Lesy ČR: stromem roku 2012 je tis

Lesy ČR každoročně v rámci vzdělávacích aktivit vyhlašují jednu dřevinu tak zvaným stromem roku. Pro letošní rok byl stromem roku vybrán tis. V ČR je původním druhem tis červený (Taxus baccata), stálezelená jehličnatá dřevina z čeledi tisovitých. V průběhu celého roku budou lesníci z Lesů ČR, během celé řady osvětově edukativních akcí typu Den s Lesy ČR, představovat veřejnosti tuto dřevinu, zejména pak její přínos pro podporu rozmanitosti našich lesů. Lesy ČR se dlouhodobě zaměřují na ochranu tisu - mimo jiné také tím, že tis v rámci obnovy lesních porostů na vhodných stanovištích průběžně vysazují.

Tisy – dlouhověké dřeviny

Tisy mají v našich podmínkách keřovitý nebo stromovitý vzrůst; dosahují výšky přibližně 15 metrů. Jsou považovány za dlouhověké dřeviny a vyskytují se často ve vícekmenných formách. Kůra tisu je zpočátku hladká, červenohnědé barvy, která se později mění až na šedočernou. Jehlice tisu mohou být až 3 centimetry dlouhé, na líci mají barvu temně zelenou, na rubu světlejší, vytrvávají 4 – 8 let. Tisy jsou převážně dvoudomé rostliny. Samčí i samičí květy, které vykvétají brzy zjara, vyrůstají obvykle na oddělených stromech. Semeno je zčásti obklopeno jasně červeným, dužnatým míškem. Tisu vyhovuje vlhčí stín až polostín s hlubší živnou půdou.

Dříve u nás tis rostl ve větším zastoupení než dnes. V současnosti se jeho původní populace vyskytují například na Křivoklátsku, v Lužických horách, Labských pískovcích, v předhůří Šumavy, v Povltaví u Štěchovic, na historickém rozhraní Čech a Moravy v oblasti Hřebečského hřbetu na Svitavsku, dále pak v Beskydech a v Moravském krasu.

Celá rostlina, kromě plodového červeného míšku, je pro řadu živočichů i pro člověka prudce jedovatá. Proto se mu v minulosti říkalo strom smrti. Jedovatost způsobuje směs alkaloidů zvaná taxin. Z historie je známa řada případů otrav dobytka, zejména koní.

Dřevo tisů: nejtvrdší a nejtěžší dřevo ze všech domácích jehličnanů

Za důvod významného úbytku tisu jsou považovány zejména mimořádné vlastnosti jeho dřeva. Nádherné, husté tisové dřevo se širokým červenohnědým jádrem a úzkou světlejší bělí je nejtvrdší a nejtěžší z našich domácích jehličnatých dřevin. Kdysi se mu říkalo „železné dřevo“, protože latě vyrobené z tisu prý vydrží déle než kovové tyče. Také nejstarší známý dřevěný předmět vyrobený rukou člověka - kopí, jehož stáří se odhaduje na 50 tisíc let - je z tisu. Kvůli své pružnosti bývalo tisové dřevo oblíbeno zejména na výrobu luků, kuší a dalších zbraní; v obdobích válek se dokonce stávalo nedostatkovým zbožím.

Tisy mají i svůj svátek, patří však mezi silně ohrožené druhy

Tis je jednou z mála našich domácích dřevin, které mají svůj svátek, respektive hned několik, v našem národním kalendáři. Je jím například 23. březen, kdy má svátek Ivona, dále 19. květen (Ivo), 7. červen (Iveta); jedná se o jména keltského původu, znamenající „tisový luk“ nebo také „válečník ozbrojený tisovým lukem“.

Dnes je tis zvláště chráněným druhem v kategorii silně ohrožený. Vzhledem ke své vzácnosti, obtížnému pěstování a nízkému ekonomickému přínosu byl dlouhou dobu při hospodaření v lesích v podstatě opomíjen. Teprve v posledních zhruba 20 letech probíhají snahy o jeho postupný návrat do našich lesů, v nichž je využíván na podporu biologické a estetické rozmanitosti. Lesy ČR dnes této dřevině věnují významnou pozornost a zajišťují ochranu a návrat tisů do našich lesů.

KONTAKT:

Zbyněk Boublík

Tiskový mluvčí Lesů ČR

E-mail: Boublik@lesycr.cz