Zákon o odpadech je krokem do EU

Obce by do budoucna měly opustit praxi, kdy je skládka jediným ekonomicky přijatelným způsobem, jak se zbavit odpadů.

Radikální změnu přináší nový zákon o odpadech ve způsobu, jakým občané od Nového roku začali platit za sběr, svoz a zneškodnění odpadů. Příslušný poplatek byl zařazen do systému místních daní a je vyměřen "na hlavu". Je ho povinen zaplatit každý, kdo má v místě trvalé bydliště. Tento způsob výběru je považován za nástroj boje proti neplatičům.

Poplatek je v intencích nové normy koncipován jako dvousložkový. Základ je fixní a je tvořen částkou 250 Kč za osobu a rok, druhá část se stanovuje podle skutečných nákladů jednotlivé obce na odpady v minulém roce. Doposud se poplatek v jednotlivých městech pohyboval v rozmezí od 300 do 500 Kč za osobu a rok. Jednotlivé radnice se však obávají, že vzhledem ke zvýšení cen za skládkování i nákladů na svoz nebude ani maximální poplatek stanovený podle zákona na 500 korun stačit na pokrytí nákladů na celý systém odpadového hospodářství.

Recyklace a spalování odpadů s využitím energie považuje zákon za žádoucí způsob zneškodnění odpadů, zatímco skládkování stojí na úplném konci pomyslného žebříčku. Takový záměr odporuje praxi většiny obcí, pro které je skládka jediným ekonomicky přijatelným způsobem, jak se zbavit odpadů. Na podporu jiných způsobů odstraňování odpadů byly přijaty radikálně se zvyšující sazby základních poplatků za ukládání odpadů na skládku. Recyklace odpadů nebo jeho spalování s využitím energie však i potom zůstane finančně náročnější. Pro firmy a podnikatele přináší zákon změny v požadavcích na schvalovací řízení, zejména vzhledem ke zrušení okresních úřadů a přenosu kompetencí na pověřené obce a kraje. Až čas ukáže, zda tato ustanovení nepřinášejí přílišné zvýšení administrativní zátěže pro původce odpadů i státní orgány, na což poukazovali při schvalování zákona jeho kritici. Při udělování sankcí a pokut byla posílena funkce České inspekce životního prostředí. Kraje však tyto pravomoci do své kompetence nedostaly.

Staronovou změnou v zákoně je požadavek na zavedení tzv. plánů odpadového hospodářství. Ty byly poprvé u nás vypracovávány nedlouho po roce 1989 a sloužily tehdy spíše pro zaznamenání výchozího stavu a prozkoumání této problematiky v městech, obcích i u velkých původců (producentů) odpadů. Přes velké diskuse i odpor části odborné veřejnosti, kritizující jejich samoúčelnost, se tyto plány v poněkud pozměněné podobě vracejí. Jako první bude vypracován Plán odpadového hospodářství ČR, který má být vyhlášen jako nařízení vlády k 1. 1. 2003. Tento koncepční materiál by měl stanovit na nejméně deset let dopředu základní strategii rozvoje odpadového hospodářství u nás. Plán bude podkladem pro navazující plány odpadového hospodářství krajů, které by měly být připraveny s ročním odstupem. Z nich budou odvozeny navazující plány původců odpadů. Třebaže většina podkladů a vstupních informací už je shromážděna, má na zpracování rámcového plánu Ministerstvo životního prostředí poměrně málo času. Jeho návrh musí být hotov prakticky do konce letošních prázdnin, aby mohl absolvovat "schvalovací kolečko". Zákon totiž mimo jiné požaduje projednání návrhu s kraji v rámci jejich samostatné působnosti. To se dá - vzhledem ke stanoveným termínům - stihnout pouze na zářijovém jednání krajských zastupitelstev, což nebude snadné. Návrh plánu by také měl projít procedurou EIA (posuzování vlivů na životní prostředí). Již od 23. února tohoto roku zavádí zákon pro některé vybrané výrobky povinnost zpětného odběru. Patří mezi ně zejména minerální oleje, elektrické akumulátory, galvanické články a baterie, výbojky a zářivky či pneumatiky.

Od roku 2003 bude tato povinnost platit také pro domácí chladničky. Do té doby jsou výrobci povinni zajistit, aby spotřebitelé mohli na místech zpětného odběru zdarma odevzdávat použité výrobky. Tyto lokality mají být podle zákona stejně dostupné jako místa prodeje. Vzhledem ke stavu přípravy výrobců jednotlivých komodit se nedá očekávat, že se k tomuto datu systémy zpětného odběru skutečně rozběhnou. Podle názoru ministra Miloše Kužvarta i většiny odborníků se však v zákoně č. 185/2001 Sb. podařilo dosáhnout kompatibility s legislativou EU.