Značení potravin geneticky upravených zaplatí spotřebitel

Potraviny z geneticky upravených surovin jsou již běžně na trhu a teprve se pro ně tvoří předpisy. Od 1. ledna příštího roku bude sice platit novela zákona o potravinách, ale povinnost označovat geneticky modifikované organismy na obalech, kterou tento zákon ukládá, budou mít výrobci a dovozci až o rok později. Od ledna však už budou mít jinou povinnost - vyžádat si předchozí souhlas ministerstva zdravotnictví. To posoudí, zda výrobek nepředstavuje zdravotní riziko. "Výrobce nebo dovozce musí předložit dokumentaci potvrzující, že potraviny nepředstavují zdravotní nebezpečí pro spotřebitele, neklamou spotřebitele a neliší se od běžných potravin natolik, že by jejich běžná spotřeba byla pro spotřebitele nutričně nevýhodná," uvádí hlavní hygienik České republiky Michael Vít. "Musí třeba dodat důkazy, že nezpůsobuje alergie, neobsahuje toxické látky, které by mohly poškodit zdraví člověka, a že se obsahem nutričních látek neliší od konvenční suroviny," vysvětluje Vladimír Ostrý z Centra hygieny potravinových řetězců, kde budou rizika pro zdraví člověka posuzovat. Jisté však je, že výrobci se budou chtít vyhnout tomu, aby se jich tato povinnost vůbec týkala. Nejen kvůli složitosti schvalovacího procesu, ale především z obavy, že i tuzemští spotřebitelé stejně jako v zemích Evropské unie budou geneticky upravené potraviny spíš odmítat. Již dnes se proto snaží geneticky modifikovanou surovinu nahradit jinou. Jenže poptávka po genově neupravených surovinách, zejména sójových bobech, ve světě stoupá. Najít zdroj kvalitní konvenčně pěstované sóji je pro výrobce sójových produktů čím dál tím obtížnější. "Oblétl jsem celý svět, abych sehnal nového dodavatele sóji," říká Přemysl Procházka, ředitel společnosti Pragosoja. "Náš stálý dodavatel nám nedávno odmítl zakotvit požadavek do smlouvy, ačkoliv nám doposud písemně dokládal, že nedodává genově upravené suroviny." O tom, že se nelze spolehnout ani na certifikáty, se už přesvědčili mnozí výrobci. "Žádný druhotný zpracovatel sóji si dnes nemůže být jistý, že jeho výrobek je stoprocentně bez GMO," říká Marek Petráček, majitel firmy Veto Kladno, který má za sebou čerstvou zkušenost. "Z Německa jsme dovezli biosóju, která měla certifikát, že není genově upravena. Produkty, které jsme z ní vyrobili a vyvezli zpět do Německa, neprošly analýzami - byly v nich stopy GMO." Jistotu nedávají ani takzvané měkké certifikáty pro sóju z Jižní Ameriky. "Deklarují sice, že sójové boby pocházejí z oblasti zákazu genetické modifikace. Už však nezaručují, že při dopravě, skladování nebo další manipulaci nebyly přimíchány geneticky upravené boby," vysvětluje Martin Soukup z firmy Ekoprodukt. Výrobci si tedy budou muset nechat suroviny analyzovat v akreditované laboratoři. Jak drahá to bude záležitost, zatím není jasné, protože laboratoře se teprve na analýzy připravují. Cenu zatím odborníci odhadují na tři až šest tisíc korun za jeden vzorek. Jisté však je, že povinnosti vztahující se k potravinám "nového typu" se podle odborníků odrazí v cenách konečných pro duktů. "Nejdražší budou biopotraviny z ekologické země, kde jsou geneticky upravené suroviny zcela vyloučeny, konvenční potraviny budou uprostřed a nejlevnější budou potraviny z geneticky modifikovaných surovin," míní Vladimír Ostrý. "Osobně si myslím, že celá aféra kolem GMO byla vyvolána kvůli cenám," tvrdí ředitel firmy Pragosoja Procházka. "Za tu samou sóju, kterou jsem kupoval odjakživa od stejného dodavatele ze Severní Ameriky, platím dnes o třicet procent víc jen proto, že je genově nemodifikovaná."