Právo na zdravé životní prostředí

Jakost je těsně svázána s problematikou životního prostředí, a to řadou způsobů a v mnoha rovinách. Jedním ze základních lidských práv je právo na zdravé životní prostředí. Rozvoj vědy napomáhá jakost životního prostředí poznávat a zajišťovat, vypracovanými postupy a programy, např.:

Environmentálně šetrný výrobek (EŠV);

Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO);

Zavádění systému řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí - Program EMAS, a integrované systémy managementu QMS dle ISO 9000 + EMS dle ISO14000;

Hodnocení vlivů na životní prostředí EIA a Strategická EIA, spolupracující již při přípravě koncepcí;

Hodnocení životního cyklu výrobků (LCA) a jejich šetrnosti jakožto důležitého požadavku zákazníků;

Dobrovolné dohody;

Technická normalizace;

Integrovaná prevence a omezování znečištění IPPC a integrovaný registr znečištění IRZ;

Čistší produkce a řada dalších podpůrných programů.

Vodítkem a zdrojem úsilí o kvalitu životního prostředí a kvality života jsou Státní politika životního prostředí ČR, Národní strategie udržitelného rozvoje a další dokumenty OSN i EU.

Jeden z přístupů, který pomáhá předcházet nejakostnímu počínání a výrobě málo bezpečného zboží, je princip předběžné opatrnosti, přijatý státy na konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiru. Předběžná opatrnost je používána v situacích, když přesně nevíme, co se může stát nebo jaké vlivy a návaznosti se mohou vyskytnout; pak raději vyčkáme a nedostatečně propracovanou a neprobádanou činnost, výrobu nebo zboží realizujeme až v okamžiku, kdy je všechno správně zajištěno a poznáno.

Při dobrém vnímání můžeme na přírodě a životním prostředí již v předstihu poznat, co bude škodit člověku a snižovat kvalitu jeho života. Příroda se nám v dobrém odvděčí, pokud uchováme její kvalitu a pestrost. Vždyť jsme na ní závislí, vyrostli jsme z ní a jsme její součástí.