BIOENERGETIKA - HISTORICKÁ ŠANCE PRO LESNICTVÍ

Vladimír Simanov

Extrémní klimatické výkyvy, provázené katastrofálním suchem, hurikány, záplavami a sesuvy půd, následované hladomory a epidemiemi chorob, jsou signálem, že obavy z globálního oteplení byly oprávněné a planeta Země nám tímto způsobem dává najevo, že meze její zatížitelnosti byly překročeny. Zřejmé přitom je, že nástup skleníkového efektu je spjatý se spalováním fosilních paliv, doprovázeným únikem skleníkových plynů do atmosféry. Tempo rozvoje lidské společnosti, závislé na zvyšující se spotřebě energie, tedy zjevně překročilo mez trvale udržitelného rozvoje.

DOSTUPNOST ENERGIE JAKO LIMIT ROZVOJE

Pro historické epochy lidské společnosti bylo typické, že byly prostřednictvím pěstování energetických plodin (dřevin pro palivo a pícnin pro tažná zvířata) závislé na sluneční energii. To jim stanovovalo limity hospodaření do okamžiku, než začaly využívat energii z fosilních zdrojů. Až to umožnilo přechod ze stavu relativně pomalého, ale udržitelného vývoje, k prudkému hospodářskému růstu.

Na rozdíl od pomalého, ale nevyčerpatelného toku sluneční energie je přísun energie z fosilních paliv rychlý, ale s rizikem vyčerpání zdrojů, protože člověk je schopen překročit rozumnou míru tím, že si rychlost čerpání stanovuje sám. Ani autoritativní stát či trh přitom nemají žádné čidlo, upozorňující, že již dnes spotřebováváme zítřejší ropu nebo uhlí. Jediná schopnost trhu spočívá ve zvyšování ceny energie ze zdroje, který se začíná vyčerpávat. Bohužel to ale neznamená, že je trh schopen zareagovat včas tak, aby se konkrétní zdroj energie nevyčerpal.

V historických epochách vývoje lidstva fungoval energetický regulační systém odvozený od přírodních sil, neumožňující člověku dávkovat si přívod energie libovolně. Rozvoj společnosti proto musel být založen na energeticky nenáročných technologiích. Z regulačního tlaku přírody se člověku podařilo vymanit za cenu toho, že se lidská společnost rozvíjí na úkor přírody, což je filozoficky, ekologicky i ekonomicky vysoce relevantní problém. Několik generací už totiž dostalo příležitost zkonzumovat více energie, než kolik činil za dobu jejich života příkon energie sluneční. Společenský pokrok, o kterém tak rádi hovoříme, lze tedy označit i jako schopnost žít na úkor stále vzdálenější budoucnosti.

ČLOVĚK MUSÍ NALÉZT ROVNOVÁHU S PŘÍRODOU

Úkolem doby je proto uvést hospodaření člověka zpět do rovnováhy s přírodou. V souladu se sloganem “co je ekologické, je i ekonomické” by to mělo být pro tržní systém snadné. Podle názoru neoliberálních politiků stačí “jen” zprivatizovat přírodu a její soukromí vlastníci pak již zařídí všechno potřebné sami, “protože jen skutečný vlastník ví, co je nejlepší”. Soukromý vlastník však dává obvykle přednost zisku před ztrátou a většímu zisku před menším. Přitom je známé, že bezohledné chování vůči životnímu prostředí může přinášet větší zisk než chování ohleduplné.

Dosažení souladu hospodaření člověka s přírodou metodou státní intervence (daněmi, limitováním hladin vypouštěných škodlivin atd.) je zdánlivě nadějnější. Ale “záchrana” svobodného podnikání je relativně snadná přesunem podnikatelských aktivit do státu, kde je podnikatelské ovzduší liberálnější. Globální problém narušení rovnováhy mezi lidstvem a přírodou však hranice mezi státy nerespektuje. Řešením by tedy mohla být jen celosvětová unifikace ekologických limitů, což je nereálné.

Politické úskalí problému spočívá v tom, že snad žádný politik nedokáže své voliče přesvědčovat o tom, že už čerpáme ze zásob našich vnuků a že proti filozofii bezbřehého konzumu musí nastoupit filozofie trvale udržitelného rozvoje. Naopak, neustálý růst konzumu nebrzděného žádnými ohledy je nadále považován za jeden ze základních projevů lidské svobody a společenské prosperity.

Každý ničím neomezený konzum však dříve nebo později překročí své optimum, přestane být měřítkem lidské svobody a stává se společenským břemenem roztáčejícím začarovaný kruh: konzum - produkce zboží - spotřeba energií. To je klíč k pochopení nutnosti nastolení udržitelnosti produkce a spotřeby energií a nutnosti iniciace přechodu z energetických zdrojů fosilních a nukleárních na zdroje obnovitelné.

Podstatnou roli v tomto procesu bude nesporně hrát bioenergetika. Dnes je různými formami energie získané z biomasy kryto asi 15 % světové primární spotřeby energií, ale podle názoru některých odborníků může být tímto způsobem v budoucnu zajištěno až třikrát více energie, než je současná celková globální spotřeba.

ZÍSKÁVÁNÍ ENERGIE ZE DŘEVA V ČR

V podmínkách ČR může orientace na získávání energie ze dřeva přispět mimo řešení problému zásadní změny energetické koncepce i k řešení řady dalších závažných problémů:

· Na trhu se může ve větším množství objevit tuzemské uhlíkaté palivo, jehož získávání povede k účelnému vytváření pracovních míst na venkově, což omezí jeho vylidňování. Vý-znamným faktorem, u nás zatím nedoceněným, je šance na udržení peněz na pořízení energií v regionu, zatímco při nákupu fosilních paliv ze zahraničí odcházejí peníze vynaložené na nákup energie nenávratně nejen mimo region, ale i mimo státní ekonomiku.

· Z hlediska možné nápravy znečištění životního prostředí je významné, že dřeviny jsou schopné “vytáhnout” těžké kovy z půdy a uložit je ve dřevě. Po jeho spálení zůstávají těžké kovy v popelovinách, ze kterých je lze separovat a definitivně tak přerušit jejich stávající koloběh v přírodě. Ověřeno je i spalování čistírenských kalů smíchaných se štěpkami, při kterém se jedná o ideální způsob přerušení pohybu nežádoucích frakcí v přírodním prostředí a likvidaci rizika jejich vniknutí do potravních řetězců zvířat a lidí.

· Rozšíření ploch lesních porostů může významným způsobem zvýšit kapacitu vázání vzdušného CO2 a přispět k reverzibilitě klimatických změn snížením jeho podílu v ovzduší. Veškerá biomasa má tzv. nulovou bilanci CO2, což znamená, že při jejím spálení se uvolní do ovzduší jen takové množství CO2, jaké do ní bylo za dobu života rostliny akumulováno fotosyntézou. Proto na rozdíl od fosilních paliv pálení biomasy nezvyšuje podíl CO2 v ovzduší.

· Zvětšení výměry lesů by přispělo k obnově humusové vrstvy půdy, která se u nás v průběhu vývoje podstatně zmenšila.

· Pro ekonomiku lesního hospodářství nabízí energetické využívání dříví lék na stagnující tržby a klesající zájem o výchovné zásahy tím, že se do obchodně zajímavých komodit přesunou dosud neprodejné sortimenty surového dříví. Ekonomika výchovných zásahů by se tak měla dostat do zcela jiné roviny. Jen pro zajímavost lze uvést, že až do 60. let byl klest po těžbě běžně prodáván a následně energeticky využíván. Poté následovalo období, ve kterém je klest pálen na pasekách, což produkuje emise CO2 bez jakéhokoliv energetického přínosu. Nyní by mělo nastoupit období, kdy bude tento materiál opět energeticky využíván.

ŠANCE PRO LESNÍ HOSPODÁŘSTVÍ

Stěžejní otázkou pochopitelně je, zda může být pro lesnicky hospodařící subjekty podnikání v energetice lukrativní. Jinak řečeno, zda ceny energií budou takové, aby to nepředstavovalo výrazné podnikatelské riziko.

Odpovědět je možno oklikou. Energie jsou pro lidskou společnost naprosto nenahraditelné a v případě jejich nedostatku se to projeví na prudkém nárůstu jejich cen. Pokud se tedy týká energií obecně, lze dokonce s trochou nadsázky tvrdit, že v budoucnu nebude znít otázka, za jakou cenu se budou energie prodávat, ale zda vůbec budou energie k dispozici. Cena bude druhořadá v tom smyslu, že kdo bude energii potřebovat, zaplatí jakoukoliv cenu. Budoucnost lidstva lze proto ztotožnit s dostupností ekologicky přijatelných zdrojů energií. A kdo bude mít ekologicky přijatelnou energetickou surovinu - bude mít surovinu doslova strategickou!

Bylo by proto neodpustitelnou chybou nevyužít historickou šanci lesního hospodářství stát se významným dodavatelem energií. Tento krok může posunout lesní hospodářství z role dodavatele suroviny na dodavatele žádoucí finální komodity, čímž se může jeho společenské postavení zcela změnit! Současně je však třeba říci, že přijetím této výzvy na sebe vezme lesní hospodářství i velkou část společenské odpovědnosti.

Adresa autora:Prof. Ing. Vladimír Simanov, CSc. LDF MZLU v Brně Lesnická 3, 613 00, Brno 13

simanov@mendelu.cz