Polemika k polemikám o myslivosti

V současné době se v různých médiích vede široká diskuse k problematice myslivost, která je podmíněna celou řadou aspektů, z nichž logicky je nejvýznamnější příprava nového zákona o myslivosti s doprovodnými problémy (vlastnická práva versus výkon práva myslivosti, škody zvěří, vytvoření nových honiteb atd.). Diskuse, polemiky, předávané informace atd. dle mého názoru jednoznačně ve prospěch myslivosti nesvědčí, což je jistě na škodu věci. Z tohoto důvodu soudím, že je vhodné upozornit na některé aspekty, které by mohly situaci zlepšit.

Proč obecně nejsou myslivci v oblibě

Obecně lze říci, že je u nás zvykem podezřívat o nedůvěřovat těm, kteří se od zvyklostí a průměru liší, což je u myslivců zcela zřejmé.

Myslivec:

· se často vyskytuje v oblečení více méně podobném uniformě, vždy snadno odlišitelné,

· se pohybuje v honitbě, po cizích pozemích se střelnou zbraní, kterou logicky využívá,

· si přivlastňuje v různých formách zastřelenou zvěř.

Pokud dojde k nějakému incidentu (hlučnější poslední leč, zastřelení psa, ohrožení zdraví a života při zacházení se zbraní atd.), jsou uvedené záležitosti intenzivně medializovány, bohužel často účelově. Pokud k uvedenému přičteme ještě diskusi např. o škodách zvěří, záležitosti, která se dotýká přímo kapsy daňového poplatníka je věc jasná. Je třeba si ještě uvědomit fakt, že dříve byla lidová myslivost v zásadě pod ochranou různých orgánů, z logických důvodů, čemuž tak v posledních letech již není a už nikdy nebude.

Uvedené,ale i další aspekty jednoznačně vyžadují nutnost pochopení faktu, že pokud se myslivci nenaučí účelně hájit svoji věc sami, prognóza vývoje může být negativní. Pokud tedy chceme v polemikách a obecně v ovlivňování veřejného myšlení uspět je nutné v prvé řadě si kriticky nastavil zrcadlo a říci si jací vlastně jako myslivci jsme a z pohledu hodnocení negativ i pozitiv.

Negativní a pozitivní aspekty myslivosti

Je třeba říci, že v posledních deseti letech se mnoho změnilo (společensky, ekonomicky, legislativně). Nejvýraznější změny se jeví v oblasti uplatňování vlastnických práv a v oblasti náhledu na rozvoj životního prostředí. V tomto kontextu je vhodné se zmínit alespoň o následujících dvou aspektech.

Stavy zvěře

Zde se jedná o nejčastěji diskutovanou problematiku. Lze říci, že považujeme-li zvěř, jako volně žijící živočichy, za součást přírodního prostředí, chceme-li, národního bohatství, je nutné udržet úroveň populací tak, aby šlo o záležitost trvale udržitelnou, s tím, že určité, specifikované škody je nutné tolerovat. Zde jde jednoznačně o přehodnocení (snížení) normovaných stavů některých druhů zvěře z uvedeného pohledu a objektivní předávání a interpretaci informací a o udržení nově stanovených stavů. Toto lze řešit pouze legislativně a na základě dohody. Argument srovnání se stavy v minulosti lze obtížně použít. Zde je třeba ještě upozornit na fakt, o kterém se sice nemluví, ale který je v mnohém z nás hluboce zakořeněn. To je dělení zvěře jako dříve, za užitkovou, (to je ta, které chceme mít co nejvíce) a škodnou (ta, kterou nechceme mít pokud možno vůbec). Z mnoha diskusí tato nevyslovená myšlenka je zcela zřejmá.

Péče o dřevinné porosty, výsadby

V současném legislativním kontextu se při uvedeném vyskytuje výrazný rozpor mezi uplatňováním vlastnických práv a práva myslivosti. Myslivec není vlastníkem pozemku a nemůže o svém vlastním rozhodnutí ani proklesťovat porosty, ani vysazovat dřeviny. O legislativě můžeme diskutovat je-li dobrá nebo špatná, můžeme se ji snažit změnit., ale je tady, takže se můžeme dočkat i vysoké pokuty z pozice orgánů státní správy. Myslivec není lesník ani specialista na tvorbu krajiny. Pokud realizuje výsadby s cílem zlepšení prostředí pro zvěř, nemusí to znamenat, že zlepšuje přírodní prostředí. Pokud například v lužních stanovištích zakládáme smrkové kotlíky (což se děje), jedná se o činnost škodlivou z hlediska přírodního prostředí.

Negativ, skutečných i zdánlivých, medializovaných je celá řada (nedisciplinovanost - v mnoha směrech, odstřel chráněných živočichů, atd.), stejně tak jako v každé jiné lidské činnosti. Stejně tak ale existuje celá řada pozitiv, které bychom měli umět využít. Namátkou lze jmenovat následující:

· příspěvek k organizaci života na venkově,

· kooperace s orgány státní správy, např. při zjišťování informací o zvěři, potírání pytláctví, atd.,

· veterinární aspekty (vakcinace, mor černé zvěře, atd.),

· propagace, předávání informací mládeži atd.

Propagace myslivosti

Propagace činnosti, která je často vnímána negativně je vždy problém, přičemž opačný postup (kritika) je záležitostí snadnou. Z hlediska mediálních praktik je možné se zmínit o následujících, často využívaných:

- praktika č. 1: vybrat si k reportáži ne příliš dobrého řečníka, křížovými otázkami se jej pokusit zmást, jeho odpovědí přesně ocitovat,

- praktika č. 2: vynechat části odpovědí, ze zbytku vytvořit účelový celek

- praktika č. 3: tvrzení doplnit ilustračním materiálem (často ze souvisejících oblastí, fotografie), který těmto odporuje (třeba zdánlivě).

Různých praktik by bylo možno uvést i více, není to však nutné, výsledek je vždy stejný, subjekt je zpravidla považován za hlupáka, nebo lháře. Na tomto místě je třeba se omluvit slušným novinářům, kterých je jistě drtivá většina. Pokud vás ale někdo vyzve k rozhovoru a nebudete mít štěstí, jak postupovat:

· uvádět vždy pouze zcela konkrétní záležitosti, ověřené údaje bez emotivních prvků a příliš širokého rozvádění,

· vyžádat si (písemně) autorizaci reportáže, v případě redakčních úprava vašeho článku, vždy korekturu,

· v případě vstupu v hlasových či obrazových médiích požadovat přímý vstup, při zvlášť ošidných záležitostech, záznam.

Důležitý je aktivní přístup, který myslím v současné době, zanedbáváme. Tím myslím zejména následující:

· pořádání veřejných účelových besed,

· zveřejňování vysvětlujících článků, reagujících na mediální kampaň, ale i obecně, v regionální i celostátním tisku, např. formou placené inzerce. Finance by se jistě našly. Uvedené by bylo jistě vhodné řešit v linii ČMMJ.

Základem uvedených aktivit musí být objektivnost a konkrétnost a musí být jasný cíl a postup řešení problémů, které nastávají. Stěžovat si na nepochopení na stránkách "Myslivosti” nepomůže, když pro nic, tak proto, že ji nečtou zdaleka ani všichni myslivci.

Prof. Ing. Jaroslav Simon, CSc., člen ekologické komise ČMMJ