Šokující závěry konference o klimatu

Na konferenci v Exeteru konané pod záštitou britské vlády a nazvané Avoiding Dangerous Climate Change se počátku tohoto týdne setkalo přes dvě stě předních klimatologů s ekonomy a politiky, aby se pokusili posoudit dopady klimatických změn způsobených globálním oteplováním. Z jednání této třídenní konference vyplývá pro mnohé nepříliš překvapivý závěr, že riziko klimatických změn je mnohem závažnější, než se vědci ještě před několika lety domnívali. Účastníci konference se shodli v tom, že jsou k dispozici všechny informace potřebné k tomu, abychom byli schopni kvalifikovaně odhadnout, jak bude třeba snižovat emise skleníkových plynů. Ukázalo se také, že předpovědi o klimatických změnách učiněné před deseti lety se dnes naplňují.

"Rozpínání oceánů způsobené zvýšením teploty, nárůst kyselosti mořské vody, zvýšené teploty vzduchu způsobující větší četnost bouří – pro to vše máme nyní důkazy," řekl Larry Hughes, odborník na životní prostředí z Dalhousie University v Halifaxu. A podle Roberta Socolowa z Carbon Mitigation Initiative při Princetonské univerzitě v New Jersey je jasné, že situace se v blízké budoucnosti nijak nezlepší, ale že problémů bude jen přibývat.

Jedním z důvodů k pesimismu je i zcela nová informace o tání a pravděpodobném rozpadu ledovce pokrývajícího západní část Antarktidy. Ještě před pěti lety vědci očekávali, že tento ledovec vydrží nejméně ještě sto let, možná celých tisíc. Pokud roztaje, stoupne hladina světových moří o 6 metrů. Nejhorší na této zprávě je však to, že při určování klimatických modelů a předpovědí dalšího vývoje klimatu Země s podobným jevem nikdo z vědců nepočítal. Bude tedy teď třeba přehodnotit globální předpovědi ve světle tohoto nemilého objevu.

Na konferenci zazněl názor, že už máme k dispozici technologie, které by nám mohly pomoci zabránit závažnému zvýšení globální teploty a že nebylo nákladné. Můžeme zlepšit účinnost využívání energie nebo zachytávat oxid uhličitý, který se uvolňuje v elektrárnách, a ukládat jej do podzemí. Přední britský klimatolog David King na konferenci prohlásil, že již jednal s ropnými firmami o možnosti ukládání CO2 ve starých ropných vrtech v Severním moři. K tomu, aby se během následujících 50 let stabilizovaly emise CO2 bude třeba do roku 2054 snížit emise o 7 miliard tun. Není to tak nedosažitelný cíl, jak by se mohlo zdát, protože pouhé zdvojnásobení účinnosti využívání paliva u 2 miliard automobilů by přineslo snížení emisí o celou miliardu tun. Obdobný přínos by mělo vybudování 2 milionů jednomegawattových větrných turbín nebo zdvojnásobení objemu elektřiny vyrobené v jaderných elektrárnách. Samozřejmě, že tato čísla jsou jen hrubými odhady, ale je třeba je brát vážně jako východisko při hledání řešení klimatické hrozby.

Exeterská konference je významná i tím, že poprvé určila mezník, na němž by se mělo globální oteplování zastavit. Je jím hodnota oteplení o 2 °C proti předindustriálnímu období. Tuto hodnotu vědcům stanovil britský premiér Tony Blair, když je požádal, aby vypočítali atmosférickou koncentraci oxidu uhličitého odpovídající takovému teplotnímu rozdílu. Vědci se shodují v tom, že odpovědnost za stanovení mezí a cílů v této záležitosti nemohou nést oni sami, ale politici. Varují je však, že čím déle budou otálet s uplatněním konkrétních opatření vedoucích ke snížením emisí skleníkových plynů, tím budou tyto zásahy dražší.

Konference Avoiding Dangerous Climate Change má primát v tom, že se jako první pokusila sestavit celkový obraz dopadu klimatických změn, které očekáváme v průběhu tohoto století. Zabývala se dopady, které bude mít výše zmíněný nárůst globální teploty jak na ekosystémy a přírodu, tak i na lidi, na světovou produkci potravin, vodní zdroje a globální ekonomiku.

V současné době je globální teplota o 0,7 ^(o)C vyšší než v předindustriálním období a předpokládá se, že v příštích 25 letech tento rozdíl dosáhne 1 ^(o)C. Jeho následkem začnou trpět některé specializované ekosystémy (např. v Austrálii a jižní Africe). Začne se snižovat potravinová produkce v některých rozvojových zemích, zhorší se problémy s nedostatkem vody a dojde k velkým ekonomickým ztrátám.

K podstatnému zhoršení situace však dojde až po překročení hranice 2 ^(o)C, které se očekává v polovině století a dožije se ho velká část dnes žijících lidí. Tání ledu v polární oblasti ohrozí přežití ledních medvědů a mrožů, zatímco v tropických oblastech budou již ve velké míře hynout korálové útesy v důsledku zvýšení teploty a kyselosti vody. Bude také postižena oblast Středozemního moře, kde bude docházet k více lesním požárům a přemnožení hmyzu. V některých oblastech USA (Skalisté hory) se řeky stanou příliš teplými a zmizí z nich pstruzi a lososi. Začnou mizet některé vzácné rostlinné druhy v horských oblastech od Evropy až po Austrálii, začnou mizet lesní porosty v Číně. Zvýší se riziko hladomorů a další miliarda a půl lidí bude trpět nedostatkem vody. Dojde k výrazným ekonomickým ztrátám v některých rozvojových zemích.

Jakmile globální teplota překročí 3 ^(o)C rozdílu, což by se dalo očekávat počátkem druhé poloviny století (po roce 2070), situace se stane kritickou. V té době bude hrozit, že škody způsobené amazonskému pralesu se stanou ireversibilními a celý jeho systém se zhroutí. Rovněž se očekává masivní hynutí korálových útesů. Ekosystémy v horských oblastech Evropy, Austrálie a Nového Zélandu budou zřejmě úplně zničeny a rovněž silně utrpí i další oblasti. Počet populace vystavené hladomoru stoupne na 5,5 miliardy, zatímco další 3 miliardy lidí budou trpět nedostatkem vody. Z Arktického oceánu zmizí v létě led a s ním i živočišné druhy jako lední medvědi a mroži. Oteplení postihne i polární lišky, vlky a další druhy. Lidé na tom nebudou o nic lépe, protože se ještě zhorší nedostatek vody a celé velké oblasti planety se stanou neúrodnými, což povede k podstatným škodám na celosvětové ekonomice.