Řádění vsetínského medvěda

Od konce května letošního roku se dostalo masmédiím tučného sousta: bylo napsáno přes 700 článků o působení medvěda hnědého ve vsetínských Beskydech. Medvěd se v Beskydech zdržuje víceméně každým rokem. Přechází ze Slovenska, kde podle mysliveckých statistik dnes žije kolem 800 těchto šelem. Medvěd, který přešel hranice zhruba kolem 26. května, se choval nadmíru podivně. Především nebyl náležitě plachý.

Na vlastní oči ho vidělo mnoho lidí, a to i za denního světla. Nebyl veliký - stopa přední tlapy, kterou zanechával v blátivých úsecích cest, měřila kolem 12 cm. Jednalo se tedy o medvěda mladého, tří až čtyřletého, o hmotnosti zhruba kolem metráku. Na Slovensku mohou staří medvědí samci dosáhnout hmotnosti až 360 kg. Ač vsetínský medvěd nebyl velký, o to byl opovážlivější.

Než se ho podařilo odchytit, udělal obyvatelům horských usedlostí na Valašsku velikou škodu. Zabil 26 ovcí, jedno tele, 250 králíků, 27 slepic, dvě krůty a zlikvidoval 15 včelstev - uvedená čísla nejsou ještě úplná. Při neustále se zvyšující agresivitě tohoto medvěda vůči hospodářským zvířatům bylo jen otázkou času, kdy medvěd poraní člověka. Na lidi zatím ještě nezaútočil.

Vzhledem k tomu, že se jednalo o velkou šelmu, jejíž hmotnost i odvaha se nadále zvyšovaly, nebylo možné podceňovat nebezpečí agresivního útoku. O jeho velké síle svědčily rozlámané ploty a ohrady, rozbité králíkárny a ubikace pro ovce.

Obecně lze výskyt medvěda v Beskydech považovat za velké přírodní bohatství, medvěd je u nás proto celoročně chráněn a veden jako kriticky ohrožený druh. Medvěd působil v oblasti Vsackého Cábu až po Soláň a Javorníky. Všude tam z něho vzrůstaly obavy a denně přibývalo škod na majetku horalů. Tato neúnosná situace si vynutila sestavení skupiny odborníků. Byli v ní dva pracovníci Ústavu biologie obratlovců AV ČR, dva pracovníci CHKO Beskydy, jeden pracovník ČSOP a jeden pracovník ZOO Ostrava. Tým byl seznámen se současnou situací a dostupnou dokumentací o chování medvěda. Provedl řadu šetření a analýzu škod.

Po posouzení všech alternativ se nakonec došlo k závěru, že jediným možným řešením je odchyt tohoto medvěda a jeho umístění do karantény některé zoo. Bylo uvažováno i o použití narkotizační pušky jako doplňkového způsobu odchytu. Organizačně a technicky měla celou akci zajistit Správa CHKO Beskydy, za pomoci ČSOP. Ministerstvo životního prostředí na základě udělené výjimky čj. 10 - 650/95-OOP/3624/95 požádalo Ústav biologie obratlovců AV ČR o řešení této problematiky. Řešitelský tým pak byl oprávněn provést odchyt šelmy.

ZOO Ostrava poskytla dvě velké transportní klece, které byly v dílně ČSOP Valašské Meziříčí upraveny tak, že jedna transportní klec sloužila jako tunel s nášlapným zařízením, druhá pak pro přímý transport medvěda - obě byly zatím spojeny. Největším problémem bylo najít vhodné místo, kam odchytové zařízení postavit.

Medvěd se čile pohyboval na ploše o rozloze asi 200 km2 a střídal jedno údolí za druhým. Všude nacházel ovce, králíky, drůbež i včelíny - měl tedy bohatě "prostřený stůl". Posléze bylo vybráno místo s větší koncentrací včelích úlů, kolem byly rozsáhlé lesy. Zde bylo 24. 7. nastaveno odchytové zařízení. Medvěd ale dovnitř nijak nepospíchal. Až 2. srpna přišel kolem 21. hodiny, téměř ještě za světla na louku, prošel kolem odchytového zařízení, nahlédl. Uvnitř viděl mrtvé králíky, ovci a v jedné bedně i živou kozu.

Kolem i uvnitř byly udělány medové cestičky. Přesto dovnitř medvěd nevešel, rozbil sousední úl a několik minut se pak vyvaloval v trávě. Zhruba za dvě hodiny už rozbíjel králíkárny a usmrcoval nebohá zvířata na začátku obce Brodská. Sem se pak vrátil i na druhý den. Majitelé si ale zbylá zvířata už poschovávali do domů, takže zde vyšel medvěd naprázdno. Snad i to bylo příčinou, že se znovu vrátil před 22. hodinou k odchytovému zařízení. Tam už nastražená kořist ale nebyla, ani navnaděná koza, zůstaly jen medové cestičky. Za úplné tmy, po 22. hodině, zapadl za medvědem těžký šíbr a on byl konečně lapen. Až do rána se choval vcelku klidně a poměrně klidný byl i při přehánění do menší transportní bedny.

V té pak byl pak 5. 8. přepraven do Zooparku v Chomutově, kde absolvuje čtyřměsíční karanténu. Jeho ztráta plachosti a poměrně klidné chování během transportu, kdy pil vodu z nádoby, kterou držel člověk, vyvolává podezření, že asi byl po určitou dobu chován v zajetí, odkud pak utekl. I po vypuštění do karantény v chomutovském zooparku se medvěd choval, jakoby zajetí pro něho nebylo nijak překvapující.

Expertní odchytová skupina, ale i kolektiv Zooparku Chomutov byli toho mínění, že pro tohoto medvěda rozhodně nemůže být místo v přírodě. Pro jeho možnou potenciální nebezpečnost ho není možné vypustit zase volně do lesů. I když se v oblasti vsetínských vrchů vyskytuje ještě další medvěd, který zatím žádné škody nedělá, mohou si horalé konečně oddychnout a být bez starosti o svůj majetek.

Odchyt tohoto medvěda nebyl jednoduchou záležitostí, i když byly použity techniky osvědčené při lovu divokých medvědů. Po několik dní byly prováděny několikakilometrové vlečky různých kadávrů, byly použity živé i mrtvé návnady, cestičky byly zalévány medem - vše to bylo pro tohoto medvěda málo zajímavé! Jak se zdá, nemohlo mu to nahradit jeho hlavní potřebu, kterou bylo usmrcování živých zvířat, tj. vzrušení, které přitom prožíval. Právě tato lovecká míra vzrušení ho hnala do nových a nových mordů, ačkoliv k nasycení by mu stačilo pět až šest králíků. On ale musel pozabíjet všechny. Pro medvěda hnědého je toto chování netypické, neboť je všežravec, který není uzpůsoben výlučně k lovu živé kořisti, jako např. kočkovité šelmy.

Ludvík KUNC