50 nejkrásnějších míst: Černé a Čertovo jezero

Pokud se chystáte vyrazit na Šumavu, neměli byste rozhodně vynechat Černé a Čertovo jezero. Zajímavosti o této ojedinělé přírodní památce vám přinášíme v dnešním díle putování po nejkrásnějších místech České republiky.Černé jezero je největší a zároveň nejníže položené jezero na české straně Šumavy. Je zahloubeno na severovýchodním svahu Jezerní hory. Leží v nadmořské výšce 1008 metrů a jeho rozloha je necelých 20 hektarů. Čertovo jezero na jihovýchodním svahu Jezerní hory je zhruba o polovinu menší. Jezera vznikla v karech. To jsou jakési kotle, které vyhloubil ledovec. Zvláštní sněhové podmínky v těchto jezerních karech umožňují ojedinělé rozložení rostlinných společenstev. Sníh se totiž po strmých svazích "plazí" pravidelným pohybem. Na některých místech je navíc navátá vysoká vrstva sněhu. Ten pak v jarních měsících odtává jen pomalu a později než ostatní sněhová pokrývka. To všechno znemožňuje stromům uchytit se na svahu a vytvořit tak souvislý les. Porosty v této výšce odborníci považují za zbytky tzv. subalpínské vegetace. Vyskytuje se tu vzácná sítina trojklaná, jinořadec kadeřavý a psineček skalní. Na stupňovitých plochách skal se daří borovici kleči. V jejím podrostu pak rostou borůvky, vřes a různé druhy mechorostů. Na plochách pod skalami a v terénních prohlubních vytváří navátý a sesutý sníh dlouho ležící sněhová pole (tzv. sněžníky). V těchto podmínkách se dobře daří jen vysokostébelnatým horským nivám. Pravděpodobně původní přirozenou lokalitu výskytu zde má hořec šumavský. Dalšími význačnými druhy jsou věsenka nachová, vraní oko čtyřlisté, samorostlík klasnatý, mléčivec alpský, udatna lesní a čarovník alpský. V karových stěnách lze nalézt také bučiny - zbytky původní vegetace. V bohatší klenové bučině ve stěně Černého jezera lze v podrostu nalézt např. pitulník horský, podbělici alpskou, plavuň pučivou a papratku samičí. Podrost bučiny ve stěně Čertova jezera je naopak velice chudý. Na západní straně Jezerní hory převažují smrky. Pod nimi se vytvořilo jakési patro složené z mechů, najít se tu dá třeba rašeliník či ploník. V celé oblasti se dobře daří lišejníkům. V ledovcovém kotli (karu) Černého a Čertova jezera odborníci napočítali v poslední době na 150 druhů různých lišejníků. Pro řadu z nich je zdejší rezervace jediným známým útočištěm na celé Šumavě (jmenujme třeba vousatec žlutozelený, paličkovec křehký a šídlovec kůstkovitý). Mezi oněmi desítkami druhů se najdou i velmi vzácné a ohrožené (např. důlkatec plicní, ledviník sorediosní, paličkovec korálovitý, pupkovka vykousaná). Rezervace je rájem pro všechny, kteří se zajímají o houby. Bylo tu mimo jiné popsáno i několik neznámých hub (vřeckovýtrusné druhy). V Černém jezeře a v jezerní stěně bylo dosud nalezeno 205 druhů sinic a řas. V unikátním vodním společenstvu roste vzácná šídlatka jezerní. Nejčastějšími zástupci fytoplanktonu obou jezer jsou obrněnky a zlativky. V sedimentech Čertova jezera bylo určeno 144 druhů rozsivek. V rezervaci nežije příliš mnoho druhů zvířat. Ovšem některé z nich jsou velmi vzácné. Třeba v kamenné suti na Jezerní hoře žije vzácný druh severského pavouka slíďáka. Na vrcholku této hory a také v kotlích jezer zase našla útočiště místní forma střevlíka. Nejsou to zdaleka jediné druhy vzácných zástupců říše brouků - žijí tu i další střevlíci, tesaříci, nosatci atd. Už od konce předminulého století vědci soustavně zkoumají zooplankton obou jezer. Máme tak k dispozici údaje, které dokládají vývoj a změny, ke kterým ve vodách těchto šumavských jezer došlo (včetně jejich oživení). Některé druhy vodních živočichů ještě stále v jezerech žijí (třeba perloočka), ovšem ostatní dříve zjištěné druhy planktonních korýšů zde už bohužel nejsou.

Smrky staré 300 let

A jaká další zvířata zde žijí? Jsou to hlavně zástupci typičtí právě pro jehličnatý les. Hnízdí tu tetřev hlušec, kos horský, dokonce krkavec velký. A celý prostor Jezerní hory je pravidelně navštěvován rysem ostrovidem. Kde se vlastně v této části Šumavy vzaly smrkové porosty? Jejich původ není úplně jasný. Jisté ale je, že smrkový les na náhorní planině Jezerní hory je v lesnických mapách z roku 1879 uváděn jako nejstarší. Jde pravděpodobně o přirozeně vzniklou smrčinu, jejíž nejstarší exempláře dosahují věku 300 let. Svahy Jezerní hory, stejně jako svahy karů, pokrývají mladší smrčiny. Ty vyrostly na holých pláních, které měl na svědomí člověk. Na těchto místech na počátku 19. století tu totiž probíhala poměrně razantní těžba. Podle historických údajů až do nadmořské výšky asi 1150 metrů rostly hlavně jedle, ale i ty byly asi před dvěma sty lety vykáceny. Dnes zase začínají jedle v rezervaci růst, zejména pod nadmořskou výškou 1250 metrů. Do této nadmořské výšky také pronikají buky.