Pytlákem smolařem snadno a rychle

Jsou příhody, které se zapíší hluboko do paměti a vynořují se občas při různých příležitostech.

Před časem se k jedné takové, kdy se stal nečekaně a nevědomky pytlákem, přiznal v již značně veselé společnosti známý řidič, takto vážený a plně solidní starší muž. Pytlačil jen díky náhodě, ovšem jeho čin je již dávno promlčený.

Jednou jel domů zimní nocí sám autem, poslouchal příjemnou hudbu a cesta mu prý ubíhala dobře až do chvíle, kdy před ním blízko prudce vyskočil z lesa statný srnec - a došlo k nečekané srážce.

Zastavil a vystoupil, aby obhlédl situaci - srnec ležel nehybně pod rozbitým předním reflektorem na silnici a náš řidič poznal rychle svoji příležitost.

Rozhlédl se kolem, a protože byl "čistý vzduch", hodil nehybného srnce do auta na zadní sedadla, zabouchl dveře a ujížděl z místa činu.

Prý tehdy vůbec nepomyslel na to, že se v tu chvíli stal pytlákem. Jel dál, a v duchu si představoval, jak ho doma přivítá jeho početná rodina i jak si všichni jistě pochutnají na nečekaném svátečním obědě, ke kterému pozvali i svoje rodiče.

Jak tak jel dál, najednou uslyšel vzadu divný rachot a na krku pocítil podivné teplo i funění. Rychle se ohlédl a s hrůzou se díval zblízka na hlavu srnce, který stál za ním, prý koulel očima a divoce bekal, jak se probíral k životu po té srážce s autem, která ho jen omráčila.

Rychle zastavil, mezitím ale srnec obživl docela a celý zdivočelý začal po svém řádit v autě. Útočil ostrými silnými parůžky, a tak roztrhl nejdřív látku na stropě, potom i čalounění sedadla - naštěstí okno údery parůžky vydrželo, ale odneslo to další čalounění na zadní straně sedadla řidiče.

Došlo k těžko představitelnému souboji řidiče se srncem, v něm nakonec zvítězil celý udýchaný řidič - vítězství ale znamenalo i další poškození čalounění auta od krve (myslivecky řečeno - barvy), když v sebeobraně použil nůž. Pak prý vítěz, zpocený a udýchaný, dojel zimní nocí domů, kde ho opravdu přivítali s radostí nad nečekaným obohacením kuchyně, kterou kazil pohled na tak poničené auto, miláčka rodiny.

Přitom se všichni divili, jak hlava rodiny, tak klidný a nakonec i nešikovný člověk, mohl zvítězit nad zdivočelým srncem . . .

Tak získala rodina vítěze hned dva jistě výborné obědy, jen to pochutnání jim kazilo zlé svědomí, že ten srnec byl vlastně upytlačený - to jim došlo později. Ovšem na nějaké pokání již bylo pozdě.

Známý nemůže zapomenout na to překvapení a leknutí, nejen když se srazil v autě se srncem, ale hlavně potom, kdy se na něj díval a funěl ze zadních sedadel domněle zhaslý - mrtvý srnec, připravený i odhodlaný k poslednímu boji o holý život. Inu i automobilové pytláctví, třeba nechtěné, je trestné a má svoje úskalí . . .