Za jeleny do brdského lesa

Odpolední slunce zlatavým třpytem babího léta konejšilo lesní porosty, ale na pozorovatelně mi svítilo přímo do očí. Avšak teplo bylo příjemné, zvláště po předchozích deštivých dnech. Ani jelenům slunce zdánlivě nevadilo. V houštině proti loveckému posedu bylo pěkně rušno. Oba jeleni si vyhrožovali hlasitým troubením a podle hlasu bylo zjevné, že se k sobě přibližují. Uprostřed mlází se rozkymácel stromek, jak si jeden z jelenů vybíjel svoji zlost parožím, a drtil jím smrček. Mlácení do stromu nezastrašilo soka, ba naopak. Ten se ozýval ještě silněji. Bylo vidět, že se navzájem provokují a burcují k souboji. Však měli proč. Uvnitř houštiny byly laně. Náhle odsud jedna vyběhla. Zastavila se nedaleko posedu, a bylo vidět, jak je nervózní. Stále se otáčela za sebe. Věděla, že ji pronásleduje jelen, který teď vychází. S hlavou, ozdobenou mocným parožím a skloněnou k zemi hledal pach laně, která unikla před jeleny neovládajícími své pudy, ale ani zuřivost, ke které se vyprovokovali. Laň se dává do pohybu, když vidí vládce harému. Rychlejší tempo nasazuje i rozzlobený jelen, aby lani nadběhl a zahnal ji zpátky ke své družině, kterou se snaží uhájit před vetřelcem. Není zrovna milý k druhému pohlaví. Se skloněnou hlavou ji občas naznačí parožím cestu a snaží se ji zatlačit zpět před houštinu. Oba dva proběhnou pod posedem. To už pevně svírám fotoaparát a čekám na příhodný okamžik ke snímku. Štíhlejší laň uniká jelenu a mizí v houštině. Jelen se před temnou smrčinou zastaví a otočí vzhůru do stráně. Troubí. Jeho hlas se odráží od lesa a ozvěnou se vrací do údolí pod Kočku. V ten moment mu odpovídají další jeleni, kteří doposud mlčeli a kryli svoji přítomnost. Najednou zjišťuji, že v houštině proti posedu jsou ještě další dva. Zleva, z přerostlé houštiny modřínů, zařval další. To jelena pozdrželo a já fotografuji. Zaklání hlavu s mohutným, rozložitým parožím a troubí, aby odpověděl všem sokům mocným rykem. Až mě při tom lehce mrazí, kdy mi jeho drsný a chraplavý hlas z tak krátké vzdálenosti doznívá v uších. Teprve nyní mám čas "přečíst" jeho paroží. Levý paroh zdobí sedm ve špicích vybělených výsad, kdežto druhý paroh stejné síly se honosí pouze čtyřmi. Tedy nerovný čtrnácterák. Pěkná trofej pro snímek. Přes všechen ten ruch v okolí jelen vnímá kovový zvuk závěrky a ztuhne. Ale ne nadlouho. Pomalu zmizí v mlází a slyším, jak se vzdaluje od kraje a blíží se nitru houštiny, kde se pohybují další jeleni. Když přišel, vnesl s sebou nervozitu a strach. Špičky stromků se rozkymácely, jak zase vyhrožoval, a několik mladých jelenů se pojednou objevilo za smrčinou na druhé straně. Měli z něho respekt. Na malou prosluněnou mýtinu vlevo od posedu zase vychází zvěř. Je to skupinka laní, o kterou se čtrnácterák nyní hádá v houštině. Musím dávat pozor - vedoucí laň je velice opatrná,a než se začne pást, dlouho svými citlivými smysly kontroluje bezpečí. Ani jsem se nepohnul, protože zapadající slunce nakukovalo pod střechu pozorovatelny a foťák se blýskl v okénku. Nefotil jsem, čekám přeci jelena. A ani bych se neodvážil, protože vedoucí laň každým okamžikem zvedla hlavu a zase hlídala okolí. Zvěř se popásala na skromných trsech trav. Tu a tam mi některá z laní anebo jejich kolouchů zmizela mezi roztroušenými modříny. Chtěl jsem o nich vědět, protože vím, jak je ošemetné je přehlížet. Říjný jelen u své družiny ztrácí opatrnost, a tak se spoléhá na ostražitost laní. Když se laně rozešly po celé mýtině, samozřejmě jsem se jich nedopočítal. Přitom jsem tušil, že jelen vyjde. Přeci nebude čekat, až jiný ovládne jeho říjnou tlupu. Slunce se sklánělo k obzoru a laně se přiblížily pod pozorovatelnu. Z houštin neustále doléhal hlas jelenů. Někteří už pospíchali do údolí k záběhelským loukám na hlavní říjiště. Nad lesy se pomalu snášel soumrak a zprava ve stráni se do koncertu přidal hlas jelena, který ve své opatrnosti dlouho čekal na svůj okamžik. Uběhlo několik minut, a se svou družinou se objevil na druhém konci houštiny. Z ní vybíhá čtrnácterák, a postaví se jelenu čelem. Chvíli se obchází do kruhu, poměřují síly. Co se asi odehrává v jejich horkých hlavách? Čekám, že bude souboj, sic jeho dějiště je na snímek daleko. Pojednou se jeleni rozběhnou proti sobě, a když paroží vklíní do sebe, zazní lesem zvonivý úder. Trhavými pohyby šíje se snaží jeden druhého pokořit - položit k zemi a odhalit na okamžik nechráněný a zranitelný bok. Oba dva jsou však stejně silní a cítí, že nebude hned tak vítěze, a rozprchnou se. Čtrnácterák se vrací do houštiny a jeho sok - dvanácterák dlouhého paroží chvátá za laněmi, které už mizejí za horizontem.

(kh)

Pokračování za týden

Fotografie:

Jelenu po ničivých úderech do smrčku zůstává mezi parohy viset celá větev. Foto Karel Hutr