ÚVODNÍK

Ing. David Vaca, Ph.D.

Vážení čtenáři,

“... tak jdeme do finále ...,” zpívá se v úvodu znělky někdejšího známého zábavného televizního pořadu a s těmito slovy si dovolím začít i březnový úvodník. Je snad zbytečné vysvětlovat, že jde o konec starého a začátek nového nájemního období v našich honitbách. To, na co se uživatelé mnoha našich honiteb již delší dobu třásli, je tady: správci honebních pozemků ve vlastnictví státu - Lesy České republiky, s. p. a Pozemkový fond České republiky - konečně zveřejnili definitivní verze svých metodik pro pronájem vlastních honiteb.

Článek generálního ředitele LČR ing. Jiřího Olivy v loňském prosincovém čísle našeho časopisu naznačil směr, kterým se budou výběrová řízení na pronájmy vlastních honiteb LČR v příštím mysliveckém období ubírat, ale současně vyzněl v mnohém nejednoznačně a nutil současné uživatele honiteb klást si otázky, jak to s nimi bude dál. Obecně panovaly obavy pramenící z očekávaného prudkého nárůstu nájemného v důsledku cenové liberalizace, což se týkalo především honiteb LČR. PF ČR ve srovnání s LČR (navíc v souvislosti s myslivostí názorově vyhraněnými) neprojevoval v minulosti o výkon práva myslivosti moc velký zájem, a tak se zvyšování cen v jeho honitbách nepřikládala větší pozornost.

Neklidný spánek působily nájemcům současných honiteb především tiché zprávy o tom, který podnikatel či firma má o jejich honitbu zájem a hlavně - kolik je za ni schopen nabídnout. Přestože zákon o myslivosti ukládá státním firmám povinnost přednostního pronájmu, zdálo se, že karty jsou rozdané. Jaké překvapení však čekalo snad všechny zainteresované po přečtení informací LČR (byly zveřejněny o týden dříve než metodický pokyn PF ČR) k pronájmům honiteb! LČR s ohledem na § 33 zákona o myslivosti o přednostním právu pronájmu nejenže dávají nevídanou šanci nájemcům honiteb, které byly uvedeny do souladu se zákonem o myslivosti, ale tuto příležitost rozšiřují i na honitby, u nichž se měnily hranice: 75 % výměry původních honitby jako faktor řadící “nové” honitby na úroveň “starých” je dostatečnou pojistkou k tomu, aby v relativním klidu zůstali i další současní nájemci. A cena honiteb? Ve srovnání s výsledky dražeb v druhé polovině 90. let by měla být pro současné nájemce, kulantně řečeno, uspokojivá. O něco později vydaný metodický pokyn PF ČR je něco podobného “v bleděmodrém”.

Co způsobilo náhlý obrat LČR v názoru na pronájem vlastních honiteb? Byl to především tlak ministerstva zemědělství. Ukázalo se, že myslivci mají v současnosti na MZe dobré jméno. Nynější šéfové myslivosti na MZe se tak zasloužili o dobré výchozí podmínky při výběrových řízení pro většinu nájemců současných “státních” honiteb, za což je čekají slova chvály z řady mysliveckých úst. Ne však od všech myslivců. Oči pro pláč totiž zbyly těm movitějším, kteří se těšili na to, jak si od letošního roku pronajmou honitbu. Z tohoto pohledu lze metodické pokyny hodnotit jako kontroverzní, byť se jejich tvůrci mohou ohánět zákonem o myslivosti. Zklamaní zájemci o honitby mohou oprávněně položit otázku, zda by někde dostali něco třeba za čtvrtinu reálné ceny. A zvláště pak od státu, jehož pokladna zrovna nepřetéká. Politický komentátor by možná utrousil něco v tom smyslu, že když máme sociálně-demokratickou vládu, tak ...

Ale nic není tak průzračně čisté, jak by se mohlo na první pohled zdát, a možná se dočkáme ještě nějakých kotrmelců. Je totiž otázkou, jak přísně budou třeba LČR posuzovat, jak “dosavadní nájemce plnil myslivecký záměr, dodržoval normované stavy spárkaté zvěře, jaké byly škody v honitbě a jak nájemce spolupracoval s držitelem honitby.” Vždyť právě LČR neustále zdůrazňují otázku stavů spárkaté zvěře a škod v lesích. V tomto světle by mohli někteří dosavadní nájemci pohořet. V souvislosti s druhou fází výběrových řízení u LČR i u PF ČR bude jistě také zajímavé sledovat, jak a podle čeho bude vyhodnocen nejlepší myslivecký a v případě LČR i lesnický záměr.