Haná? Zatím se podobá nehostinné Sahaře, říká sedlák

MF Dnes 31.1.2000

Haná? Zatím se podobá nehostinné Sahaře, říká sedlák

Vojnice - Na důležitá rozhodnutí potřebuje člověk většinou delší dobu. Soukromému zemědělci Františku Běhalovi z Vojnic na Olomoucku však stačilo jen pár vteřin na to, aby oželel dvanáct tisíc korun ročního zisku. Rozhodl se, že na hektaru hanácké černozemě přestane pěstovat řepku nebo sladovnické ječmeny a vysadí na něm les. A to jen proto, aby v budoucnu poskytl potravu a útočiště pro zvěř a Haná se alespoň u Vojnic přestala podobat nehostinné Sahaře. "Za poslední desetiletí z krajiny na Hané zmizela zeleň, člověk se nemá na co dívat a země přichází o plíce," obhajuje nevýhodnou investici sedlák. Přijde o zisk, ale pokud nezíská na sazenice dotace od státu nebo Evropské unie, je odhodlaný koupit si je za své. "První dřevo z tohoto lesa bude těžit až třetí čtvrtá generace. Já budu rád, když stromy dorostou do výšky dvou tří metrů a do lesíka se začne z okolí stahovat srnčí," říká. Nápad vysadit les uprostřed lánů Hané vznikl při komplexní pozemkové úpravě, která v katastru obce probíhá v posledních letech. Při "šíbování" s pozemky odborníci však nevyprojektovali jen les, ale i dva asi dvoukilometrové pásy zeleně ve svahu, aby z nich voda nestékala dolů do vesnice. Přeskupení obecních pozemků umožní vybudovat kolem vesnice obchvat a traktory i další zemědělská technika přestanou špinit silnice v obci. "Když se pozemkové úpravy projednávaly, přišel za mnou architekt a povídá, že v tom důlku pod Lipkami by měl být les. Že tam stéká ze svahu voda a drží se delší dobu. Tři vteřiny jsem na něho hleděl a pak jsem řekl, tak jo. Zalapal po dechu. Určitě nečekal, že to půjde tak lehce," vzpomíná Běhal. "Okamžitě jsem si uvědomil, že právě v tomto místě je přirozené stávaniště zvěře. Stahuje se tam na noc, protože je tam více než jinde chráněna před nepohodou," popisuje sedlák, co se mu v těch třech vteřinách přehnalo hlavou. Stovky stromů a keřů začne Běhal sázet na podzim. V těchto zeměpisných šířkách by to měl být les smíšený, a tak kromě jehličnanů bude shánět i rychle rostoucí jívy a topoly, které časem nahradí kvalitnější duby a buky. Aby měla zvěř zdravý chrup, parohy a celkově se dobře vyvíjela, potřebuje šestnáct druhů keřů. Od maliníku až po jeřáb. "Jakmile pozemek osázíme, okamžitě ho oplotíme, aby zvěř na jaře nespásla všechny rašící pupeny. Zajíce, bažanty a koroptve sem vypustíme dva roky po výsadbě," plánuje dál Běhal. To, že jeden z největší sedláků v okolí dal kus pole zvěři, sousedy nepřekvapilo. "Všichni vidí, co se mnou les a zvěř dělá," říká muž. Vzdát se pole kvůli lesu také není první převratné rozhodnutí, které v posledních letech udělal. Když na počátku devadesátých let přišel o úřednické místo a manželka se nechtěla odstěhovat z bytu v panelovém domě do gruntu na vesnici, zděděného po rodičích, pořídil si novou ženu, zplodil po padesátce dva syny, skoupil pole v okolí a začal sedlačit. Říká, že v šestnácti vzplál pro holky a motory, po padesátce ho bere už něco jiného. Bývalý úředník dokonce oprášil i staré přísloví: Kdo má pole, má mít i pušku. "V lesích na Šumpersku dnes trávím každou volnou chvíli, a když se vracím do Vojnic, je mi smutno, že tady nemá zvěř podmínky k životu. Když na jaře jedete po poli a vidíte bažanta ve svatebním hávu, to je přece nádhera. Zkrátka beru za svý, jak ta krajina kolem vypadá. Co na tom, že to bude něco stát."

HELENA VACULOVÁ

Tisk

Další články v kategorii Lesnictví

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics


Kalendář


Podporujeme utipa.info