RARITNÍ TROFEJE V LOVECKÉM ZÁMKU OHRADA

ING. MIROSLAV ČENĚK

Když se kníže Jan Adolf Schwarzenberg rozhodl využít prázdné sály loveckého zámku Ohrada k vybudování muzea myslivosti a lesnictví, vydal 9. března roku 1842 oběžník pro všechny lesní správy, v němž jim nařídil, aby všechny pozoruhodné úlovky odevzdávaly na Hlubokou do rukou konzervátorů. Od té doby na zámek Ohrada přicházely ze všech schwarzenberských panství různé raritní úlovky. Preparoval je Václav Špatný a později i jeho následovníci - Karel Hönig a Josef Husa. Ohradské sbírky se rychle rozrůstaly a byly vysoce ceněny mnohými významnými přírodovědci konce 19. století.

Mezi nejvzácnější exempláře patří úlovky posledních velkých šelem na našem území. Roku 1856 byl na Šumavě v blízkosti Jeleních vrchů zastřelen poslední medvěd v Čechách. Byla to medvědice, jejíž druh byl uloven již v roce 1839 a jeho preparát je v Národním muzeu v Praze. Ohradský exemplář dominuje sálu věnovanému naší původní srstnaté zvěři.

V témže sálu dále nalezneme posledního vlka, zastřeleného v roce 1874 u Lipky na Šumavě. Označení poslední vlk v Čechách však není v tomto případě zcela přesné, neboť původní populace vlků byla u nás vyhubena již o sto let dříve a zmíněný exemplář se pravděpodobně zatoulal ze sousedního Bavorska. Podobní "zatoulanci” se u nás vyskytli ještě několikrát. U medvěda i vlka jsou vystaveny originály pušek, jimiž byly tyto šelmy skoleny.

Ve stejném sále je vystaven exemplář poslední šumavské kočky divoké, ulovené v roce 1836 na Kleti. Poněkud nenápadně působí velmi vzácný exponát norka evropského, chyceného na Hluboké roku 1843 do sklopce. Z Čech jsou známy jen dva úlovky, druhý z roku 1896 je uložen v Národním muzeu v Praze.

Z mysliveckého hlediska je asi nejzajímavější kolekce jeleních trofejí z 18. století pocházejících z Třeboňska a ze Šumavy. Trofeje jsou v barokní úpravě na dřevěných hlavách a na velkých, bohatě vyřezávaných štítcích. Najdeme zde různě deformovaná paroží, ale i trofeje mimořádně mohutné. Mezi nimi vyniká nepravidelný šestadvacaterák, ulovený roku 1730 na českokrumlovském panství (obr. 2). Na mezinárodní výstavě v Berlíně v roce 1937 byl oceněn jako světový rekord. Tento rekord byl již několikrát překonán, u nás však až v loňském roce.

Záliba v kuriozitách vedla vlastníky a správce muzea ke shromažďování různých abnormalit, jako jsou srnci a jeleni parukáči, jelen mnich, srny s parůžky a hlavně barevné odchylky - albíni, částeční albíni a melanisticky zbarvení jedinci. Ve sbírkách muzea nalezneme bíle zbarvenou lišku (obr. 1), laň i srnče, černého zajíce a celou řadu abnormálně zbarveného ptactva, ponejvíce z řádů hrabavých a pěvců.

Pozoruhodné jsou rovněž exponáty ptáků, které na našem území běžně nežijí a zalétají k nám vzácně. Těm je v letošním roce věnována samostatná výstava "Z ornitologických sbírek ohradského muzea”. Návštěvníci mohou vidět např. stepokura kirgizského a dropa malého z dalekých asijských stepí, severské druhy, jako jsou potáplice severní a malá, kulík zlatý, jespáček ploskozobý, bekasína větší, slučka malá, kamenáček pestrý, lyskonoh úzkozobý, kajka mořská, hoholka lední, čírka úzkozobá, chaluha příživná a pomořanská, sovice krahujová a sněhule severní. Naopak z teplejších oblastí se k nám zatoulávají kolpík bílý, volavka vlasatá, pisila čáponohá, slípka modrá, špaček růžový, poštolka jižní a rudonohá a řada dalších. Zajímavá je i tmavá forma puštíka bělavého, která se dříve vyskytovala na Šumavě, a byla dokonce popsána jako samostatný druh - sova šumavská.

Protože k majetku Schwarzenbergů patřilo panství Murau ve Štýrsku, mohly být ohradské sbírky obohaceny o zástupce alpské fauny, např. kozorožce horského, kamzíka horského, sviště horského, kura alpského, kavče žlutozobé a zedníčka skalního.

Mnoho raritních úlovků by se našlo také mezi nepůvodní introdukovanou zvěří. Té bude ale věnován samostatný článek v některém z příštích čísel Světa myslivosti.

Svět myslivosti č. 5/2002