Venkované řeší úsporné topení

Jaké jsou nejčastější hovory majitelů rodinných domků, pokud dostanou chuť na pivo? Za stoly venkovských hospod se před rychlými auty, ženami a veselými historkami z práce opět prosadilo důležité téma: teplo domovů. Král je ten, kdo zvítězí důvtipem a někdy i kutilstvím nad nejistou koncepcí státní energetické politiky, nad zdražováním elektřiny a plynu. "Za deset let mi vyšlo nejlíp ze všeho dřevo. Nesmím však do toho započítat práci," hodnotí František Lusk z malé vesnice na Milevsku. Před deseti lety se nechal přesvědčit sliby státu, že dvacet kilometrů vzdálený Temelín dovede jednou do jeho domu lacinou elektřinu. Jen první rok však ohříval vodu v kotli proudem. Zaplatil třiadvacet tisíc korun a dostal vztek. Od té doby přikládá pod jiný kotel na dřevoplyn polena. Rozpočet domácnosti na pětipokojový dům podle něho mluví za všechny peníze: "Za měsíc protopím nejvýš tři kubíky dřeva. Jeden přijde na třicet korun, za pět měsíců to dělá nejvíc pět stovek." Dřevo těží z vlastního lesa a od známých v okolí. Na sliby elektrárny raději zapomněl. Nakonec - stát kompenzace pro obce dotčené jadernou elektrárnou už dávno ani nepřipomíná. Dřevo je na prvním místě zřejmě i v dvoutisícové obci Kájov na Českokrumlovsku. Obklopují ji lesy. Obec loni dokončila plynofikaci, ale dvě třetiny přípojek zůstaly jen zaslepené, bez zájemců. "Mám ohřev vody kombinovaný na elektriku a na dřevo. V posledních letech využívám jen dřevo," říká Pavel Kutlák, který má pocit, že takovým vybavením vyzrál na všechny. V ulici, kde bydlí, je řadová výstavba ze začátku devadesátých let. Místní domkáři, z nichž většinu tvoří kutilové, přitom zde už vyzkoušeli snad všechny varianty vytápění - od uhlí a nafty až po zemní plyn či elektřinu. U rozdílných způsobů zatím i zůstali, když plyn si zavedl domů jen jediný z nich. "Stát nás nejdřív lákal na elektriku. Mě dneska vlastně ani cena za teplo až tolik nezajímá. Dřevo si přivezu sám, nadělám ho v zimě po okolí, třeba v místě, kde se kácí," tvrdí. Také u Kutláků počítají roční spotřebu za teplo na stokoruny. Jinou životní filozofii má jeho soused Roman Švec, který zůstal u propagovaných přímotopů. "Za přestavění topení třeba na plyn bych zaplatil sto padesát tisíc korun, i když mám přípojku před barákem. Raději počkám. Teplo mi jde rovnou ze zdi a je to pohoda. Jenom otočím kolečkem," uvažuje. Za poslední rok dal do tepla pětadvacet tisíc korun. Starostové obcí přitom už teď odhadují, že na řadu přijdou různé zlepšováky, které mohou zhoršit životní prostředí. "Dřevo je to nejlepší řešení, ale vzhledem k práci není nejvýhodnější. Sám jím topím. Lidem z plynofikovaných obcí zůstaly doma kotle na fosilní paliva, kde mohou spálit prakticky všechno. Třeba i PET lahve od limonád," uvedl úředník z referátu životního prostředí, který si však nepřál k takovému názoru zveřejnit jméno. Odborníci si navíc nejsou ani jisti, kdo a jak má malé zdroje znečištění emisemi kontrolovat. "Máme na starost jen velké a střední zdroje. Obavy ze zhoršení ovzduší tu jsou, ale lokální topeniště těžko ovlivníme. Částečně jsou mimo i referáty životního prostředí," řekla Štěpánka Pokorná z oddělení ochrany ovzduší českobudějovické České inspekce životního prostředí.