Za retrívry do Třeboně

Slunečné dopoledne posledního prázdninového dne projíždíme třeboňským krajem rybníků a hlubokých lesů, abychom po chvíli odbočili na cestu jednoho z nich. Zpočátku nic nenasvědčuje tomu, že se blížíme k největší chovatelské stanici retrívrů u nás. Po chvíli nám však vzdálený štěkot prozrazuje, že odbočka byla ta správná. S redakcí jsme navštívili Ing. Jana Kubeše a Ing. Františka Kordu, majitele chovatelských stanic Z vlčích luk a Z vlčí stepi. Zde jako jediní na světě chovají všech šest existujících plemen retrívrů: curly coated, flat coated, chesapeake bay, golden labrador a nova scotia duck tolling. Mimo ně vlastní i border teriéry, o kterých tvrdí, že jsou povahově retrívrům velmi podobní. Ing. Kubešovi jsme položili několik otázek:

V současné době tady máte téměř 80 chovných fen a psů, a k tomu třeba i pět až šest vrhů štěnat najednou. Jak dokážete takovéto množství retrívrů obstarat?

Já sám mám na starosti chov jako takový, to znamená reprodukci od porodu feny až po odchov a prodej štěňat. Jsem přítomen u každého porodu, protože nikdy není jisté, zda se nevyskytnou nějaké komplikace. Máme v porodně nainstalovanou kameru, její obrazovku mám v ložnici, takže mám stálý přehled o tom, co se s fenou děje. V případě jakýchkoliv problémů samozřejmě volám našeho veterináře. Dále zajišťuji stravu pro psy, osvědčilo se nám kombinované krmení, tedy granulemi, do kterých přidáváme odpad ze zpracování krůt, rýži, zeleninu, těstoviny apod. A v neposlední řadě obstarávám i reklamu.

Kolega František se psy cvičí, předvádí je a pravidelně smečky venčí. Má na starosti také krytí fen.

Denně k nám dochází dvě paní na výpomoc, které psy krmí, čistí kotce a berou každé odpoledne štěňata na procházku. Jedna z nich má doma kotec, takže vždy několik štěňat u sebe přechodně ubytuje, aby si zvykala na ruch města, změnu prostředí apod.

Momentálně stavíme novou poporodnu, takový mezičlánek mezi porodnou a kotcem, protože původní porodna s vyhřívanými podlahami již kapacitně nestačí. Stává se totiž, že se feny v hárání synchronizují, tzn. jedna se rozhárá a začnou hárat i ty ve vedlejších kotcích. Pak se štěňata rodí všechna najednou. Už se také stalo, ale opravdu jen výjimečně, že jsme jich tu měli kolem stovky, ale i to musíme samozřejmě zvládnout.

Retrívři, tedy v překladu přinašeči, byli kdysi vyšlechtěni k loveckým účelům - pro přinášení drobné zvěře. I když v poslední době o nich slyšíme spíše ve spojitosti s vodicími psy nebo psy používanými pro canisterapii, stále se v lovecké kynologii využívají. Co si myslíte o nařízení určitého počtu psů s pracovními zkouškami na každou honitbu?

Myslím si, že by mělo být v zájmu každého mysliveckého sdružení vlastnit dostatečný počet psů se zkouškami. Pak záleží také na tom, zda nájemce honitby je schopen takový počet zajistit, tzn. sám si vycvičit štěňata, anebo popřípadě, pokud má dostatek finančních prostředků, si pořídit psy již s potřebnou kvalifikací. Z mého pohledu by mělo být uzákoněno to, že si nájemce může honitbu pronajmout, samozřejmě mimo jiné, pouze v tom případě, že bude zajištěn určitý počet psů s loveckými zkouškami. Jedině tak se vyhneme případům, kdy například myslivci dohledávají po honu kachny v rákosí kolem rybníka s baterkou v ruce. Takže dřívější předpis, který přikazoval mít na honu na každé tři myslivce jednoho psa nebyl od věci. Na druhou stranu, za dobu, co myslivost provozuji, jsem nezažil, aby se nějaký kontrolní orgán na hon přišel přesvědčit, zda je tento počet psů dodržen.

Pokud tedy není vlastník honitby sám schopen na hon zajistit potřebný počet kvalifikovaných psů, může si je třeba pronajmout?

Samozřejmě, i takto to lze řešit . Zvláště v dnešní době, kdy se hodně honů pořádá za účasti zahraničních hostů, by byl vlastník honitby sám proti sobě, pokud by nezajistil dostatečný počet psů. Například i Lesy České republiky mají nasmlouvané psy. Ovšem kvůli jejich prostřídání by psů muselo být více, protože jeden pes je použitelný maximálně pro dvě honitby.

Vy i ing. Korda jste aktivními myslivci, znáte tedy situaci v této oblasti jižních Čech. Myslíte si, že se počet myslivců vlastnících psa s loveckými zkouškami snižuje?

Když současnost porovnám s obdobím před rokem 1989, tak jejich počet klesá. A to třeba také proto, že drobné zvěře, na kterou se tito psi používají, ubývá. Dříve zde téměř každý myslivec vlastnil loveckého psa.

V současné době se řada kynologických klubů se dělí na dvě skupiny. Jedni se zaměřují na exteriér, druzí zohledňují pracovní stránku plemene a je mezi nimi určitá nevraživost. Jaký je Váš názor na tuto skutečnost co se retrívrů týče?

Je to v podstatě nesmyslný spor, protože chov retrívrů v naší republice nelze dělit na exteriérovou a pracovní linii. Pracovní linie u nás neexistuje. Je hodně myslivců, kteří jsou přesvědčeni o tom, že odchovají-li doma fenu s pracovními zkouškami, pak vlastní pracovní linii retrívrů. Takový myslivec má samozřejmě psa z linie exteriérové, pouze s ním udělal lovecké zkoušky. To, že pes složí zkoušku rozhodně není zásluhou chovatele, ale drezéra, tedy toho, kdo ho cvičí. Dobrý drezér je schopen i z lovecky méně nadaného psa udělat vítěze pracovních zkoušek a naopak člověk, který ho cvičí poprvé může špičkového psa po stránce pracovní zkazit.

Pak je tady otázka uchovnění psa a pracovních zkoušek…

Ano, na druhé straně si však myslíme, že například retrívrům škodila skutečnost, že podmínkou k uchovnění psa nebo feny bylo složení loveckých zkoušek. A nadále to škodí i psům ostatních plemen, u kterých jsou zkoušky stále vyžadovány.To totiž vede k tomu, že se zvyšuje počet psů bez průkazu původu. Všimněte si, že například na honu je minimum fen, spíše převažují psi. A ti rozhodně nemají zkoušky kvůli chovnosti, protože v chovu se uplatní jen malý počet z nich. Odhaduji, že kvůli uchovnění dělá se svými psy lovecké zkoušky přibližně 15 % majitelů. A těch zbývajících 85 % je skládá kvůli tomu, že jsou pro provozování myslivosti předepsané. Já samozřejmě nejsem proti zkouškám jako takovým, vždyť i my sami máme asi 24 psů se zkouškami. Ale je nutné rozlišovat upotřebitelnost psa v myslivosti anebo v chovu. I když na naší stanici děláme chov psů profesionálně, stále to je hobby. A v chovu jako celku by měla být maximální liberalizace.

Vraťme se zpátky k Vašim retrívrům…

Momentálně se nám daří odchovat 7,5 štěněte na vrh, což je v takovémto velkochovu obrovským úspěchem. Je to dáno jednak zdejším prostředím, ale i tím, že se snažíme o psychickou pohodu psů. Denně jsme schopni se všemi alespoň jednu hodinu komunikovat, kolega Korda chodí každý den ven se smečkami o 15 až 20 psech. Psi, a feny zvláště, potřebují, aby se jim člověk věnoval. Psychické strádání se pak samozřejmě projeví v chovu. Loni jsme měli 100% zabřezávání fen, letos to bude kolem 96 %.

Jdou Vaše štěňata z větší části do rukou myslivců?

Bohužel ne, mezi zájemci o štěňata je přibližně 10 % myslivců. Myslím, že na tuto skutečnost má vliv hlavně cena štěněte, která se u retrívrů v průměru pohybuje kolem 10 000 Kč, u nova scotia je to mezi 13 000 až 15 000 Kč a u chesapeake bay dokonce 15 000 až 18 000 Kč. Retrívr je dnes pes velmi módní. Není jen loveckým a společenským plemenem, kromě norování a služebního výcviku ho lze všestranně využívat, a proto poptávka po něm je vysoká. A to je i důvodem vyšších cen. Do budoucna bych si ale přál, aby se postavení retrívrů v lovecké kynologii změnilo, protože toto plemeno si pozornost ze strany myslivců rozhodně zaslouží.

Děkujeme za rozhovor

Silvie Hávová