Za letošní úrodu moc peněz nebude

Za letošní úrodu moc penez nebude

Asi hodne velkým zklamáním jsou pro zemedelce ceny, které jim v soucasné dobe nabízejí jejich odberatelé za vypestované komodity. Nadeje prvovýrobcu na vyšší financní úhradu díky propadu produkce vlivem letošních nepríznivých klimatických podmínek tak ponekud nepochopitelne berou za své. Jenže nepochopitelnost je jen zdánlivá.

Stokrát je totiž treba opakovat, a pak si to snad nekdo uvedomí, že na ceny zemedelských komodit pusobí celá rada faktoru, z nichž sucho a treba i národní pokles produkce je pouze jedním, a dokonce nijak rozhodujícím impulzem. Jenom z tech "zemedelských" vlivu jsou ve hre ješte napríklad strategie státu, svetové trendy a samozrejme svetové ceny. Ty jsou predevším v prípade olejnin v letošním roce výrazným cenovým limitem, a ackoli taková Agrární komora CR operuje sumou 10.000 korun za tunu repky, je reálná svetová cena této komodity již vyložené z lodí v Hamburku do vagonu neco málo pres šest tisíc. A protože je trh s repkou i u nás plne liberalizován, cili od nás i k nám se muže vyvážet i dovážet v zásade neomezený objem, musí se cena na vnitrním trhu rídit napríklad zmínenou cenou v Hamburku.

To by ješte bylo jednoduché, horší je uvedomit si, proc vlastne svetové ceny repky za poslední roky tak razantne klesají. Práve tady je nutné sledovat, a zejména aplikovat do podnikatelských strategií svetové trendy. Základem je skutecnost, že se v techto letech razantne snížila poptávka po rostlinných olejích v Asii. Zeme jako Cína ci Pákistán, které dríve dovážely predevším sojový olej, si jej nyní vyrábejí samy a pro zpracovatele sóji se stává výnosnejším artiklem drívejší odpad, sojové pokrutiny. Poptávka se tedy presmerovala z "olejnatejších" olejnin, jako je repka, na sóju, která má pro pokrutiny více využitelné hmoty. To repku vuci sóji degradovalo a zpusobilo pokles její ceny. "Problém repky je v podstate problémem oleje," komentuje tuto situaci reditel nejvetší tuzemské obchodní organizace se zemedelskými komoditami, František Janu z AGF Trading. Uvedený proces se pritom neodehrál ze dne na den - v CR ovšem tento vývoj podnikatelé zrejme nezaznamenali.

Jiná situace je s potravinárskou pšenicí. Jako bumerang se vrací zemedelcum katastrofické prognózy o propadech letošní produkce obilovin, jejichž zahranicní obchod je na rozdíl od repky regulován licencemi. Díky rade signálu o nižších výnosech a dalších problémech nemuže stát v soucasné dobe uvolnit prakticky žádné exportní licence, protože je stále ješte otázkou, casto nesmyslne vyhrocovanou, jak domácí bilance letošní úrody dopadne.

Protože je ale situace pro export nyní príznivá - svetové i stredoevropské ceny jsou skutecne vyšší než ceny v CR -, bylo by možné za tyto ceny cást domácí produkce vyvézt.

Jenže ono se tak pravdepodobne nestane, protože kvuli deklarované nízké sklizni si prece stát nenechá vyvézt domácí surovinu do zahranicí. Evidentní ale na druhou stranu je, že prebytek obilovin na vývoz bude. Protože se však bude cekat s licencemi na konecnou bilanci, prohospodarí zemedelci cást svých možných zisku ve skladovacích poplatcích po dobu, než budou komodity exportovány. Tyto poplatky by pritom již mohli v prípade, že zboží dostanou, platit zahranicní skladovatelé. Faktem je, že zemedelci svou produkci prodávat "od kombajnu" nemusí - využijí-li napríklad skladních listu, mohou si na dobrou cenu pockat - budou-li mít ale odvahu.

Jediné rozumné rešení za této situace je, aby stát deklaroval, že licence na obiloviny uvolní, a to alespon v približném objemu, který by byl upresnen po záverecném skliznovém úctu. Obchodníci by pak mohli sjednat zahranicní kontrakty a zemedelcum již nyní nabídnout více penez.

Petr Havel