V čistotě ovzduší Česko dohání Evropu

Z elektrárenských komínů či chemických továren uniká do ovzduší sedmkrát méně síry než v roce 1990. Přesto Česko co do čistoty vzduchu ještě nedosáhlo průměru Evropské unie, kde se v přepočtu na jednoho obyvatele vypouští zhruba o čtvrtinu oxidu siřičitého méně.

Zpráva o stavu životního prostředí v roce 2001, kterou - stejně jako každý rok - připravuje ministerstvo, ovšem neskrývá uspokojení. "Základní ukazatele se už výrazně neliší od běžných hodnot Evropské unie, ani od hodnot dosahovaných v sousedních kandidátských státech - Maďarsku, Polsku a Slovensku," konstatuje se v ní. Klíčovým je přitom termín "výrazně", neboť ve většině ukazatelů se Česko zatím k průměru unie jen zvolna blíží. A někdy jsou na tom lépe i některé země, které o vstup do unie také usilují.

V čem tedy země zaostává? V přepočtu na obyvatele například nechává unikat do vzduchu o zhruba o třetinu víc oxidů dusíku, tedy hlavně výfukových plynů, než v sousedních kandidátských zemích. Je to daň za to, že v Česku nejrychleji přibývá automobilů.

Co do počtu obyvatel vypustí Česko rovněž nejvíce oxidu uhličitého, který způsobuje takzvaný skleníkový efekt. Oxid uhličitý vzniká zejména spalováním uhlí a ropy. Tuzemský průmysl společně se slovenským spotřebovává při výrobě nejvíce energie, v přepočtu zhruba dvakrát více než v Německu.

"Naše startovací pozice vzhledem k tomu, že české životní prostředí patřilo k nejhorším v Evropě, byla daleko za ostatními," vysvětluje ministr životního prostředí Libor Ambrozek, podle něhož třeba vysoká energetická náročnost souvisí se strukturou výroby. Ze zprávy naopak vyplývá, že v řadě oblastí, které nesouvisejí s ovzduším, jako například množství komunálního odpadu či využívání dusíkatých hnojiv, je na tom unie v průměru hůře než Česko.