Lesy ČR by neměly být bezbrannou bělicí

PORADCE MINISTRA ZEMĚDĚLSTVÍ PRO OBLAST LESNICTVÍ PAVEL KITZBERGER:

* Státní podnik Lesy České republiky (LČR) je s roční těžbou 7,6 miliónu metrů krychlových druhým největším producentem dříví v Evropské unii. Nejde však spíše o spící gigant s obrovským potenciálem?

I tak se to dá říci. Probudit tohoto giganta se snaží ministerstvo zemědělství (MZe) už od konce roku 2003. Letos v únoru ministerstvo na mezinárodním sympoziu deklarovalo, že je nezbytné najít cestu po vzoru úspěšných evropských vývojových trendů.

* Působil jste patnáct let v Rakousku, absolvoval doktorské studium na lesnické univerzitě ve Vídni a dlouhou dobu pracoval i pro Rakouské státní lesy, které už mají reformu za sebou. Je z vašeho pohledu rychlost změn v LČR dostatečná?

Lesy ČR se dostaly transformací lesního hospodářství v roce 1992 do situace v Evropě zcela neobvyklé a nezáviděníhodné. Došlo k neuvěřitelné situaci, kdy vlastník více než poloviny dříví v Česku musel bojovat o svá základní práva. Tedy o to, aby si sám mohl prodávat svůj produkt a vypisovat na své zakázky výběrová řízení. To je pro všechny velké majitele lesů v zemích EU absolutní samozřejmost. A pokud jde o tu rychlost - teď LČR teprve stoupají vzhůru k hladině, aby se mohly rozhlédnout a začít plavat.

* Roli poradce zastáváte od roku 2004, kdy jste se vrátil zpět do ČR. Od té doby byl však už potřetí vyměněn ministr zemědělství. Není to nenormální situace?

Tak časté změny mohou velmi ovlivňovat systémovou práci. A stejně tak je tomu v LČR. Tam, kde se mění vedení a neexistuje jednoznačný strategický koncept, který je kontrolován, se jen stěží dosáhne cíle. Generální ředitel státního podniku LČR může být navíc kdykoliv bez udání důvodu odvolán ministrem. Jak chcete potom lesnický podnik s dlouhými produkčními periodami vést, je-li tolik závislý na politické situaci? Proto i pro kvalitní zahraniční investory jsou LČR sice zajímavým, ale ne zcela důvěryhodným partnerem. Co tomuto podniku chybí, je jasné strategické zadání a rámcové podmínky od zakladatele. Aby Lesy ČR byly největší štikou v rybníce, a ne bezbrannou bělicí pro potravu druhých. Zakladatel musí ten rybník na vládní úrovni hlídat a stát stoprocentně za vedením LČR, které mu zodpovídá za výsledek.

* Za letošní první tři čtvrtletí ale přece stoupl Lesům ČR zisk ve srovnání se stejným loňským obdobím o 82 procent na 1,11 miliardy korun. To je málo?

Je to výsledek, který nemá v historii tohoto státního podniku obdoby. Na druhé straně jde vzhledem k potenciálu LČR jen o velmi dobrý začátek nové cesty. Zástupci státu si musejí uvědomit, co vlastně chtějí. Buď statický podnik s několika stovkami miliónů korun ročního zisku, nebo progresivně se rozvíjející organizaci s několikamiliardovým ziskem, která státu platí dividendy a investuje do rozvoje lesního hospodářství.

* Umožňuje forma státního podniku plně využít potenciál?

Do roku 2003 byl potenciál LČR zhodnocován nanejvýš na 20 procent. Podaří-li se optimalizace v rámci státního podniku, dostanou se LČR možná až na 60 procent. Od této hranice ale už bude potřeba úpravit právní formu, aby organizace mohla podnikatelsky a pružně jednat. Žádný ředitel v současném systému není bez změny rámcových podmínek schopen LČR podstatně přiblížit cíli, odpovídajícímu možnostem.

* Co konkrétně brání rychlejší transformaci?

Jak už jsem řekl, LČR byly od roku 1992 v poloze statického správce lesa, který sám téměř vůbec neprodával svůj klíčový produkt - dříví. Odtržením plánovacího a zhodnocovacího článku výrobního procesu došlo samozřejmě ike ztrátě podnikatelského myšlení mnoha zaměstnanců. Navíc jsou svázáni množstvím směrnic, nařízení a předpisů. Stále platí i některé v minulosti účelově založené smluvní vztahy. K tomu nepřehledná organizační struktura. Tohle není moderní systém řízení, ale pozůstatek komunistické éry a jeden z nejhorších výsledků porevoluční transformace.

* Co tedy teď LČR nejvíce potřebují?

Jasné rámcové podmínky a podporu pro stabilitu podnikání. Epocha transformace lesního hospodářství, která přinesla sice zlepšení stavu lesa, ale iekonomi cký propad a netransparentnost podniku, již nevyhovuje modernímu pojetí lesnictví. Lesy ČR mohou svojí velikostí prokázat státu, ostatním vlastníkům lesa a celému lesnímu hospodářství obrovské služby. Jak to chtějí udělat, musí být napsáno v podnikové koncepci. Státní lesy Bavorska, Rakouska či Skandinávie nám naše možnosti závidí. Zůstanou stát LČR na začátku či v polovině cesty, nebo ji snad jednou dokončí? Odpověď je nyní v rukou představitelů státu.