Rys opět ve švýcarských Alpách

Rys otrovid (Lynx lynx) tato největší evropská kočkovitá šelma, původně obyvatel téměř celé Evropy od Uralu až po Pyreneje a od Řecka až po Skandinávii, byla na konci 19. století téměř vyhubena a vyskytovala se jen ojediněle v severní, východní a jihovýchodní Evropě. Z těchto důvodů byl v různých evropských zemích od sedmdesátých a osmdesátých let 20. století systematicky vysazován. Vysazovat či nevysazovat a především jak vysazovat rysa je otázka, která se stala spornou právě v těch zemích, kde se objevují pokusy vrátit rysy do volné přírody. Taktéž i v české a moravské myslivecké veřejnosti a ekologických kruzích je toto téma stále aktuální. Dnes se však podíváme, jak řeší tuto otázku alpské Švýcarsko.

Rys jako obyvatel horských lesů nachází optimální podmínky pro vlastní reprodukci v nadmořské výšce od 800 m až do 1500 m. Z těchto důvodů je predurčen i pro návrat do švýcarských alpských lesů. Tohoto si byli vědomi i švýcarští ochránci přírody, kteří na základě vládního nařízení z roku 1967 již v roce 1972 v kantonu Obwalden vysadili první rysy. Tento první pokus se zdařil a po následujícím vysazení především v oblasti západního Švýcarska a pohoří Jura v severním Švýcarsku se počet rysů k dnešnímu datu rozšířil na stav mezi 100 až 150 kusy. Tento počet rysů ve Švýcarsku tvoří největší kompaktní stav této zvěře v jihozápadní Evropě.

Tímto převzalo Švýcarsko v rámci evropských projektů na záchranu rysů důležité postavení a to nejen z geografických důvodů. Během této doby získalo cenné zkušenosti, ale i nové informace o životě rysů. S těmito doposud dosaženými výsledky má Švýcarsko i určitou zodpovědnost v mezinárodním měřítku za vytvoření uceleného území, ve kterém budou rysy tvořit opět součást přírodního bohatství našeho kontinentu. Konkrétně jde o vytvoření biologické návaznosti na sporadický výskyt rysů ve Francii a izolovaných stavů v severní Itálii a ve Slovinsku. Vytvořením jednotného životního prostoru pro rysy v rámci zmíněné geografické oblasti byl i vizí Spolkové vlády, která v roce 1996 doplnila spolkové honební vládní nařízeni v článku 10 odstavec 5, ve kterém byl “Spolkový úřad pro životní prostředí, lesy a přírodu” (Buwal) pověřen vypracovat koncept ochrany obzvláštĄohrožených druhů zvěře, ke kterým byl zařazen především rys a vlk.

V rámci této kompetence zveřejnil v minulém roce Spolkový úřad pro životní prostředí plán vysazení rysů v letech 2000-2015 i do východní části Švýcarska. Tím, že je Švýcarsko federální stát a na základě spolkového zákona o honitbě spadá výkon myslivosti do kompetence jednotlivých kantonů, kterých je 26 a tvoří samostatné státoprávní celky, začínají právě zde praktické problémy realizace celého projektu.

Na jedné straně kantonální myslivecké spolky, na straně druhé i příslušné kantonální úřady se brání záměru Spolkové vlády realizaci přesídlení rysů do jiných kantonů v dané podobě.

Ve zjednodušené formě lze jejich stanovisko formulovat postojem, “nemáme nic proti přirozenému příchodu, to jest přirozené migraci rysů do našich honiteb a kantonů, ale nejsme srozuměni s umělým přesazováním rysů do cizího prostředí”. Jako odůvodnění pro tento rezervovaný postoj jsou uváděny především dva důvody. Jednak je to argument, že v případě těch rysů, kteří způsobují mimořádné škody a to především na ovcích, které tvoří ve Švýcarsku důležité zemědělské odvětví, je kompenzace škod hrazena spolkovými úřady jen částečně. Dalším neméně důležitým argumentem kantonálních mysliveckých spolků a kantonálních vlád je skutečnost, že právě tito nebezpeční rysy smějí být odstřeleni jen s povolením spolkových úřadů. Povolení odstřelu Spolkovým úřadem je časově náročná záležitost a často se tím mine zamýšlený účinek. Kantony chtějí dát svůj souhlas k danému konceptu vysazování rysů do jiných oblastí až po obdržení kompetence samotného rozhodnutí jednotlivých kantonů k odstřelu zvláštĄ nebezpečných rysů. Jako důvod pro tento přístup uvádí dosavadní praktické zkušenosti.

V roce 1999 bylo rysy usmrceno 163 kusů ovcí (při celkovém stavu 423 000). K tomu lze přičíst přibližně 6 000 kusů srnčího ( při stavu asi 131 000 kusů) a asi 2 až 3 000 stržených kamzíků. Hodnocení této statistiky je různé, podle pozice účastníků.

Neopominutelný faktor celé záležitosti je i veřejné mínění. Podle posledního průzkumu veřejného mínění je mezi dravci uváděn rys jako nejoblíbenější zvíře při kvótě 70% oblíbenosti. K tomu přispívají i takové skutečnosti, že švýcarská společnost pro ochranu přírody “Pro Natura” vyhlásila pro rok 2000 zvířetem roku právě rysa. Publikačně se profilovala zmíněná organizace osudem rysa jménem Tito, který usmrtil v kantonu Freiburg několik desítek ovcí a proto byl spolkovým úřadem Buwal určen k odstřelu. Tito, jakoby vycítil v jakém nebezpečí se nachází, přesídlil do sousedního kantonu Bern. Mezitím uplynul i časový limit k odstřelu a z Tita se stala mediální hvězda. Jeho pohyb a osud lze sledovat v internetovém programu Pro natura pod adresou: www.pronatura.ch.

. V rámci projektu návratu šelem do švýcarské přírody financuje a jinak podporuje tato organizace i jiné programy. Například se podařilo spolupracovníkům Pro natura opatřit v bernských Alpách šestnácti rysům obojky opatřeným malou vysílačkou. Tím lze snadněji kontrolovat jejich pohyb a z toho odvodit způsob jejich života. Empiricky bylo tímto experimentem zatím zjištěno, že velikost samčího revíru je přibližně 151 a samičího revíru je 90 čtverečních kilometrů. Přirozené přírodní překážky, jako například vysoká sněhová pokrývka jim nečiní v jejich pohybu žádné potíže.

Proto i argumentace ochránců přírody pro vysazení rysů i do jiných části Švýcarska je podložena argumentem, že je rys ve svém způsobu života velice mobilní a přizpůsobivý. Taktéž reaguje i ohrožená zvěř, především srnčí a kamzíci, která je po příchodu rysů daleko opatrnější a dokáže se flexibilně přemístit a rozmístnit na místa pro ně méně nebezpečná. Podle představ ochránců přírody lze zvýšit stav rysů ve Švýcarsku ještě o dalších 100 až 200

kusů, aniž by se narušila biologická rovnováha.Tomuto záměru se brání vehementně jak myslivecká veřejnost, tak i kantony. Právnicky je argumentováno na straně odpůrců dalšího vysazování tím, že švýcarské zákony nedovolují vysazovat takové druhy zvířat, která narušují daný stav přírody.

Ke konstruktivnímu řešení celé problematiky nepřispívají ani takové destruktivní činy, jaký se přihodil v únoru tohoto roku, když byla v kantonu Waadt nalezena mrtvá samice s dvěma mrtvými mláďaty, která byla otrávena. Nejednalo se o první případ tohoto druhu. Tím, že zatím nedošlo ke konsenzu na politické rovině mezi spolkovými a kantonálními orgány o kompetenci povolování odstřelu rysů a odškodňování při způsobených škodách rysy, nelze počítat s tím, že by byl projekt Buwalu vysazování rysů do jiných části Švýcarska realizován v brzké době, to jest ve vymezeném časovém rozsahu od roku 2000 do roku 2015.

Přesto lze konstatovat, že dosavadní realizace vysazení rysů ve Švýcarsku přineslo mnoho pozitivních aspektů, především ohledně informací o způsobu života těchto krásných kočkovitých šelem. Na straně druhé nelze přehlédnout ani argumentaci odpůrců dalšího aktivního vysazování rysů, především z důvodů biologické rovnováhy v přírodě.

Závěrem si lze jen přát, aby jak při tomto projektu, tak i v podobných programech vysazování i jiných druhů zvířat se méně argumentovalo dogmaticky a nebyl zdůrazňován jen zamýšlený aspekt dané záležitosti. Při každém zásahu do přírody jde vždy o její homogenost a celistvost. Jen komplexním přístupem k dané problematice lze řešit podobné situace citlivě a především ve prospěch celé přírody, kterou jsme zdědili jako naše nejcennější bohatství.

Aktuální doplnění článku: V polovině srpna letošního roku byl rys Tito nalezen zhaslý v příkopu silnice. Pravděpodobně byla příčinou úhynu srážka s motorovým vozidlem

Dr. Jaroslav Vondráček