Obhájíme jako myslivci svoji pozici?

V posledních dnech ČMMJ na svých stránkách informovala o novele mysliveckého zákona u našich severních sousedů v Polsku. Pokud si ovšem někdo myslí, že nás se tento problém netýká, hluboce se mýlí.

I u nás se stále častěji hovoří o nutnosti novelizace současného mysliveckého zákona. Momentálně platná zákonná norma úpravu zajisté potřebuje. Je nutno si ovšem položit otázku, zda jsme na tuto změnu skutečně připraveni. Také je možno se ptát, zda je vůbec připravena na případné změny převážná většina českých myslivců.

Společnost je dnes bohužel obecně naladěna silně antimyslivecky. Mnohdy ovšem i samotní myslivci značnou měrou přispívají k tomuto nelichotivému stavu. Pokud pominu nešťastné náhody spojené s držením zbraní, které média ráda okamžitě zveřejní, jedná se hlavně o případy občasného odstřelu chráněných druhů zvěře a živočichů, provozování nepovolených způsobů lovu a další prohřešky při provádění výkonu práva myslivosti.

Zcela jisté je to, že myslivost bude v budoucnu pod stále větším drobnohledem společnosti a jakékoliv vybočení z norem nebude společností zajisté tolerováno.

V posledních letech jsme nebyli schopni veřejnosti vysvětlit, že myslivost není pouze koníček nadšenců, ale hlavně služba společnosti. Tisíce odpracovaných hodin při úpravách krajiny a biotopů volně žijící zvěře, udržování přiměřených stavů jednotlivých druhů zvěře, péče o zvěř v době nouze, ochrana řidičů pomocí rozmisťování plašičů a zradidel u komunikací, výchova mladé generace a mnoho dalších aktivit ve prospěch společnosti a státu, to jsou pouze některé z aktivit, které myslivci zajišťují. Mohl bych zde uvést mnoho dalších příkladů, ale většině z Vás jsou dobře známa, neboť jsou pro myslivce tzv. každoroční rutinou.

Nám, myslivcům, jsou dobře známy naše aktivity a činnosti, ale jste opravdu přesvědčeni, že jsou v povědomí i celé společnosti. Určitě ne. Nejsou proto, protože jsme nebyli schopni naši činnost pro společnost „prodat“. Mohu říci, že nám v této věci „ujel vlak". Mnohým z nás ujíždí ovšem stále, aniž by si tuto situaci chtěli připustit.

Jak jinak je možno chápat vyjádření představitelů některých pobočných spolků, kteří se diví, proč je potřeba oddělení PR na ústředí ČMMJ. Jedním z důvodů, proč Myslivecká rada ČMMJ navrhuje navýšení členského příspěvku, je posílení sekretariátu a daleko intenzivnější prezentace myslivců a myslivosti mezi laickou veřejností. Toto opatření se ovšem neobejde bez zvýšených finančních výdajů. To se týká jak našich vlastních projektů, tak i akcí, které spolufinancujeme a uskutečňujeme za finančního přispění Ministerstva zemědělství.

Mediální prezentace myslivosti u veřejnosti bude v nejbližších letech jednou z podstatných činností, která může zásadně ovlivnit pohled veřejnosti na myslivost.

Před několika lety se podařilo zapsat myslivost na seznam nehmotného kulturního dědictví. Jsem přesvědčen, že to vnímá možná ani ne jedno procento našich spoluobčanů. Ale mi sami jim nejsme schopni tuto informaci poskytnout, tento zápis mediálně a propagačně zúročit, obhájit tak naši roli ve společnosti. Pokud nebudeme v brzké době schopni výrazně změnit chápání alespoň části společnosti, pokud se nepokusíme zvýšit povědomí o nás myslivcích a nebudeme schopni ukázat pozitivní přínosy naší činnosti pro celou společnost, snadno můžeme v brzké době dopadnout jako naši sousedé v Polsku.

Ing. Jiří JANOTA

předseda ČMMJ