Myslivost není bezmyšlenkovitá palba, ale tradice
14.03.2012 | Silvarium
Myslivost byla zařazena na seznam nehmotného kulturního dědictví. Jiřímu Stránskému to v článku s podtitulem Jen počkej, zajíci nejde do hlavy. Takže fakta:
Chov zvěře, její ochrana, péče o prostředí, ve kterém zvěř žije, ale také hudba, výtvarné umění nebo architektura – to všechno je myslivost. Zapomenout nesmím ani na kynology, kteří mimo jiné pečují o chov dvou českých národních plemen, nebo na sokolníky, jejichž dravci mají stejnou hodnotu jako nové auto.
To nejcennější v pokladnici české myslivosti však nejsou ušlechtilí sokoli ani umělecká díla. Nejcennější jsou lidé! Lidé, kteří milují přírodu, kteří obětují stovky hodin a nemalé finanční prostředky péči o zvěř. Lidé, kteří jsou bezmocní proti nočním nájezdům pytláků nebo developerům, kteří zaplevelují zemi obludnými halami velkoskladů a kradou tak zvěři (a nakonec i nám) prostor k životu. Lidé, kteří vědí, že myslivost se nedá naučit z knih, protože zkušenosti, stavovská hrdost a myslivecká vášeň se předávají z generace na generaci, protože myslivcem se člověk nestává, myslivcem se člověk rodí!
Pojem myslivost se objevuje už ve 14. století a do cizích jazyků je prakticky nepřeložitelný. Odkazuje totiž na skutečnost, že v myslivosti nejde v první řadě o lov. Nejde o instinktivní, tedy bezmyšlenkovou honbu za úlovkem, ale o systematickou činnost člověka v přírodě podléhající psaným i nepsaným pravidlům, zákonům, etice a morálce.
Pojem myslivost má však v sobě ještě jeden aspekt – přemýšlení o budoucnosti. Právě všudypřítomný ohled na budoucí generace (lidí i zvěře) je pro českou myslivost charakteristický. Proto se česká myslivost pyšní propracovaným systémem, podle kterého je zvěř nejen chována, ale také cíleně lovena. I proto mají čeští chovatelé loveckých plemen psů tak vysoké nároky na exteriér a povahové vlastnosti chovných jedinců. Právě proto čeští myslivci tak pečlivě střeží své tradice – od specifické mluvy přes oblékání až po etiku lovu, opravují svatohubertské kapličky a v antikvariátech skupují staré tisky a notové záznamy. To proto schraňují sice nefunkční, ale přesto stále krásné výrobky českých puškařů a proto se nezbavují trofejí po svých předcích, třebaže nemají žádnou významnější tržní hodnotu.
Tatínek pana Stránského, který byl také myslivec, asi všechno to krásné a vznešené svému synovi předat nedokázal. O důvod víc, proč si kulturní dědictví české myslivosti svou ochranu zasluhuje.
Další články v kategorii Lesnictví
- Zlepšuje douglaska tisolistá vlastnosti lesní půdy? (04.06.2026)
- Evropské stromy se pokoušejí drasticky adaptovat na teplejší svět, zabíjejí se tím (03.06.2026)
- Týden na svobodě: mladá rysice se již zabydluje v Brdech (29.05.2026)
- Můžeme ve větší míře využít domácí druhy teplomilných dubů? (28.05.2026)
- Stromy vysazené před 70 lety dnes stojí Japonsko miliardy. Pyl trápí téměř polovinu národa (27.05.2026)
- Rojení kůrovců začíná. Jak se připravit na kůrovcovou sezonu radí autoři knihy o ochraně lesa před lýkožroutem smrkovým (26.05.2026)
- Španělsko má za sebou nejhorší sezonu lesních požárů od roku 1995. Roli sehrála vedra i žhářství (25.05.2026)
- V oblastech postižených kůrovcovou kalamitou je důležité zachovat hydrické funkce lesů (19.05.2026)
- Lesy ČR lidem na 67 místech po celé zemi ukážou lesy obnovené po kalamitě (18.05.2026)
- Výskyt nebezpečných trichinel u divočáků dovezených z Polska (14.05.2026)

Tweet



