ÚVODNÍK

01.04.2002 | Svět myslivosti

(str. 3)

Vážení čtenáři,

"Krvavá kratochvíle”, "Ozbrojenci bez kontroly”, "Všichni nimrodi by měli jít povinně na psychotesty”, "Osudná selhání střelců na honech”, "Místo kance zastřelil předsedu spolku”, "Myslivec ostřelující rivala čelí obvinění” - to jsou jen některé z mnoha titulků novinových článků uplynulého měsíce. Důvodem rozsáhlé publikační aktivity různých odborníků na myslivost, občanská práva, psychologii, bezpečnost práce a také mysliveckých funkcionářů byl smrtelný úraz na společném lovu černé zvěře na Zlínsku. Událost, kterou nelze zamlčet ani zlehčovat. Událost, která žádá jednoznačné pojmenování. Píši tyto řádky v době, kdy ještě není uzavřeno vyšetřování tragického případu, ctím presumpci neviny, a i přesto budu (spíše je mou povinností) na základě srovnání publikovaných informací a vlastních zkušeností a reakcí některých čelných představitelů ČMMJ reagovat.

Popisovaná událost je od roku 1998, bohužel, již čtrnáctým případem, kdy v souvislosti s výkonem práva myslivosti zemřel (byl zastřelen) člověk. To je fakt, který nelze pominout a odvolávat se na rizikové sporty, automobily nebo nechvalně známé případy, které se staly u Policie ČR, není korektní. Všechny tyto argumenty se dají velmi snadno vyvrátit a já osobně je považuji za velmi neetické. Každý, kdo se v určitém okamžiku rozhodne stisknout spoušť, musí si být vědom, že následky tohoto rozhodnutí nese jen on sám. Není jednodušší a jasnější formulace než ta o zacházení se střelnou zbraní a o střelbě, jež je každému adeptu myslivosti (ale i uchazeči o zbrojní průkaz) opakována nesčetněkráte a kterou z úst hospodáře slýchají před každým společným lovem jeho účastníci. Střílíme jen tam, kde máme jistotu, že nikoho neohrozíme, a na zvěř, kterou jsme bezpečně rozeznali. Člověk, který není schopen toto jednoduché pravidlo dodržet, nemá právo nosit zbraň a používat ji. Pokud přece jen se zbraní chodí, pak následky, které svojí nedbalostí způsobí, musí nést s plnou odpovědností a ne se skrývat za nic neříkající klišé o nešťastné náhodě. Nešťastné náhody při myslivecké střelbě jsou stejně vzácné jako jelen s křížem mezi parohy. Téměř vždy jde o selhání člověka.

Jak tragický dopad měl jeden neuvážený výstřel pro účastníky lovu a rodiny obou postižených stran, tak stejně tragické následky mají pro českou myslivost některá z vyjádření jejich čelných funkcionářů. Ty z vás, kteří považují předchozí větu za nadsazenou a neviděli či neslyšeli 4. března relaci "K věci” na TV Prima, odkazuji na internetové stránky www.silvarium.cz. Beze stopy lítosti, s notnou dávkou arogance a především s minimální a nebojím se říci žádnou invencí jsme se na přímou otázku moderátorky: "Co budete dělat proto, aby se to už neopakovalo?” dozvěděli: "V této fázi samozřejmě můžeme dělat určitou propagační činnost, určitou činnost tedy zábrannou.” Také další odpovědi našeho jednatele byly na stejné úrovni. Ani ostatní funkcionáři ČMMJ se příliš nevyznamenali, a tak ve stejném duchu mluvili o nešťastných náhodách. Konstatovali, že vzhledem k množství vystřelených ran není čtrnáct mrtvých zase tak moc, že okamžiky před výstřelem jsou vysoce "adrenalinové” a jen stěží se dají "ukočírovat”. Pokud si všechna tato publikovaná vyjádření z internetu "stáhne” a pečlivě prostuduje nestranný člověk, pak musí nutně dospět k názoru, který je bohužel v souvislosti s tragickými případy prezentován stále častěji - bez speciálních psychotestů žádný myslivec nesmí s puškou do lesa. Přitom stačí jen tak málo.

Můj bohužel pouze imaginární jednatel ČMMJ by určitě v úvodu zmíněné relace vyjádřil upřímnou soustrast nad tragickou událostí a vyzval orgány činné v trestním řízení k rychlému objasnění celého případu. Určitě by nehledal žádné výmluvy, nemluvil o nešťastné náhodě, nepoukazoval by na jiné a docela chlapsky by přiznal, že už toho je dost a je nutné něco udělat. Řekl by, že naše možnosti jsou omezené, ale v žádném případě nehodláme nečinně přihlížet. Za naprosto normální by považoval zpřísnění lékařských prohlídek nutných k získání zbrojního průkazu. Všichni totiž moc dobře víme, jak takové prohlídky ve skutečnosti vypadají, a je nám jasné, že např. množství cukru v moči nemá asi žádný zásadní vliv na psychiku střelce. Připustil by možnost zavedení diskutovaných psychotestů za předpokladu, že jimi projdou všichni, kdo mají možnost manipulovat se zbraněmi. Že testy budou objektivní a nebudou zneužívány. Jako naprostou samozřejmost by navrhl, aby se v co nejkratší době stalo povinností pro každého účastníka společného lovu doplnit svůj oděv o jasně červené doplňky (čepici, vestu nebo jen krempu za kloboukem). Můj jednatel totiž nepochybuje o účelnosti tohoto opatření, nelpí na předsudcích a především chce k řešení vážného problému přispět hned a konkrétně! Nic z toho jsem ve vyjádření skutečného jednatele neslyšel. To nebyl můj jednatel!

Ani tato skutečnost mi ovšem nezabrání, abych zůstal (jak doufám i po tomto vyjádření), členem organizace, kde jsem dosud strávil více než třicet let svého mysliveckého života. Podílu na současném stavu české myslivosti se nezříkám a považuji za naprosto přirozené se ke vzniklým problémům vyjadřovat. V souvislosti s tragickým případem na Zlínsku musím jako myslivec poukázat ještě na jednu, pro mne naprosto nepřijatelnou věc. Co to je za myslivce, kteří na začátku března bez ostychu pořádali společný lov na černou zvěř? I když zákon tuto možnost připouští, kde je proklamovaná etika, chovatelské zásady, vztah ke zvěři a láska k přírodě? To jim vůbec nevadilo, že v leči může (mohou) být bachyně s čerstvě narozenými selaty? Pokud nebyla honitba součástí ohniska moru, pak není pro chování těchto "myslivců” žádná omluva!

Nevím, kolik tragických případů přiměje kompetentní představitele a orgány ČMMJ k tomu, abychom se konečně dočkali nějakého jiného, samozřejmě účinného a přijatelného řešení, než jsou pouhá usnesení z jednání různých komisí. Přimlouvám se za to, aby se tak stalo neprodleně, protože pro mne a předpokládám, že také pro ostatní slušné myslivce, jsou velmi tvrdé, často nekorektní, ale také v některých případech oprávněné výpady proti myslivosti traumatizující.