Problém v zachraňování mláďat

Oldřich TRIPESKaždoročně se setkáváme s množstvím případů, kdy lidé zachraňují tzv. „zaručeně opuštěná mláďata“. Nejčastěji jsou to srnčata, ale také malí zajíčci a i jiná zvěř.Zdá se, že všechna dosavadní osvěta selhává. Stále další a další lidé staví na odiv veřejnosti svoje hrdinství a cit s přírodou, že nebyli neteční k tomu opuštěnému tvorečkovi a donesli ho domů, na hájovnu či do stanice ochránců přírody. Nedokážeme poučit širokou veřejnost, že když náhodně najdou v louce ležet nebo pískat srnčata, že nemohou vidět srnu. Srna je sice dočasně opouští, aby se k nim pravidelně vracela a v takové chvíli možná ve stresu odněkud z křoví či lesa na ně s velkými obavami hledí.V této souvislosti se musíme také zamyslet nad tím, jak nyní děláme tu naši tradiční mysliveckou osvětu. Myslivecké skříňky se ve velké míře zrušily, stejně jako kroužky mladých přátel přírody a myslivosti. Besedy ve školách připravuje jen žalostně málo mysliveckých sdružení. Relace v místních rozhlasech a využívání dalších forem propagace myslivosti jsou spíše výjimkou. V mnoha základních organizacích ČMMJ již není ani funkce kulturního referenta, což je škoda. Stejně tak jsou nyní málo vydávány letáčky, plakátky a ostatní propagační materiály ČMMJ. Když to všechno podtrhneme a sečteme, tak zjistíme, že intenzita působení na mládež i dospělou nemysliveckou veřejnost značně poklesla.Z vlastní zkušenosti vím, že i učitelky ve školách se podivují tomu, že matky srny a zaječice svá mláďata přes den opouštějí proto, aby je vlastně ochránily, aby je neohrožovaly šelmy, a chodí je pravidelně kojit. Osamocená mláďata nejsou vůbec opuštěná! Takže ani na školy se nemůžeme spoléhat, co se týká osvěty!Samozřejmě, že když je srnče doneseno ku příkladu do stanice handicapovaných živočichů, již nezbývá než ho přijmout a odchovat. Návrat do přírody již není možný. Ani malého srnčete, ani odchované dospívající srnčí zvěře! Ale co s ní potom?Nebylo dobré, že docházelo k nedorozuměním mezi námi myslivci a ochránci přírody, ale je dobře, že v této věci došlo k jednání na nejvyšší úrovni mezi ČMMJ a ČSOP o určité evidenci donesené zvěře, podmínkách a že budou v této věci respektováni i myslivečtí hospodáři honiteb, odkud jsou mláďata odnášena, i když asi většinou až dodatečně.Je nutná dobrá spolupráce myslivců s ochránci přírody při vzájemném respektování a uznávání veškeré pozitivní činnosti. ČSOP už před několika roky vydal velmi hezký plakátek s výzvou k nezachraňování „opuštěných“ mláďat.Na nás myslivcích je tedy, abychom znovu začali dělat intenzivní a účinnou mysliveckou osvětu a propagaci, abychom využívali všech dostupných forem, které máme nebo můžeme mít k dispozici. Buďme aktivní a přestaňme si myslet, že můžeme žít jen v naší honitbě pro sebe, pro naše vyžití a co je nám do koho kolem nás!Příležitost k tomu máme hned teď, v měsíci ČERVNU měsíci myslivosti a ochrany přírody