Na okraji Vysočiny

Železné hory, tvořící předěl mezi zvlněnou krajinou Českomoravské vrchoviny a rovinatou Českou tabulí, jsou mnohde "horami"jen podle názvu. Příkrým, místy více než dvě stě metrů vysokým svahem, vymezeným podle výrazného železnohorského zlomu, spadají především na jihozápadní stranu. Horský ráz tak mají zejména pod svými hlavními dominantami: Vestcem (668 m), Spálavou, zříceninou hradu Lichnice, Krkaňkou a díky Kaňkovým horám také nad Třemošnicí a Běstvinou. Jako Kaňkovy hory se označuje asi tři kilometry dlouhý a převážně zalesněný hřbet, sledující hlavní "železnohorský směr", tj. od severozápadu k jihovýchodu. Vrcholí přibližně uprostřed délky v 557 metrech nadmořské výšky. V severní části u třemošnické osady Hedvíkov je hřbet Kaňkových hor utnut hlubokým Hedvičiným údolím, na jihovýchodě pak volně přechází do obdobného návrší s osadou Javorka a Zbohovským kopcem (526 m). Pásmo Kaňkových hor zaujme zejména při pohledu z podhůří, jímž protéká řeka Doubrava, zřetelné je však i z opačné strany, například z Ohebské skály přes hladinu Sečské přehrady. Vrcholovou částí hřbetu prochází červeně značená "magistrála"Železných hor, která do těchto míst přichází jednak od Javorky a Sečské přehrady, jednak od Lichnice nebo Starého Dvora. V okrajích se na ni napojují také dvě zeleně značené cesty. Jedna přichází z městečka Třemošnice, druhá spojuje "přes kopec"obce Běstvina a Počátky. V Běstvině stojí za prohlídku kaple sv. Jana Nepomuckého, postavená snad podle návrhu J. Santiniho, poblíž, už v "nitru"horského hřbetu, byl donedávna v provozu důl s těžbou fluoritu a barytu. Pásmo Kaňkových hor je součástí CHKO Železné hory a zároveň jednoho z nejhodnotnějších chráněných území ve východních Čechách, národní přírodní rezervace Lichnice - Kaňkovy hory, pojmenované podle dvou svých nejvýraznějších, ale poněkud odlišných partií. Na svazích Kaňkových hor jsou důvodem ochrany především rozsáhlé bukové porosty s hodnotným bylinným podrostem.