OHLASY

Názory pisatelů v této rubrice nemusejí vždy vyjadřovat stanovisko vydavatele. Redakce si vyhrazuje právo na výběr, jazykovou úpravu a případné krácení příspěvků

Vyjádření členů MS Slopné

Po zveřejnění článku pana Vladimíra Broukala v Myslivosti číslo 4/2002 jsme se rozhodli tímto způsobem reagovat a poskytnout nejen myslivecké veřejnosti objektivní popis tragédie, při které přišlo naše myslivecké sdružení o svého velmi váženého člena. Mrzí nás, že také pan Broukal, jakožto jednatel ČMMJ, komentoval tuto událost jen na základě informací, které se dozvěděl od tendenčně píšících novinářů.

Akce, při níž se tato tragická nehoda stala, nebyla žádnou živelnou akcí určité skupiny místních členů bez přítomnosti mysliveckého hospodáře, nebyla ani plánovanou naháňkou na černou zvěř. Jednalo se o jednorázovou, předem domluvenou akci obestavení určité lokality revíru, kde byl opakovaně pozorován výskyt lišek s cílem redukce jejich přemnoženého stavu. O tom svědčí i fakt, že všichni střelci byli vyzbrojeni jen brokovými zbraněmi. Akce byla dobře organizována, nechyběl nástup a poučení o bezpečném zacházení se zbraní. Mimo škodnou zákonem povolenou byl povolen, při případném výskytu, i odstřel černé zvěře, která se u nás v poslední době neúměrně přemnožila. Výslovně však byl povolen pouze odstřel selat, maximálně do hmotnosti 30 kg.

Po obestavení leče, mimochodem v celkem přehledném terénu, kde vzdálenost střelců činila maximálně 40 metrů, vešli do leče tři honci, kteří tiše tlačili leč směrem k rozestaveným střelcům.

Jako první ze seče vyšel lončák - bachyně o hmotnosti asi 60 kg, kterou střelci nechali bez výstřelu projít svou řadou. Poté vyšlo sele, na které chybně vystřelili dva střelci (včetně postiženého). Sele mírným klusem probíhalo před viníkem nehody, dokonce se před ním zastavilo. Tento však nestřílel, protože v záměrné ose se nacházelo stanoviště jiných střelců. Vystřelil teprve až byl podle svého vyjádření přesvědčen o tom, že se sele nachází již za linií střelců. Bohužel si spletl místo stanoviště svého souseda a svým výstřelem mu způsobil smrtelné zranění.

Z výše uvedeného vyplývá, že se jednalo o neuvěřitelnou tragickou náhodu, která byla způsobena čistě selháním jedince, a ze které nelze v žádném případě obviňovat celé myslivecké sdružení a už vůbec ne myslivost jako takovou.

Je nám jasné, že v současné protimyslivecky naladěné společnosti se několik novinářů pokusilo tento případ využít k ještě větší propagandě proti myslivosti. Chceme tímto příspěvkem objasnit, že k takovéto tragické nehodě může dojít při jakékoli společenské, sportovní nebo jiné aktivitě a že proti zkratovitému jednání jednotlivců a náhodě je bezmocná jakákoli sebelíp organizovaná a zabezpečená akce.

Členové MS Slopné

Slovo z vlastních řad

Když jsem dočetl článek na který reaguji, zatmělo se mi trochu před očima. Čtu ho znovu, jestli jsem nic nepřehlédl, ne opravdu to nebude jen recese. Pak mě cosi popadlo, asi proto, že už se toho ve mně nastřádalo víc. Řekl jsem něco hodně nahlas, určitě neslušného. Vzbudilo to psa pod stolem, lekl se a kousl kočku, ta vylítla, strhla záclonu, garnyž a tři květináče. Doufám, že co jsem pak dal na papír, je už v mezích slušnosti a nezanechá to větší spoušť.

Autor mi tady právě sděluje, že myslivci jsou u nás veskrze banda hlupáků, bez soudnosti a vlastního rozumu, kterým je nejlépe vše nařídit, přikázat nebo zakázat. Velmi to připomíná hlasy těch demagogů, co po přečtení výše uvedeného článku jistě zajásají a už se můžeme jen těšit na palcové titulky typu: "Myslivci chtějí vybíjet zvěř pomocí světlometů! nebo Myslivci nezvládají regulaci stavů zvěře, vysaďme velké šelmy které to dokážou!”

Máme tohle zapotřebí? To mohl rovnou navrhnout snižování stavů pomocí jedů, když už jsme tak neschopní lovci nebo třeba vytvoření nějakých eskort profesionálních střelců. Ty by potom mohl někdo odpovědný povolat k nám do honitby, na byt a stravu po dobu, než vystřílejí co je nutné. Ale teď vážně, jasně že ve světle bude rána jistější, ale proč by měli všichni chodit na posed ověšeni akumulátory a reflektory. Jsme snad řezníci? Myslím, že každý v téhle zemi (nejen myslivec) může být rád, že se u nás neděje to co na Balkáně.

Častým argumentem pro pořádání problémových naháněk jsou náhrady škod. Ty dělají vrásky ne jednomu hospodáři, řeč peněz je v myslivosti slyšet stále častěji a nebude to jiné. Čím to ale, že někde se sejde na padesát střelců, padne sto ran a na výřadu leží jeden divočák, ještě postřelený od minule? A jinde po obnově pět lidí a jeden pes dokáže slovit všechny selata z tlupy? To nebude štěstí nebo náhoda, ale znalosti, zkušenosti a samozřejmě disciplína opravdových myslivců. Těm není třeba nic zakazovat. A ten hospodář, který je při každé leči šedivý a zpocený strachy, jak to dopadne, by se sám měl rozhodnout, jestli příliš nepokouší štěstí nebo náhodu.

Z čeho je mi ale dneska nejvíc zle, je vytrvalá neschopnost komunikovat za myslivce s veřejností a schovávání se za tlaky "anti-lovecké propagandy”. Je přirozené, že novináři budou číhat na každé neštěstí, které jim obarví titulní stránky a podpoří prodejnost či sledovanost. Nakonec je to jejich chleba, jejich práce, hrabat se ve špíně. Proč ale mlčením a nečinností podporovat tuhle současnou módu, být proti všemu, kde jen zazní slovo myslivec? Veřejné mínění má obrovskou moc a každá větší společnost (od stovky zaměstnanců), ať se zabývá čímkoli, pozorně sleduje svůj obraz v očích veřejnosti a snaží se o podporu nebo nápravu. A co dělá naše společnost, která sdružuje přes sto tisíc členů a z pohledu laické veřejnosti se zabývá střílením bezbranných zvířátek? Nic. Respektive se jen diví nebo potichu obviňuje ze zaujatosti. A z občanů jednotlivců nám zatím pomalu rostou panelákoví ochránci.

Co jsem napsal myslím bez urážky a ve vší úctě. Ještě jednou opakuji, se vší úctou mluvím k těm, co v myslivosti něco vykonali nebo něco znamenají, ale naši myslivci teď nepotřebují něco zakazovat nebo osvěcovat! Problémy ve vlastních řadách si vyřešíme a zvěř dokážeme i lovit jako myslivci. Přitom ale doufáme, že vy všichni použijete svou odbornost a důvtip ke zlepšení pohledu veřejnosti na ty "naše řady”. Nebo nám chcete říct, že máme jen doufat a čekat, až pravda a láska zvítězí?

Lukáš Stropko

Slovo do vlastních řad

Pan Broukal v článku Slovo do vlastních řad v časopisu Myslivost č. 4/02 vyzval k diskusi k jeho návrhům v zákoně o myslivosti.

Tak především naháňka na začátku března byla hlavní příčinou celé události. Pravděpodobně se v této honitbě nekonala poprvé a celé sdružení, nebo společenstvo, včetně funkcionářů, by mělo být výstrahou jak se myslivost provádět nemá.

A nyní k návrhům p. Vlad. Broukala:

1. O zákazu naháněk a nadháněk se do budoucna uvažovat může, ale není to hlavní příčina úrazů a tragédií. Většina se stane při samostatných lovech, anebo honech na drobnou zvěř.

2. Už vůbec by se nemělo diskutovat o zařízení na osvětlení cíle. Rozpoutá se kampaň proti myslivcům, a to nejen od novinářů typu p. Komárka, z jehož článku je po přečtení první věty patrné, že o myslivosti a jejích problémech nemá naprosto žádné vědomosti, o to je to horší, že o tom píše. Ohlásí se i většina takzvaných ochránců přírody a dokonají dílo zkázy ve všech sdělovacích prostředcích.

Z etického hlediska nejsem pro noční osvětlování zvěře za účelem lovu. Bylo by to zneužíváno i při lovu srnčí a vysoké zvěře a na to je už dost pytláků. Myslím si, že zvěř má mít svou šanci na záchranu i při lovu.

František Růžička

K Slovu do vlastních řad

Možné je, že zákaz naháněk na černou zvěř vyloučí smrtelné úrazy loveckou zbraní. Veřejnost nám nepřející bude jásat, poslanci získají možnost vést neplodné rozpravy a redaktoři budou mít příležitost psát hanlivé články o myslivcích a myslivosti.

A co myslivci?

Jsou oblasti, ve kterých potkáte dřív divočáka než zajíce či bažanta a kde tedy naháňka na černou je jedinou možností společných lovů.

A co černá zvěř?

Její stavy, už dnes vysoké, se budou utěšeně zvyšovat a souběžně porostou škody na polních a lesních kulturách.

Kdo to zaplatí - no přece myslivci!

A tak se ptejme - co s tím?

Opravdu sáhněme do vlastních řad!

Jsme nositeli staletých mysliveckých tradic, jsme vyškolení, známe zákony a víme co chceme. Občas si to připomeňme, ale hlavně podle toho jednejme. Řekl bych - chovejme se slušně myslivecky. Co to je:

- na společné akce docházíme včas,

- oblékáme se jako myslivci,

- při obstavných lečích dodržujme určené stanoviště,

- udržujme si přehled o sousedních myslivcích,

- nikdy nestřílíme do leče,

- zbraň nabíjíme a vybíjíme na stanovišti,

- alkohol pijeme při posezení v klubovně nebo v hospodě.

Jsme si vědomi, že porušení některého z těchto pravidel má za následek zrušení účasti na společném honu. "To uvádí zákon o myslivosti v povinnostech mysliveckého hospodáře.

Realizace nevyžaduje žádné úsilí, náklady či zvláštní opatření. Stačí když každý myslivec nebo alespoň většina se k těmto pravidlům připojí.

Jsem přesvědčen, že získat mladé myslivce věkem i držením loveckého lístku bude jednoduché. Podle mých poznatků se chová tato skupina tak, že je patrné, že si nechce nijak a ničím komplikovat svoji zálibu.

Složitější to bude u starých a zkušených myslivců třeba v oblečení, dochvilnosti a posuzování možnosti bezpečné střelby do leče!

B. Válek

Myslivost č. 5/2002