Kůň - věrný pomocník

Za svého dlouholetého působení, před mnoha lety, jako obvodní veterinář na Českokrumlovsku, jsem měl možnost se nejen setkávat, ale řekl bych důvěrně se seznámit s koňmi nejen při jejich těžké práci, ale i jako s pacienty. Vždycky to byli moji dobří kamarádi. Myslím, že člověk, ať přijde do úzkého kontaktu se zvířetem, které pro něho znamená přínos v práci, sportovním vyžití, rekreaci apod., vždy v něm nachází a v jeho přítomnosti najde určité povahové vlastnosti, které v něm vzbudí náklonnost. A jestliže člověk jen jedenkrát v životě pozná dobro, které mu kůň dokáže projevit svojí prací, přítulností a oddaností, pak už nikdy se k němu nemůže otočit zády a přestat ho mít rád.

Toto říkám za všechny ty, kteří koním rozumí a dali by za ně, jak se říká, ruku do ohně, že bez koní si život, takový ten normální, skutečný a opravdový, představit vůbec neumím. Mohu jen potvrdit, že kůň je věrným pomocníkem člověka zejména tehdy, kdy se nemůže uplatnit při práci kolová nebo pásová technika. Mám na mysli práci koně v lesním hospodářství při přibližování dřeva na skládku, odkud je pak odvážejí auta. V takovém terénu je kůň i v době neuvěřitelných technických možností nenahraditelný.

Koně vždy slavili a dodnes slaví svá vítězství v různých disciplínách jezdeckého sportu. Ve všech prokazují svoji odolnost, sílu i touhu a nezkrotnou vůli před ostatními vyniknout. Jednou kdosi řekl, že ten nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu. Jsem přesvědčen, že ten, kdo tuto památnou větu pronesl, měl stoprocentní pravdu. Ten, kdo jen jednou si přírodu z výšin sedla prohlédl, viděl mnohem víc než leckterý "polykač" kilometrů na cestách za hranice našich snů... A ještě jedna věc mě napadá v souvislosti s vyznáním se ke koním, k jejich práci a oddanosti k člověku. A tou je starost o jejich zdraví. Zvláště chci zdůraznit, jak je důležité pečovat o jejich končetiny správným podkováním. Kůň může podávat maximální výkon jen tehdy, když má zdravé nohy a je odborně podkován. V současné době je, bohužel, zdatných a zkušených podkovářů jako šafránu, což je ke škodě koní samotných. Ze zkušenosti vím, o čem mluvím. Podkovářské řemeslo bývalo vždy ctěno a mnohdy se k podkováři jelo několik kilometrů, protože jenom ten dotyčný svoje řemeslo uměl, kopyta náležitě ošetřil a potom měl kůň podkovy jako "na míru ušité".

Spokojenost byla na všech stranách. Tedy i toto patří k chovu koní a nemělo by se na to ani dnes zapomínat. Naši užiteční společníci - koně - si to v plné míře zaslouží.

Ota ONDRÁČEK

Tisk

Další články v kategorii Lesnictví

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics


Kalendář


Podporujeme utipa.info