Záchrana koroptve polní pomocí rodičovských párů

Byly doby, kdy se téměř z každé meze, políčka i pole ozývalo čiřikání koroptve polní, zejména v toku a v době, kdy se kvočny staraly o kuřátka nebo svolávaly hejnko. Podle statistických údajů se celkový počet žijících jedinců odhadoval v roce 1935 v bývalém Československu na 6 milionů, v roce 1963 klesl na 400 tisíc kusů a v roce 1996 již jen na několik desítek tisíc jedinců v celé České republice. Koroptev polní vždy plnila důležitou ekologickou funkci v zemědělské krajině a byla účinným regulátorem výskytu řady hmyzích škůdců a plevelných rostlin. Sbíráním plevelných semínek a drobného, zemědělství škodlivého hmyzu (dřepčík, hrbáč osenní, nosatec, kovářík, drátovci, zavíječ pelyňkový, housenky bělásků a četní jiní) zemědělství velmi prospívala. Díky zavedení velkoplošného hospodaření, které snížilo potravní nabídku a možnosti úkrytu i úspěšného rozmnožování a které bylo podřízeno pouze direktivnímu plánování bez ohledu na přírodní podmínky a možnosti krajiny, patřila koroptev polní koncem devadesátých let k nejohroženějším živočichům a dostala se i do seznamu Červené knihy ohrožených a vzácných druhů živočichů. Mnoho myslivců se již smiřovalo s tím, že koroptev z krajiny zcela vymizí a zaměřili proto svou pozornost na další druhy drobné zvěře, bažanta a zajíce, které se pokoušeli uměle odchovávat a vypouštět do přírody.

Změna nastala až po roce 1990, kdy se zničená krajina začala pozvolna měnit k lepšímu, kdy se nepřehledné lány začaly obhospodařovat v menších plochách a celcích, kdy se snížil podíl chemického ošetření půdy. Početní stavy koroptví byly však v té době již natolik nízké, že jejich obnova přirozeným způsobem nebyla již prakticky uskutečnitelná.

Okresní myslivecký spolek v Berouně se v té době rozhodl, že využije zařízení dosavadního líhňařského střediska v Litni k zavedení a postupnému rozšiřování umělého chovu koroptví. Byl vypracován program záchrany a rozšíření populace koroptve polní, zajištěny nezbytné finanční prostředky a započato s realizaci. Na uvedeném záchranném programu se účastní největším podílem členové MS Liteň, dále i Okresní úřad v Berouně-referát životního prostředí, CHKO Český kras a CHKO Křivoklátsko a řada myslivců ve sdruženích, kde se koroptve vypouštějí a je o ně dále myslivecky pečováno.

Dosavadní výsledky dokazují, že díky cílenému programu a zejména obětavosti a nadšení řady nejmenovaných myslivců lze úspěšně koroptví populaci obnovit a vytvořit vhodné podmínky pro to, aby se v budoucnu opět rozšiřovala přirozenou cestou.

Získané zkušenosti se OMS Beroun snaží šířit nejenom mezi myslivci, kteří považují za svou povinnost přispět k záchraně koroptve a jejímu novému rozšíření v naší přírodě. Velký zájem o odborné semináře, které pro tyto účely již po několik roku OMS Beroun pořádá, svědčí o důležitosti a významu rozšiřování získaných poznatků, zejména však praktických zkušeností mezi zájemci, kteří se problematikou záchrany koroptve polní již zabývají nebo chtějí začít.

Chov koroptví nebyl zpočátku jednoduchý, vyžadoval znalosti a zkušenosti, byl i poměrně nákladný. Koroptev je však živočich s pozoruhodnými vlastnostmi, jehož chování například oproti bažantovi je více založeno na vrozených vlastnostech než na naučených reakcích. Rodinná hejnka koroptví i hejna, do nichž se v zimním období spojuje více rodin, jsou věrná svým hnízdištím. Tato vlastnost je zčásti překážkou znovuosídlení oblastí, ze kterých již koroptev zcela vymizela, avšak lze ji úspěšně využít při způsobu odchovu, který dále uvádíme. Zpočátku bylo využíváno zkušeností, zejména s dlouhodobým voliérovým odchovem bažantů, odchov byl realizován i některými dalšími známými a v literatuře podrobně popsanými způsoby. Výsledky nebyly bohužel dostatečně uspokojivé.

V líhňařském středisku v Litni bylo proto započato s vyzkoušením odchovu koroptví polních pomocí rodičovských párů. Iniciátorem tohoto způsobu byl J. Řezáč, který využil svých dlouholetých zkušeností, obětavosti a pečlivosti s umělým chovem bažantů a za přispění členů MS Liteň společně dobudovat vhodná zařízení. Využito bylo i dotace Ministerstva zemědělství ČR, pomoci OMS Beroun, OÚ Beroun - referátu životního prostředí a dalších.

MS Liteň provádí nyní již třetím rokem záchranu koroptví svým vlastním způsobem, polodivokým, přírodním chovem pomocí rodičovských párů. Důvodem k zavedení tohoto způsobu záchrany bylo poznání, že koroptev je velmi ovladatelný pták, že je schopna zahnízdit, vyvádět a odchovávat potomky i na omezeném prostoru a těchto jejich vynikajících vlastností bylo v plné míře užito. Vybudována byla odchovna pro přírodní odchov koroptví o kapacitě 200 kusů ročně vypouštěných koroptví včetně zařízení pro komorování hejna v počtu nejméně 50 kusů přes zimní období, dále byly vybudovány voliéry situované na vhodných místech v honitbě v počtu 22 kusů. Chovné hejno je získáváno rovněž odchovem od rodičovských párů. Využívaný způsob není závislý na umělém odchovu pomocí líhní, el. zářičů apod. Dokonce nevyžaduje prakticky ani žádnou zvláštní veterinární péči.

Voliéra pro komorované hejno má obdélníkový tvar o ploše 30 m2, výšce 150 cm, se zajištěním nutného vstupu do voliéry pro účely krmení. Další dvě voliéry pro účely rozdělení pohlaví, zvlášť kohoutci, zvlášť slepičky, které je nejvhodnější rozdělit v měsíci prosinci.

Voliéra pro hnízdění a vypouštění v honitbě je konstrukčně řešena pro rychlou montáž a skládá se ze šesti stěnových dílů a stropu. Jednotlivé díly jsou dřevěné, sešroubovány, drátěné pletivo je připevněno k základnímu dřevěnému rámu 250 x 100 cm dřevěnými laťkami 3 x 1 cm. Celkový rozměr voliéry je 500 x 250 x 100 cm. Na boční stěny je použito pozinkované králíkářské pletivo o velikosti oka 10 mm, na stropě je pletivo v ochranné fólii o velikosti oka 20 mm. Okolo spodní části voliéry do výšky 30 cm je upevněna svisle přichycením na pletivo ochranná fólie (PVC, guma apod.), zabraňující úniku malých kuřátek a zajišťující závětří pro koroptve. Strop voliéry je zčásti krytý gumovým pásem o šíři 100 cm, pod ním se koroptve krmí a napájejí. Dřevěná konstrukce je ošetřena vhodným (ekologickým) nátěrem. Voliéra je osazena na gumových pásech o šíři 30 cm, zabezpečující ochranu proti hnilobě i prorůstání trávy a podhrabávání se koroptvím nepřátelských živočichů. Proti převrácení je upevněna k zemi čtyřmi kotvami. Je třeba ji umístit na hustý travnatý porost, který koroptve během chovu nezničí. V období hnízdění je třeba na strop voliéry umístit nad hnízdo zábranu proti trvalému, nebo prudkému dešti, nejlépe gumový pás, PVC apod. o rozměrech asi 100 x 100 cm. Umístění voliéry v terénu je potřeba volit na suchých a slunných místech, každým rokem je nutno ji přemisťovat na jiné čerstvé plochy z důvodů zabránění vzniku nemocí, zejména syngamózy. Přemístění není náročné, trvá dvěma členům maximálně jednu hodinu. Náklady na pořízení celé voliéry v roce 1999 nepřesáhly 2200 Kč.

Krmiva, krmné a napájecí zařízení

Pro napájení vylíhlých kuřátek do věku deseti dnů je používána klobouková napáječka, kde mezera pro příjem vody mezi hranou klobouku a hranou misky nepřesahuje jeden metr, aby se kuřátka netopila. Po tomto období používáme napáječku větších rozměrů. Pro krmení do 10 dnů věku používáme kovová krmítka o rozměrech 30 x 6 x 3 cm, dále krmítka 30 x 13 x 8 cm. Jsou umístěna na kovové nebo gumové podložce o rozměrech 40 x 25 cm; tu používáme proto, aby vyhrabané krmivo nepadalo na zem, kde podléhá brzy zkáze a může působit malým kuřátkům zažívací potíž. Dospělé páry koroptví umístěné ve voliérách stačí krmit jedenkrát za pět dní. Malá kuřátka do 10 dnů věku denně i kvůli kontrole, po deseti dnech krmíme jedenkrát za dva dny. Samotný proces napájení a krmení netrvá déle než tři až pět minut.

Pro krmení koroptví používáme krmiva pro koroptve KKN, K1K, K2K a pšenici v následujících intervalech: 1. až 14. den - K1K, 14. až 21. den - 50 % K1K a 50 % K2K, 21. a 42. den - K2K, 42. až 56. den - 50 % K2K a 50 % pšenice nahrubo drcené, poslední dny před vypuštěním krmíme již jen pšenici.

Spotřeba krmiv ve voliérách umístěných v terénu je asi následující: dospělá koroptev - max. 110 kg KKN, pšenice, příp. ječmene na 100 ks za měsíc. Koroptev ve věku 21 dní - max. 9 kg K1K, K2K na 100 ks. Koroptev od 21. do 56. dne - max. 35 kg K2K a 10 kg pšenice na 100 ks.

Používáme krmiva vyvinutá právě pro tyto účely Biopharmem - výzkumným ústavem biofarmacie a veterinárních léčiv a.s., které ve svých částech obsahují již všechny látky potřebné pro správnou výživu a vývoj koroptvích kuřátek i dospělých slepic po dobu snášky vajec. Rodičům ani kuřátkům nemusí být samostatně podávána již žádná léčiva ani vitamíny.

Provoz voliér pro hnízdění a vypouštění v honitbě

Voliéry jsou obsazovány vždy jen jedním párem koroptví. Párkování koroptví probíhá podle počasí přibližně v polovině února. Členové, kteří zabezpečují provoz, krmí a napájejí, sledují začátek snášky a hnízdění, provádějí změny krmiv a kontrolu vajec a vedou samozřejmě i evidenci. Směsí BŽ-N a KK-N začínáme krmit od 1. března. U skupiny, kde krmíme směs BŽ-N po zahájení snášky přecházíme na směs BŽ-N 50, po dosažení snášky 15 vajec přecházíme na ječmen. U skupiny, kde krmíme směs KK-N po zahájení snášky, přecházíme na směs KK-N 30, po dosažení snášky 15 vajec přecházíme na ječmen. Koroptve necháváme zasednout maximálně na 20 vejcích. Kontrolu oplozenosti vajec provádíme 15. až 20. den u 5 ks z hnízda.

Cena vypuštěného sedmi až osmitýdenního kuřete je při tomto způsobu odchovu podstatně nižší, než u stejně starého kuřete z chovu umělého. Nevyčíslitelnou cenou koroptví odchovaných vlastními rodiči je však jejich přirozené chování, jsou podstatně lépe připraveny na vypuštění do volné přírody.

VYHODNOCENÍ přírodního odchovu koroptví pomocí rodičovských párů ve voliérách za rok 1999

K tomuto způsobu odchovu jsme použili 18 párů koroptví z přírodního odchovu - dva páry staré, dva páry z umělého odchovu - celkem 22 párů. Odchov jsme prováděli dvěma rozdílnými způsoby a krmili rozdílným krmivem za účelem získání poznatků a vlivu krmiv na zahnízdění a vyvádění malých koroptví.

I. způsob:

Hned po spárkování jsme voliéry obsadili těmito páry a krmili krmivem BŽ-N v době od 1. 3. 1999. Bylo použito osmi párů z přírodního odchovu, dva páry staré a dva páry z umělého odchovu. Po snesení prvního vejce jsme u každého páru jednotlivě změnili krmivo na BŽ-N 50 za účelem docílit nižší snášku (slepičky zasedají, když jsou vyneseny} a přitom docílit biologické hodnoty vajec. Pokud slepice nezasedly do snášky 15 vajec, změnili jsme toto krmivo na ječmen za účelem zastavení snášky. Některé slepičky reagovaly, některé nikoliv a dále snášely. Pokud to bylo možné, nechávali jsme je zasednout na 20 vejcích.

II. způsob:

Hned po spárkování jsme 10 párů z přírodního odchovu umístili do snáškových beden a od 1. 3. 1999 krmili krmivem KK-N. Přitom jsme měli připraveno 10 voliér v honitbě pro následné přemístění párů. Koroptve jsme nechali v bednách roznést a postupně po snášce 10 až 12 vajec je umisťovali do připravených voliér (bez vajec} a přitom jsme změnili krmivo na KK-N 30 za účelem docílit nižší snášku a zachovat biologickou hodnotu vajec. Pokud nezasedly po snášce 15 vajec ve voliéře, změnili jsme krmivo na ječmen za účelem zastavení snášky. Některé slepičky reagovaly, některé opět nikoliv a snášely dál. K zasednutí jsme v hnízdě ponechali nejvíce 20 vajec.

Při tomto způsobu jsme vyzkoušeli, jak by se mohly dobře využít zakomorované páry v závěru snáškového období, tj. po snesení 25 až 30 vajec. Lépe je tyto páry umístit do voliér a nechat zahnízdit a vyvést kuřátka, než je ve snáškových bednách nechat vynést úplně a potom je zcela nepřipravené vypustit do přírody a ponechat svému osudu (loňská průměrná snáška byla například v těchto případech 41 vajec na jednu slepici).

Během odchovu došlo pouze ke dvěma úhynům slepiček. V prvním případě slepička dosud nenesla, celý pár byl nahrazen párem ze snáškové bedny (umělého odchovu), slepička nesla do hnízda, ale nezasedla. Ve druhém případě slepička seděla 10 dní na 21 vejcích, po jejím úhynu byla vejce umístěna do předlíhně a bylo vylíhnuto 20 kuřátek. Celý pár byl nahrazen novým ze snáškové bedny, slepička snesla 10 vajec a zasedla. Bylo jí podsazeno dalších šest vajec, vylíhla 16 kuřátek.

Zjistili jsme, že zahnízdění a odchov není závislý pouze na kvalitě a množství krmiva, ale i na kvalitě a kondici chovného hejna. Z celkem 22 sledovaných párů 17 zasedlo a vylíhlo kuřátka, což je téměř 80 %. Z 18 párů z přírodního odchovu 15 párů zasedlo a vylíhlo kuřátka, což je více než 80 %.

Z celkových výsledků lze konstatovat, že bylo takto vylíhnuto 232 koroptvích kuřat, z nichž bylo odchováno 211 koroptví.

Závěr

Odchov koroptví polních pomocí rodičovských párů je způsobem po všech stránkách nejméně náročným a relativně nejméně nákladným, přičemž si zvěř zachovává prakticky všechny vlastnosti divoce žijících jedinců.

Je zřejmé a dosavadní slibné výsledky jen potvrzují, že uvedený způsob odchovu koroptví polních v líhňařském středisku v Litni je možná tím, který do naší přírody opět vrátí živočicha, který byl vždy považován za perlu naší přírody, nebude již ohrožen, ale zachráněn. Krása myslivosti spočívá právě i v takové činnosti. Výsledky našeho dalšího úsilí se opět pokusíme zveřejnit pro ty, kteří chtějí naší přírodě pomoci. Pro případné zájemce o podrobnější informace uvádíme kontaktní adresu: OMS Beroun, Na Dražkách 328, 266 80 Beroun 2, tel/fax : 0311-22196

Jaroslav ŘEZÁČ, předseda MS Liteň a Luděk STRNAD, předseda OMS Beroun