Zimní krmení srnčí zvěře

01.12.2001 | Myslivost

Má zkrmování sena praktický význam?

Jak bylo v minulém čísle Myslivosti popsáno, je srnčí zvěř poměrně dobře přizpůsobená na zimní podmínky. Proto není zimní krmení potřebné, pokud jeho jediným účelem by mělo být pouze zachování druhové existence srnčí zvěře v současné kulturní krajině bez ohledu na její početní stavy a škody,působené okusem na lesních kulturách. Naproti tomu je správně prováděné zimní krmení velmi účinné opatření vedoucí jak ke zlepšení možností mysliveckého hospodaření se srnčí zvěří s ohledem na zvýšenou kvalitu a početních stavy, tak i k výraznému snížení zimního okusu. Podstatným předpokladem je však správný výběr krmiv, jejich pravidelné předkládání v dostatečném množství,stejně jako vhodná volba a odpovídající množství krmných stanovišť. V myslivecké praxi se však bohužel velmi často setkáváme s takovým krmením, které nevede k podstatnému zlepšení potravní situace zvěře a proto nemůže ve svém důsledku přispět ani ke snížení škod.

Mezi myslivci se často diskutuje o tom, jaká krmiva jsou vhodná pro srnčí zvěř během zimního období. Mnohdy se střetáváme s názory, že kvalitní objemové krmivo představuje pro ní v této době vzhledem k fyziologicky snížené potřebě živin plně dostačující fyziologicky vhodnou potravu. Tyto názory jsou často argumentačně doplňovány příklady z Německa, kde je v některých spolkových zemích legislativně povoleno zkrmovat veškeré spárkaté přežvýkavé zvěři pouze seno nebo nanejvýš některé druhy siláží. Z myslivecké praxe je přitom ale známo, že srnčí zvěř přijímá luční seno ve větším množství pouze ve stavu skutečné nouze, pokud nemá k dispozici jinou chuťově atraktivnější potravu. Přesto je luční seno stále v některých mysliveckých publikacích doporučováno jako nejvhodnější krmivo pro veškeré volně žijící přežvýkavce a tudíž i pro srnčí zvěř.

Abychom mohli objektivně posoudit skutečnou výživnou hodnotu sena pro srnčí zvěř, provedli jsme v experimentálních zařízeních na Mezinárodním pracovišti výživy a ekologie zvěře v Nitře řadu krmivářských pokusů, jejichž cílem bylo zjistit u tohoto druhu zvěře příjem a stravitelnost živin kvalitního lučního sena v porovnání s příjmem a stravitelností kvalitního vojtěškového sena a speciální granulované směsi. Tyto pokusy jsou součástí programu výzkumu fyziologie výživy a potravní ekologie jelení a srnčí zvěře, které v současné době probíhají v rámci rozsáhlého mezinárodního projektu na partnerských pracovištích ve Vídni, Nitře a v Brně(*).

V několikrát opakovaných pokusech jsme v průběhu zimy a počátkem jara předkládali pokusným skupinám srnčí zvěře jako samostatné krmivo kvalitní luční seno (druhá seč), vojtěškové seno a granulované krmivo v kombinaci s vojtěškovým senem. Vlastním pokusům předcházelo nejméně dvoutýdenní návykové období, aby si zvěř dostatečně navykla na předkládaná krmiva. U všech zvířat zařazených do pokusů byly kromě denního příjmu potravy v týdenních intervalech sledovány změny tělesné hmotnosti. V průběhu bilančních pokusů na zjištění stravitelnosti přijatých živin, prováděných ve speciálně vybavených bilančních boxech, jsme kromě příjmu potravy zjišťovali i množství živin, které pokusná zvířata vyloučila v trusu. Z rozdílu mezi přijatými a vyloučenými živinami jsme tak mohli určit rozsah jejich strávení v zažívacím traktu. Abychom zjistili případné rozdíly ve schopnosti strávení uvedených krmiv mezi srnčí a jelení zvěří, provedli jsme bilanční pokusy se stejnými krmivy také u jelení zvěře.

Během pokusů přijímala srnčí zvěř nejen vojtěškové seno a granulované krmivo, ale i luční seno překvapivě dobře. Průměrný denní příjem u lučního sena činil 565 g na kus, což bylo jen o málo méně, než byl průměrný denní příjem ostatních pokusných krmiv. Například vojtěškové seno bylo v průměru přijímáno v množství 615 g na kus a den. U pokusné skupiny krmené granulovaným krmivem činil průměrný denní příjem obou krmiv 618 g na kus. V bilančních pokusech jsme však zjistili značné rozdíly ve stravitelnosti živin. Zatímco u vojtěškového sena byla organická hmota, představující souhrn všech živin, strávena zhruba z 68 % a u granulovaného krmiva dokonce ze 72 %, činila stravitelnost organické hmoty u lučního sena pouhých 51 %. Zvláště nízká byla stravitelnost dusíkatých látek (bílkovin) stejně jako hrubé vlákniny lučního sena, která se pohybovala pod hranicí 50 %.

Srnčí zvěř krmená lučním senem přijímala podstatně méně stravitelných živin než ta, která dostávala vojtěškové seno a granulované krmivo. Příčinou byl nejen nižší příjem, ale hlavně podstatně horší stravitelnost živin obsažených v lučním seně v porovnání s ostatními krmivy. Podstatným zjištěním vyplývajícím z našich pokusů bylo, že luční seno zřejmě nepokrývá dostatečně potřebu živin, neboť srnčí zvěř krmená lučním senem ztratila během jednoho pokusného období v průběhu pouhých tří týdnů v průměru 3,5 kg, což představovalo zhruba 16 % celkové hmotnosti. Také v následně opakovaných pokusech došlo k výrazným poklesům hmotnosti. U srnčat muselo být zkrmování lučního sena v důsledku nadměrně vysokého úbytku hmotnosti o více než 25 % dokonce předčasně ukončeno. V porovnání s tím zůstávala hmotnost srnčí zvěře při zkrmování vojtěškového sena jak samotného, tak v kombinaci s granulovaným krmivem v průběhu pokusných období prakticky nezměněna nebo se dokonce mírně zvýšila.

Z uvedených výsledků vyplývají následující závěry pro mysliveckou praxi:

Luční seno není ani při dobré kvalitě vhodným krmivem pro srnčí zvěř, pokud se předkládá samotné, bez jakýchkoliv doplňků. I když je sice srnčí zvěří ve stavu skutečné nouze přijímáno, nemůže vzhledem k nízké stravitelnosti dostatečně pokrýt její potřebu živin. Kvalitní luční seno může u srnčí zvěře v nejlepším případě pouze sloužit jako zdroj vlákniny ve fyziologicky vhodné strukturální formě při současném předkládání jiných výživově hodnotných krmiv. Naproti tomu je kvalitní luční seno velmi vhodným základním krmivem pro jelení, daňčí a mufloní zvěř.

Vojtěškové a jetelové seno je na rozdíl od lučního sena velmi vhodným krmivem i pro srnčí zvěř. Důležitým předpokladem je však jeho dobrá kvalita. Srnčí zvěř si z něj vybírá pouze listové části, které je schopna ve svém trávicím traktu využít. Proto se musí vojtěškové a jetelové seno velmi často v krmelci vyměňovat, neboť jeho atraktivita a výživná hodnota se přednostním vybíráním na živiny nejbohatších a nejlépe stravitelných částí rychle snižuje. Seno, které má nízký podíl listové hmoty, je pro zimní krmení srnčí zvěře prakticky bezcenné.

Tento výzkumný program je prováděn s finanční podporou Rakouských mysliveckých svazů a organizace Zelený Kříž.

Autor: Dr. Miroslav Vodňanský a prof. Dr. Alexander Sommer,DrSc.