Pomoc může zvěři také uškodit

Na pokraj naprostého vyčerpání se dostává lesní zvěř v průběhu této drsné zimy. Poslední dny, které přinesly střídání prudkých vánic a vytrvalých silných mrazů, obraly mnohá zvířata o zbytky sil. Srnčí zvěř a zajíci ztrácejí plachost, stahují se k domům, hledají potravu. "Potřebují pomoc. Ale lidé by si měli uvědomit, že bez znalosti věci jim mohou také uškodit. Mohou je i zabít," zdůraznil František Včelák ze Stanice pro záchranu hendikepovaných zvířat v Libštátě na Semilsku. Podle Včeláka například někteří lidé nabízejí srnám staré pečivo nebo ovesné vločky, obiloviny. "To je naprosto špatně. Srnám to sice chutná, ale rozhodně jim to nedělá dobře. Mohou dokonce po takové stravě i zemřít. Dokrmovat je můžeme jedině senem," konstatoval Včelák. "Srny si neumějí vybírat potravu podle toho, zda jim škodí, či nikoliv. Například jim chutná řepka. Přitom po ní mají smrtelnou otravu." Podle něj si lidé myslí, že je dobré pro ježka mléko. Je to pro něj naopak katastrofa. Mléko podle Včeláka nastartuje u ježka množení bakterií v takové míře, že zvíře nepřežije víc než několik dnů. "Nelze to mít lidem za zlé, chtějí zvířatům pomáhat. Ale když si nejsou jistí, měli by se raději obrátit na nějakého odborníka," míní Včelák. Přestože zima a neodborná pomoc mohou zvířata zabít, číhá na ně ještě jedno větší nebezpečí. "Jsou to toulaví psi," tvrdí Včelák. "A čím dál víc to nejsou klasičtí tuláci bez pána. Jsou to domácí mazlíčci, které jejich pán večer vypustí, aby se proběhli. Psi si užijí, pán nemá starosti." Na Semilsku a Jilemnicku volně pobíhá řada psů, kteří se potulují po místních lesích a mohou ohrozit zdejší zvěř. Na Jilemnicku pobíhají v lesích například dva setři nebo další dva němečtí ovčáci. "Psi za to nemohou, ale když už jsou ve dvojici, stává se z nich smečka a popadne je lovecká vášeň. Srnu v hlubokém sněhu uštvou. A když jim náhodou uteče, stejně v drtivé většině případů nepřežije - její srdce nevydrží stres," dodal Včelák. "Kromě rozumného dokrmování může člověk zvířatům pomoci nejvíc tím, že k nim bude ohleduplný. Že je nenechá uštvat k smrti kvůli své pohodlnosti."

Dva ovčáci uštvali srnce, kterého František Včelák dva roky připravoval na návrat do přírody. "Je to zoufalství. Třikrát jsem jejich majitele upozornil, aby si je držel dál od mé stanice. Počtvrté se tam přece jen dostali. A nemohu nic dělat. Majitel psů se mi vysmívá. Důkazy proti němu nemám, lidé si nějak zvykli, že pokud je někdo nechytne za ruku při činu, tak jsou beztrestní."