Není zelená jako zelená

Ačkoli je do jisté míry společnou rolí ministerstev zemědělství a životního prostředí starost o přírodu a krajinu, vyznívají konkrétní kroky úředníků zmíněných ministerstev ohledně „komodity krajina“ naprosto opačně. Zvláště v podnikatelské praxi.Současné regulační, certifikační a podmiňovací snahy omezit a v řadě případů zamezit podnikatelským aktivitám na venkově, vznikající v první fázi na úrovni EU a v ještě tvrdší verzi na českém Ministerstvu životního prostředí ČR (MŽP), ve svých důsledcích často ochraně krajiny nemusí pomoci. Nejen tím, že podvazují zejména zemědělské podnikání a spolupůsobí tak při vylidňování venkova.

Ochrana přírody – diktatura podnikatelům?

Zarážející je přitom suverenita, s jakou úředníci z MŽP vnášejí omezující podnikatelské podmínky do podmínek programů rozvoje venkova, aniž by se namáhali o tom dotčené podnikatele vůbec informovat. Jen v poslední době se pro všechny nečekaně vynořily dva případy. První, zabudování některých podmínek certifikátu FSC do podmínek dotací v lesním hospodářství (ponechání daného objemu dřeva ve vytěžených porostech), který již byl naštěstí vyřešen a součástí EAFRD již není. Druhým případem je zařazení statkových hnojiv do kategorie velmi nebezpečných látek, který naopak nutné vyřešit ještě je.

Obě aktivity mají mnoho společného – výrazné zvýšení nákladů na zemědělské hospodaření, snahu o utajení a zisk pro firmy spřízněné s MŽP. Certifikáty FSC by totiž byly samozřejmě zpoplatněné, velmi nebezpečné látky zase kontroluje Česká inspekce životního prostředí. Certifikáty FSC jsou vhodné do chráněných krajinných oblastí, ne však do hospodářských lesů, statková hnojiva jsou zase látky, které tak „nepřírodní“ nejsou. Čili obě opatření ochraně krajiny nijak nepomohou. Ve své podstatě jsou tohle ovšem detaily, aktivity ochránců přírody na globální úrovni mohou mít daleko horší důsledky.

Lesy přispívají ke globálnímu oteplování

Zcela modelovým případem jsou teze o potřebnosti zvýšit zalesnění planety. S výjimkou populárně – vědeckého serveru www.osel.cz nikdo z ochránců přírody v ČR ani MŽP neinformovali o možných negativních dopadech těchto tezí. Letošní výsledky výzkumu týmu japonských vědců vedených Juičirem Uenem z tokijské techniky prostřednictvím analýz 3,5 miliardy let starých pozemských hornin ale prokázaly, že co do účinků skleníkových plynů je metan je čtyřikrát zdatnější „ohřívač“ Země než „profláknutý“ oxid uhličitý. Podle prestižního časopisu Nature navíc plnou třetinu metanu mohou produkovat zelené rostliny, což byl pro vědce šok. Dotaženo do konce by obě informace v důsledku znamenaly, že z klimatického hlediska by bylo pro lidstvo lepší vykácet deštné pralesy. Je to jen vrcholek ledovce – nicméně školní příklad toho, že všechny zelené aktivity zase tak zelené být nemusí.

Skutečností nicméně je, že zemědělství, zejména v minulém století, krajině také nijak nepomohlo. Přílišné zornění, vysoká eroze, intenzivní podnikání v oblastech, kde to postrádá jakoukoli logiku a celkový „těžebně přírodní“ přístup, vehnaly zemědělce do pozice podnikatelů, jimž je třeba „přistřihnout podnikatelská křídla“. Způsob volený evropskými i našimi ekoúředníky však často není skutečným potřebám krajiny adekvátní.

Kudy vede cesta

Jak funkčně spojit zájem zemědělců, krajiny a v tomto případě i obcí, ukazuje iniciativa ministerstva zemědělství za podpory ASZ, pracovně nazývaná „sekání příkopů“. Asociace v minulosti totiž několikrát poukázala na dlouhodobý problém neudržovaných příkopů u silnic zejména II. a III. třídy způsobující potíže vlastníkům příslušně přilehlých zemědělských pozemků, ale také řidičům. Neudržování příkopů je navíc porušením rostlinolékařského zákona, který ukládá vlastníku příkopů povinnost „udržovat je v nezapleveleném stavu a negativně tak neovlivňovat okolí“, jinak by měl být postižen sankcí.

Vlastníky příkopů jsou obce či kraje, které si na jejich údržbu najímají silničáře – jenže ti inkasují za posečený metr příkopu v jednom směru jednorázově zhruba pět korun, což je při kilometrech silnic ve správě obcí nemalá zátěž jejich rozpočtů. Zemědělci jsou přitom schopni takovou službu vykonávat levněji, a to přibližně za polovinu – a ve vlastním zájmu také zodpovědněji. Že to funguje, dokazuje například Jiří Petr, který v rámci Místní akční skupiny „Pohoda venkova – podpora Orlických hor Opočenska a Dobruška“ zpracoval projekt na údržbu příkopů a mezí v uvedeném regionu a dohodl se již na poskytovaných službách s pěti obcemi. Od příštího roku se tak bude zemědělec starat o údržbu zeleně zhruba na 50 kilometrech místních komunikací.

Nejde však jen o příkopy. Podle mluvčí ministerstva zemědělství Táni Králové jsou zemědělci schopni zabezpečit údržbu krajinných prvků v podstatně širším měřítku, například péči o takzvaná společná protipovodňová a jiná zařízení vzniklá v procesu komplexních pozemkových úprav. Konkrétní podmínky jsou sice zatím ještě ve stadiu úvah, podle všeho ale budou takové aktivity součástí programů EAFRD. A podle všeho takové programy pomohou ochraně krajiny mnohem více než nereálný návrat k panenské přírodě z doby dinosaurů, který je cítit z regulačních aktivit MŽP.

Petr Havel, zemědělský analytik