Kromě Nového Zélandu svět privatizaci státních lesů nezná

Privatizace státních lesů u nás by byla ve světovém kontextu ojedinělým jevem. Dokonce i ve velmi liberálních Spojených státech zákon výslovně zakazuje změnu vlastnictví u státních lesů a toto rozhodnutí tam trvale platí již od roku 1906. V Německu během minulého půlstoletí při útlumu průmyslové a důlní činnosti a následných rekultivacích se zemědělská půda ihned privatizovala. Ale lesní půda byla předána státním lesům.

Předseda výběrového občanského sdružení Národní lesnický komitét (NLK) Vladimír Krečmer tvrdí, že zná jediný případ privatizace státních lesů, k němuž došlo na Novém Zélandě. "Po dvou letech se ukázaly negativní následky včetně poklesu lesnatosti země," dodává Krečmer.

Lesní legislativy vyspělých zemí už půl století vycházejí ze zásady, že státní, tedy i veřejné lesy, jako prioritní úkol zabezpečují veřejné zájmy na lesích. A proto své výnosy vracejí do lesů. Sami financují své práce ve veřejném zájmu. "To je smysl existence v liberální demokratické společnosti," tvrdí Krečmer.

Současné poslání lesů již neodpovídá situaci před padesáti a více lety. Ve světě došlo k výrazné diferenciaci soukromých a státních či veřejných lesů. "V České republice je zcela specifická situace. V jednotlivých krajích totiž máme zcela zásadní rozdíly ve stavu lesů, a tedy i velmi rozdílnou potřebu vkládat kapitál do jejich stabilizace ekologické i výnosové a s tím koresponduje nezastupitelné poslání v celkovém pohledu na životní prostředí," tvrdí Krečmer.

Zhruba 58 procent plochy lesů plní v naší republice významné veřejně prospěšné funkce. Je nutné investovat kapitál do lesnických služeb. Efekty však neprocházejí trhem, jde o veřejné statky. V nestátních lesích musí být financovány z veřejných rozpočtů. Kalkulace takových nákladů činí v cenové hladině roku 1997 (tehdy se naposledy kalkulovalo) 1,2 miliardy korun ročně. Předání státních lesů krajům a rozdrobení státního podniku LČR by přineslo značné problémy i proto, že stojíme před rozsáhlou přeměnou lesních monokultur, hlavně smrkových.

"O žádné této skutečnosti zastánci myšlenky předávání státních lesů krajům nehovoří a patrně o nich ani vůbec neuvažují. Jsou to však zásadní věci," míní Krečmer.