože dokážou uchovat biotopy, které z okolní krajiny mizí,“ říká Markéta Šantrůčková, vedoucí odboru kulturní krajiny a sídel VÚK.

Více přírody tam, kde jí ubývá

Zásadním zjištěním je, že význam zámeckých zahrad pro ochranu přírody narůstá s mírou lidského zásahu v okolní krajině. Jinými slovy: čím více je krajina narušená, tím důležitější úlohu tyto zahrady hrají.

Výzkum potvrdil, že ve srovnání s okolní intenzivně využívanou krajinou mají například vyšší zastoupení lesních biotopů, druhově bohatých luk a také stabilní přítomnost vodních prvků, které bývají v krajině často degradovány.

„Zahrady fungují jako jakési paměťové ostrovy krajiny – uchovávají druhy i struktury, které jinde zanikly,“ doplňuje Markéta Šantrůčková.

Klíčová je šetrná správa

Jedním z hlavních důvodů, proč jsou zahrady tak cenné, je jejich dlouhodobě šetrné hospodaření. Na rozdíl od intenzivně obhospodařované zemědělské krajiny zde nedochází k masivnímu používání chemických látek ani k drastickým zásahům do přírodního prostředí.

Díky tomu se i uměle založené plochy – například louky nebo výsadby stromů – postupně proměnily v plnohodnotná přírodní stanoviště.

Nejvíce života na okrajích zahrad

Novější výzkum VÚK zároveň ukazuje, že rozložení přírody v zahradách není náhodné. Nejvíce přírodních biotopů se nachází v jejich méně udržovaných okrajových částech, zatímco okolí zámeckých budov je intenzivněji spravované.

Kvalita těchto biotopů přitom často roste se vzdáleností od centra zahrady, což potvrzuje význam extenzivnějšího managementu.

„Ukazuje se, že kombinace historického designu a citlivé péče vytváří ideální podmínky pro zachování přírody i v kulturní krajině,“ vysvětluje Markéta Šantrůčková.

Význam pro budoucnost krajiny

Závěry výzkumu mají zásadní dopady pro plánování krajiny i ochranu přírody. Historické zahrady mohou sloužit jako model pro šetrné hospodaření, zdroj biodiverzity pro okolní území i jako důležitý prvek ekologické stability.

„Pokud chceme chránit biodiverzitu v kulturní krajině, musíme se inspirovat tím, co už funguje. Historické zahrady jsou jedním z nejlepších příkladů,“ uzavírá Markéta Šantrůčková.

O výzkumu

Studie vychází z analýzy desítek historických zahrad v České republice a využívá detailní data o přírodních biotopech v systému Natura 2000. Výsledky mohou bezprostředně využít jak pracovníci ochrany přírody, tak památkové péče při stanovování diferenciovaného managmentu historických zahrad.

Kontakt pro média:

Oddělení komunikace VÚK

+420 737 977 966

tiskove@vuk.gov.cz