Přikrmování zvěře

Zvěř postupně ztrácí tukové zásob y, což se snaží myslivci systémem přikrmování zpomalit. Nejvhodnější způsob přikrmování jsou pravidelné menší dávky sena, siláže, senáže, ovsa. Ve slaniscích by neměla chybět krmná sůl. V zimním období je myslivec především hospodář, který musí pomoci lesní zvěři zajistit potravu a pomoci jí tak přežít zimu, která je v letošním roce velmi tuhá s trvalou sněhovou pokrývkou.

Za nejlepší krmivo považujeme zrno ovsa, kukuřičnou siláž, kvalitní senáž a kvalitní luční seno. Je nutné průběžně doplňovat do slanisek krmnou sůl. O vhodnosti krmiva nerozhoduje předkládané množství, ale mnohem více pravidelnost předkládání (oves, siláž a senáž minimálně 1 x za týden v  přiměřeném množství) a její kvalita. V rámci jednoho přikrmovacího zařízení předkládáme jadrné krmivo na více místech, a tak nemůže dojít k  nadměrné konzumaci jadrného krmiva nejsilnějším jedincem z tlupy, což by vedlo závažným zažívacím potížím.

Kromě objemových krmiv, kterých musí být v  přikrmovacích zařízeních vždy dostatek, zintenzívníme předkládání letniny a kaštanů či žaludů, což slouží jako zdroj tříslovin pro zvěř. Při nedostatku tříslovin v  potravě reaguje zvěř zvýšeným okusem dřevin a tím by mohly vznikat i škody na lesních porostech. Nezapomínáme na kácení listnáčů s měkkou kůrou na ohryz, a to zvláště tam, kde chceme podpořit zajíce. Pro zajíce je nejatraktivnější kůra jabloně. Do pole či na okraj lesa můžeme vyvést i větve z průklestu ovocných dřevin. Zajícům předkládáme seno v otýpkách přivázaných ke stromům, keřům či kůlům.

Při přikrmování zvěře se vyvarujeme podávání zrna pšenice a ječmene, protože ty mohou způsobovat zažívací problémy u přežvýkavé zvěře. Aktivita předžaludků přežvýkavců je utlumená, objem předžaludků zmenšen o 1/3, a zmenšená o 1/3 je i resorpční plocha ve střevech. Zažívací trakt je tak přizpůsoben nedostatku potravy v  zimních měsících. Pokud máme dostatek tohoto krmiva, zamícháme jej raději, spolu s některým z objemových krmiv.

Pokud někdo chce také pomoci zvěři nějakým krmivem, je dobré ho donést přímo do krmelců, na mokrém sněhu začne všechno rychle nahnívat a bobtnat a zvěři může pak spíše uškodit. Kolem krmelců by se měli lidé pohybovat co nejméně, všude totiž zanechávají pachové stopy, které odrazují zvěř. Se psy by do přírody v  době sněhové pokrývky neměli vůbec vydávat. Pes instinktivně zvěř vyhledává a pronásleduje ji. Často rušená zvěř tak zbavená posledních zbylých tukových rezerv hyne na důsledky uštvání volně se pohybujícími psi, na celkové vysílení, na záněty horních cest dýchacích či na zápal plic.

Zvěři nevadí současné nízké teploty, problematické by byly při prudším větru. Nenegativnějším faktorem pro zvěř je lidská bezohlednost - volně se pohybující psi, lyžaři doprovázení psi, neukázněnost turistů na horách - nerespektování turistických cest a běžeckých drah, volně se pohybující sněžné skútry na polích, tedy bezohledná zábava lidí a rušení klidu v  přírodě bez ohledu na volně žijící živočichy v  přírodě.

V současnosti myslivci předkládají zvěři léčiva. Léčiva nakupují ve velkém Okresní myslivecké spolky ČMMJ, které je pak distribuují do honiteb. Tam jsou léčiva namíchána s  jadrným krmivem a jsou předkládána zvěři. Léčiva jsou určena proti vnitřním parazitům a proti nosohltanové a kožní střečkovitosti.

Ing. Jiří Šilha